Článek
Vlasta znala rodinu malého chlapce odjakživa. Jeho babičku považovala za svou dlouholetou přítelkyni a jeho matku vídala od malička. Nikdy by ji nenapadlo, že kolem nich jednoho dne vznikne tak těžký příběh, který změní život nejen dítěte, ale i celé její rodiny.
Když se chlapeček narodil, jeho matka měla za sebou už několik neúspěšných pokusů o léčbu závislosti. Naděje, že se její život změní, byla krátká, přesto se snažila před úřady tvářit, že vše zvládne. „Od porodu byla sice pod dohledem, ale pokud má dítě co jíst a kde spát, zákon to prostě neřeší,“ říká Vlasta.
Skutečný problém nastal, když se mladá žena se synem nastěhovala do drogové varny. Tam už zasáhl biologický otec dítěte, který si všiml nebezpečí, ve kterém chlapec žil, a upozornil na to úřady. „Paradoxně tím dítěti zachránil život,“ připomíná Vlasta.
Chlapeček se k ní dostal, když mu bylo necelý rok. Byl vyplašený, nevyrovnaný, ale jinak zdravý. Vlasta ho měla u sebe pouhé čtyři dny – a stačilo jí to, aby věděla, že ho chce u sebe natrvalo. „Bylo mi jasné, že ho chci, ale úřady řekly, že musí nejdřív k přechodným pěstounům,“ vysvětluje.
Následovalo osm měsíců čekání. V tomto období probíhalo školení, vyřizovaly se papíry a posudky. Mezitím matka skončila ve vězení za porušení předchozí podmínky. „Bylo to náročné období. Nevěděla jsem, jak to dopadne. Ale věřila jsem, že ho dostanu zpátky,“ vzpomíná Vlasta.
Když Vlasta podala žádost o svěření dítěte do pěstounské péče, biologická matka reagovala vztekem a osočováním. „Psala mi nadávky, vyhrožovala a tvrdila, že jí chci dítě ukrást,“ říká Vlasta. Přitom zachránila život chlapce. „Vztah, který kdysi býval blízký, se úplně rozpadl. Matka měla pocit, že jsme se proti ní spikli. Dnes už chápu, že už od svých čtrnácti let byla uvězněná ve světě drog,“ dodává Vlasta.
Konečné rozhodnutí soudu přišlo 23. prosince – den před Štědrým dnem. „Byl to ten nejhezčí dárek, jaký jsem kdy dostala,“ říká Vlasta. Chlapeček se k ní vrátil natrvalo. Od té doby má jistotu, klid a bezpečný domov.
Vlasta v podcastu Mezi Dveřmi také vypráví, že nyní je pro ni nejdůležitější, aby dítě mělo prostor být samo sebou, prožívat radosti a společné aktivity. „Je to doba, kdy můžeme podnikat společné aktivity a dítě má prostor být jen s námi,“ říká. Připomíná, že díky asistovaným kontaktům s biologickou rodinou je možné udržovat bezpečný vztah, i když jsou vztahy napjaté.
Příběh Vlasty ukazuje, že i tam, kde se zdá být vše ztracené, se může najít člověk, který to nevzdá. Díky ní má malý chlapec šanci na normální život a domov, který mu snad už nikdo nevezme. Poslechněte si celý příběh v podcastu Mezi Dveřmi – a pokud budete chtít, pošlete Vlastě milý vzkaz.
