Článek
Existuje mnoho výzkumů, které se věnují lidskému štěstí a jak jej co nejsnáze dosáhnout. Jednou z osvědčených metod je například praktikování vděčnosti. Možná to znáte. Způsoby provádění se liší, zpravidla se ale jedná o to, zapsat si každý večer několik (aspoň tři) věci, za které jsme ten daný den vděčni.
Pomáhá nám to připomínat, co všechno v životě máme, jak je naše bytí bohaté. Pokud jste to zkoušeli, asi potvrdíte, že to do sebe něco má. O tom ale dnes psát nechci. Ale princip je stejný - každý den si něco zapsat. A tím věnovat tématu více pozornosti.
První činnost je zamýšlena na ráno, hned jak se vzbudíme, optimálně ještě v posteli. Zkuste se zamyslet a dát dohromady (aspoň) tři věci, na které se ten daný den těšíte.
A druhá je v plánu na večer. Na konci dne se zkusím na chvíli zastavit a vymyslet tři (zase alespoň) věci, které se mi ten den povedly, na které jsem pyšná, ze kterých mám radost.
A k čemu by to mělo být dobré? No, to je jednoduché. Když věnuji více pozornost tomu, na co se daný den těším, možná dokážu více ocenit i drobné, všednodenní radost. Šťastný život totiž netvoří velké, zásadní události, ono se jich totiž nedá zas tak moc stihnout, jsou velké, protože jsou vzácné.
Šťastný život se skládá s drobných, všedních okamžiků, které mi přinášejí radost. A když budu těmhle malým radostem věnovat více pozornosti, třeba se nebudu cítit tolik v pasti nekonečného krysího závodu za povinnostmi.
A co když se nemám na co těšit? Vůbec nic? Ani káva v klidu s nohama nahoře, ani chvilka s knížkou, ani krátká procházka? No, v tom případě je v mém životě něco špatně. A je na čase se tomu podívat na zoubek. A možná začít plánovat aktivity, na které se pak můžu těšit. Protože jak si plánujeme povinnosti, stejně můžeme i radosti.
A ta druhá záležitost, ty úspěchy? Tohle téma velmi souvisí se sebevědomím. Protože obecně máme často tendenci přehlížet svoje úspěchy a někdy se až obsesivně soustředit na prohry, nezdary. Tím si snadno a rychle zadupáváme sebevědomí pod bod mrazu. Ale bez něj nelze vést šťastný život - aspoň já jsem o tom hluboce přesvědčená.
Takže když se začnu více soustředit, optimálně na konci každého dne, na to, co se mi ten den povedlo (opět, nemusí jít o žádné "velké věci"), budu schopna si je více uvědomovat. Ty věci, které se mi povedly a jinak bych je možná brala jako samozřejmost. A více si zafixuji do podvědomí, že se mi daří zvládat situace, řešit problémy, správně se rozhodovat.
Pro dosažení pozorovatelných výsledků doporučuji vydržet u těchto dvou jednoduchých pravidel alespoň jeden měsíc a opravdu psát, ne jen vymýšlet v hlavě. Možná to ze začátku bude těžké, nejsme zvyklí takhle nahlížet na svůj život. Ale každým dnem to bude jednodušší, vymyslet jak to, na co se těším, tak to, co se mi povedlo. A možná se obojího začnu více všímat i ve chvílích, kdy si to zrovna nepotřebuji zapsat.
Přeju hodně spokojenosti :-).
