Článek
Dělám si starosti. Moje matka si neustále dělá starosti. Její matka si pořád dělala starosti. Je to něco, co jsem se naučila velice brzy. V životě na nás číhají mnohá nebezpečí a starosti jsou přirozené. Bez nich to nejde.
Často jsem si (poté, co jsem si začala uvědomovat, že to tak nemají úplně všichni) dělala legraci, že mi jednou budou tesat na náhrobek: Dělala si starosti. Že to jako hezky vystihuje moji povahu.
Jako vtip to není špatné (aspoň myslím). Ale jako životní fakt nic moc. Ono se v těch neustálých obavách moc pěkně nežije. Když je špatně, řešíš, jak bude ještě hůř. Paradoxně, když je dobře, o to víc si děláš starosti, že se něco stane a všechno to pěkné půjde do háje.
V hlavě řešíš hypotetické scénáře. Co budeš dělat, až se stane něco, co se zatím nestalo. A ani nic moc nenasvědčuje tomu, že se to stane. Jen by se to prostě mohlo…
Je to děsně vyčerpávající. Víš, že 92 % našich obav se nikdy nenaplní? Tak třeba já – když jsem žila v nájemním bytě, dlouhé bezesné noci jsem trávila vymýšlením scénářů o tom, co budu dělat, až majitel bytu vypoví nájemní smlouvu. Jak budu tak rychle hledat jiné bydlení, jak zařídím stěhování, kolik bude stát nový nájem …
Tisíce otázek k řešení. A víš co? Nikdy se to nestalo. Nakonec jsem se odstěhovala sama. Postupem času (a nějakou tou prací na sobě) jsem došla k tomu, že tyhle neproduktivní starosti mi opravdu nic nepřinášejí. A fakt to není něco, bez čeho nelze žít. Lze.
A myslím, že líp. Zamysli se – už ti někdy pomohlo, že jsi si dělal/a s něčím starosti a ono se to pak stalo? Snášel/a jsi to o to líp?
Vím, že se mi to lehce řekne. Ale zbavit se tohohle návyku snadné rozhodně není. Ale je to možné. Existují metody, které pomáhají. Třeba vyhradit si čas, kdy si budu dělat starosti. Urči si, že si budeš dělat hlavu s nějakým problémem v úterý mezi 19:00 – 19:30. Klidně si to i zapiš do kalendáře. Dokonce je to tak lepší. Zkus to, funguje to.
A nebo si zkus vzpomenout, že je statisticky vysoce nepravděpodobné, že se tvoje obava vyplní.
Hezký den,
H.
