Článek
Nedávno jsem slyšela takovou větu – prý když něco hodně chci dělat, musím tomu věnovat každou volnou chvilku a neustále se snažit. Na první poslech to dává smysl. Když se přece chci něčemu věnovat nebo se v tom zlepšit a mít úspěch, musím se na to maximálně soustředit.
Ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc vidím, jak je taková fráze nebezpečná. Pokud totiž něčemu věnuji veškerý volný čas, moje soustředění může být až, jak se tak ošklivě říká, kontraproduktivní.
Jedním z rizik je, že ztratím odstup. Když se nechám naprosto pohltit novým projektem nebo výzvou, nejsem už schopen vidět ho z nadhledu. Abychom mohli mít nadhled, je vždy nutné poodstoupit. Když jsem uvnitř, tak nemůžu mít nad-hled, to dá rozum.
Další nebezpečí vidím v tom, že pokud něčemu věnuji veškerý čas, nemám pak logicky prostor pro relaxaci a odpočinek. Když jsem unavený, přetažený, krví podlitýma očima zírám do obrazovky a snažím se za každou cenu pracovat dál a dál… To je nejlepší cesta se naprosto zhroutit, pokud narazím na nějakou překážku.
A překážky a nečekané komplikace nastanou vždy, tomu se prostě nedá ani vyhnout ani tomu zabránit. Když jsem naprosto pohlcený, tyto chvíle mě mohou vykolejit tak, že třeba úplně ztratím chuť a motivaci v práci dál pokračovat. K tomu to může nebezpečně zahýbat s mojí sebedůvěrou. Protože pokud se soustředím pouze na jednu věc, snadno se stane, že od ní odvozuji i svoji sebehodnotu.
Tak co s tím?
Ne nadarmo se říká, že máme v životě stát na třech nohách. Jednou z nich je sice práce a seberealizace, další je ale rodina a vztahy s blízkými lidmi. A třetí je zdraví (i to duševní). V žádném případě není dobrý nápad ty dvě další nohy odsunout na vedlejší kolej. Mohli bychom potom totiž velice snadno spadnout.
Takže moje rada a závěr je: Je skvělé, když máme nějaký projekt nebo výzvu, která nás zaujala a přistupujeme k ní s vášní a nadšením. Ale pořád je třeba mít na paměti, že máme určitě v životě i další věci, kterým stojí za to věnovat pozornost. A že pokud neodpočíváme, nemůžeme pak podávat žádný úžasný výkon. A taky že když si dáme chvíli „oraz“, třeba pak přijdou nějaké geniální myšlenky, které nás jinak nenapadnou.
A je třeba chovat se k sobě s vlídností a respektem. Uvědomovat si, že naše sebehodnota není tvořena úspěchem práce. Svoji hodnotu máme vždy, je to síla, o kterou se můžeme opřít. I když se věci nedaří tak, jak si přejeme. Můžeme z ní čerpat sílu na další snažení, úspěch pak přijde určitě.
Hezký den,
H.
