Článek
Tak ať to máme z krku, začneme tím nejčastějším a nejrozšířenějším: Online seznamky jsou jen pro zoufalce a losery.
Není zvláštní, že se tenhle pořád tak úporně drží, i když se dnes seznamuje na internetu skoro každý? I ti krásní, sebevědomí a úspěšní. Přemýšlím, proč se ještě dnes většina lidí šklebí, když tuhle možnost seznámení zvažuje (a já jsem se na začátku taky šklebila). Přitom už dnes zhruba třetina párů uvádí, že se poznali právě takto.
Možná jde o to, že se zaprvé část lidí nesvěřuje s tím, že se poznali právě online, takže máme pocit, že všichni ostatní to zvládli „normálně“ a já jsem nějaká divná, když musím na seznamku. A taky musím udělat aktivní krok, dát světu najevo, že si chci najít partnera. Nemůžu jen sedět v baru a tvářit se cool a čekat, až si mě někdo všimne.
Další mýtus, který někdy od seznamování odrazuje je: Všichni lžou. Už jsem o tom psala, ale předpokládat, že to, co nám druhý pomocí anonymní aplikace sděluje, nemusí být pravda, že za mě na začátku bezpečnější. To ale neznamená, že opravdu všichni lžou. Na seznamkách je spousta fajn lidí, kteří to myslí vážně a nechodí si tam jen honit ega. Ale jsou tam i ti druzí a v úvodní fázi komunikace s novým člověkem je lepší být obezřetnější.
A další podobný: Seznamky jsou samej úchyl. Je pravda, že je potřeba počítat s lecčím. I já dostala poptávky sexuálních služeb za úplatu, návrhy různých exotičtějších zážitků a tak. Ale obvykle není problém se takového člověka zbavit, zablokovat ho a pustit z hlavy. Samostatné téma jsou ty fotky, které někteří pánové pořád tak rádi posílají.
Část z nich se asi snaží šokovat, ale část si podle mě opravdu myslí, že je super nápad něco takového poslat ženě jako jednu z prvních forem kontaktu. Pro ty bych měla takovou radu - neposílejte ženě, se kterou se chcete vážně seznámit, žádnou fotku, kterou byste neposlali svojí babičce. Teda pokud o ni sama explicitně nepožádala, to si pak dělejte, co vám oběma vyhovuje.
Můj oblíbený mýtus je: Ženský, co jim tikají hodiny, tam hledají potenciální tatínky. Já se tedy se ženami neseznamovala, tak nemám osobní zkušenost, ale muži, se kterými jsem se o tomhle bavila, neměli dojem, že by to byl nějaký masový jev. Na druhou stranu jsem já byla obrovsky překvapená, kolik mužů (ve věkové kategorii tak 35-45 let) naopak po dvou větách se mnou začalo velmi konkrétní debatu o dětech. Dávali velmi jasně najevo, že se chtějí seznámit pouze s někým, kdo chce mít děti pokud možno ihned.
Prostě hledali chodicí dělohu. Než jsem se to zažila osobně, nikdy jsem o tom neslyšela, ale opravdu se mi to nestalo jednou. Moc by mě zajímalo, jestli to byla nějaká moje specialista nebo se to děje i dalším ženám. A proč o tom nikdo nemluví.
Když udělá hrubku, je to pitomec a nemá smysl s ním ztrácet čas. Tohle velmi přesně ukazuje, jak si potřebujeme tvořit názor na základě znalosti minima faktů (z pár fotek a vět v profilu), proto přisuzujeme obrovský důraz věcem, které by nás v běžném kontaktu nezarazily. Já mám taky ráda, když lidi píšou správně, to ne že ne, ale nemyslím, že je potřeba někoho navěky odepsat jen proto, že nezvládl shodu podmětu s přísudkem.
Protože chybu může udělat každý a o jeho charakteru to opravdu nevypovídá. Něco jiného je, když je ten člověk evidentně vůbec nedokáže vyjadřovat, ale není škoda přijít o hodného a citlivého dyslektika se srdcem na dlani kvůli předsudkům?
To mě přivádí k poslední oblasti, kterou jsem chtěla zmínit a to je: Hledám pouze ve vlastní sociální bublině, stejné lidi, jako jsem já, kdo je jiný, je nevhodný. Online seznamky nabízejí oproti „realitě“ jedinečnou možnost vystoupit z naší bubliny a popovídat si a strávit nějaký čas s lidmi, které normálně nepotkáváme. S lidmi jiného vzdělání, zkušeností, názorů. Připadá mi škoda někoho automaticky odepsat, protože má nižší vzdělání nebo odlišné zájmy.
Je velmi zajímavé, že podobné hodnoty a názory může mít někdo s naprosto odlišným životním příběhem. Tak si zkuste zbytečně necenzurovat výběr.
Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, který mýtus jsem zapomněla. Nebo třeba i který z nich podle vás není mýtus, ale tvrdá realita.
