Článek
Když se člověk, který měl do té doby zodpovědnost jen za svoji práci, dostane na pozici leadera týmu, můžou se stát dvě věci: Buď získá pocit, že vše, co dělají jeho podřízení, je jeho zásluha a zodpovědnost a má je absolutně pod kontrolou.
A nebo že je nemá pod kontrolou vůbec. Že výsledek jejich práce je na něm naprosto nezávislý. On tam prostě jen tak nějak je a dívá se na to, co se děje a nemá s tím nic společného. Podřízení jsou prostě něco, co se mu stalo.
Obě situace jsou nebezpečné. V té první se daná osoba dříve čí později dostane k naprostému vyhoření, protože bude lidi obsedantně kontrolovat (a k tomu je taky nehorázně otráví). A do toho bude ještě neustále bojovat s pocitem viny, kdykoli se přes něj přece jen nějaká ta chybka dostane.
V té druhé se jako strojvedoucí neovladatelného vlaku dostane do stavu paralýzy. Viní za vše nepřátelské okolí a sám cítí bezmoc a zmar. Jen kdyby ti jeho podřízení byli aspoň z části zodpovědní tak jako on…
Tyhle situace jsou samozřejmě obě extrémní, často se lidé pohybují někde mezi oběma póly. Ideálně samozřejmě uprostřed, ale většina lítá jako na gumičce z jednoho extrému do druhého, tj. chvíli jsou naprosto ve vedení a chvíli vůbec.
To je ale jak vyčerpávající pro ně, tak i nesnesitelné pro podřízené. Nikdo neví, na čem je. Proto je tak důležité si uvědomovat realitu. Že pokud vedu tým, mám samozřejmě zodpovědnost za jeho výsledky. Ale na druhou stranu nemohu denně kontrolovat každou jednotlivost, kterou podřízení udělají. Protože pak by tam ani nemuseli být, že? Mohl bych to rovnou dělat sám.
Celé to téma souvisí s naším pocitem kontroly v životě. S tím, zda jsme schopni reálně vyhodnocovat, za co jsme a za co nejsme zodpovědní a co jsme a nejsme schopni ovlivnit. Mikromanagement opravdu není cesta k úspěchu, totální rezignace taky ne. Lépe je se soustředit na nastavení procesů, povzbuzení samostatnosti v podřízených a automatizaci kontrolních mechanismů.
Když se mi podaří se v tomto tématu posunout dál, zlepší se nejen moje schopnosti jako šéfa, ale i celý život. Protože záležitost kontroly není jen něco, co řešíme v práci, týká se nás to všech a každý den.
Hezký den,
H.
