Článek
Karel se potýká s problémem, který trápí mnoho rodin. Jeho otec stále trvá na tom, že zvládá řízení vozidla, přestože jeho reakce a soustředění už nejsou to, co bývalo. Karel si uvědomuje riziko, které může otec za volantem představovat pro sebe i ostatní, ale každá zmínka o tom, že by měl řízení omezit, vyvolává jeho obranné reakce, rozčílení, anebo se uraženě odmlčí. Jak může Karel situaci citlivě a efektivně řešit?
Seděli spolu v kuchyni. Karel si nalil druhý šálek kávy a sledoval, jak jeho otec nervózně popíjí čaj. Oba věděli, proč se sešli, ale ani jednomu se nechtělo začít.
„Tak,“ řekl nakonec Karel. „Tati, k té včerejší cestě …“
„Už s tím zase začínáš!“ otec ho okamžitě přerušil. „Zabloudit může každý, kdo se vydá na cesty. To se prostě stane.“
„To ano, tati, ale tys nezabloudil. Ty jsi přehlédl odbočku, vjel si do zákazu vjezdu a ještě do jednosměrky, než sis toho všiml.“
„A co jako? Tys nikdy nesjel z cesty?“
„To neříkám,“ povzdechl si Karel. „Ale za celý život si najezdil tisíce kilometrů, a vím, že jsi dřív takové chyby nedělal.“
Otec položil hrnek na stůl a podíval se zpříma na svého syna. „A tím mi chceš říct co? Že jsem starej a neschopnej? Že mám prodat auto a sedět doma na zadku a pokud možno zalézt někam do kouta a raději ani nikam nevylejzat?“
„Ne, tati.“ odpověděl Karel klidně. „Jen si myslím, že by možná bylo lepší, kdybys jezdil spíš kratší a známé trasy. A když budeš potřebovat jen někam dál, rád tě tam zavezu. Anebo můžeme jet spolu, třeba vlakem nebo autobusem.“
„Vlak!“ zasmál se otec, ale znělo to hodně hořce. „Já ani nevím, jak vypadá jízdní řád. Vždycky jsem si vystačil s autem. Proč bych se tě měl doprošovat o odvoz, když řídit auto ještě pořád zvládnu?“
„Protože bych měl klidnější spaní, kdybych věděl, že jsi v bezpečí,“ odpověděl Karel. „A ty také. Víš co se mohlo stát, kdyby sis nevšiml, že jedeš špatně?“
„No jo, no jo. Udělal jsem chybu. Ale to se přeci může stát každému.“
„Tati,“ začal Karel pomalu, „vím, že tě to štve. Máš pocit, že ti něco beru. Ale jde mi o to, aby tobě i ostatním bylo na silnici dobře. A přiznej si, že to, co se stalo včera, tě taky trochu rozhodilo.“
Otec se na chvíli odmlčel. Prsty neklidně přejížděl po kraji hrnku. „Možná máš pravdu,“ řekl nakonec. „Ale copak to není těžký? Celý život jsem byl zvyklý na to, že si sednu za volant, otočím klíčkem a jedu. Nikomu jsem nemusel říkat, kam jedu, nikdo mě nehlídal. A teď najednou mám mít strach, že jsem na něco zapomněl, že něco přehlédnu. Jak si myslíš, že se při tom cítím?“
Karel přikývl. „Rozumím, tati. Fakt ti rozumím. Ale stárnout neznamená, že bys musel přestat být soběstačným. Jde jen o to, najít jiné způsoby. Vždycky si nám říkal, že moudrý člověk se přizpůsobí.“
„Jo moudrý člověk,“ zamumlal otec. „Ale co když nejsem tak moudrý, jak jsem si myslel?“
„Tati,“ položil Karel ruku na otcovo rameno. „Právě že jsi. Vždycky jsi mě učil, že chyby jsou od toho, abychom se z nich poučili. A včerejšek byla chyba, která nás oba může něčemu naučit.“
Otec se podíval na Karla. „Asi máš pravdu. Ale nebude to lehký, víš? Přestat myslet, že mám všechno pod kontrolou.“
„Já vím,“ usmál se Karel. „A od toho jsem tady. Abych tě v tom nenechal.“
Chvíli mlčeli. Pak se otec znovu napil čaje. „Ale z vlaku teda nadšený nejsem,“ zavtipkoval nakonec. A oba se uvolněně zasmáli.
Závěrem
Tvrzení jako:
- „Ty už vůbec nevíš, co děláš za volantem!“
- „Ty už řídit auto prostě nemůžeš, měl bys to pochopit!“
- „Buď přestaneš řídit, nebo ti sebereme klíčky!“
- „Co to mělo být, ty jednou pro vždy přestaneš řídit auto!“
- „Důchodci nemají za volantem co dělat, jsou hrozbou sobě i ostatním!“
- „Nutně potřebuješ někoho v tom autě zabít!“
vedou k obraně a konfliktu. Jsou zbytečně konfrontační a vedou k vyostření vztahu mezi účastníky. V podstatě jsou vedeny snahou přikazovat, byť vycházejí z péče. A v neposlední řadě stárnoucího rodiče zbytečně vyděsí. Vyvolají následnou úzkost a odpor.
Nejde o to někoho nutit, ale nabízet cesty. Nejde o ultimáta, ale o respekt a lásku. Konflikty jako tento nejsou jen o praktických záležitostech, ale o vzájemném porozumění, díky kterému se rodinné vztahy mohou stát ještě pevnějšími.
I když to někdy bude náročné, neztrácejte naději a víru v sebe!
Zajímá vás toto téma? Navštivte můj autorský medailonek, kde najdete odkaz pro své další informace a rady.
