Článek
I když jsem se pro to sama a dobrovolně rozhodla, dokopat se zveřejnit svůj profil na seznamce bylo stejně potřeba trochu předem rozdýchat. Myslím, že každý (aspoň z mojí generace) si připadá trochu jako blbec, když poprvé hlásá do světa, že by se teda jakože rád seznámil. Pořád to má určitou pachuť potupy, že si nejsem schopná najít partnera „jako normální člověk“.
Naštěstí se tohle mění a online seznamování se ve společnosti čím dál víc normalizuje. Ale stejně, člověk je poprvé nervózní a napjatý, jestli z toho nebude faux pas. Je pár věcí, které je fajn mít na paměti předtím, než zmáčknu tlačítko „publikovat“.
1) Abych se na seznamce nezbláznila, je třeba být OK s tím, že jsem sama: To se zdá trochu jako nesmysl, co? Se přece chci seznamovat, abych nebyla sama? No, ale pokud se chci seznámit fakt zoufale, protože jsem se ještě nenaučila být sama, single, bez partnera, tak to na věc bude mít negativní vliv.
Vytvářím tím tlak, který nemůžu úplně ovlivnit. Když cítím, že se potřebuju seznámit teď hned, okamžitě, včera bylo pozdě, je to signál, že bych naopak měla trochu zvolnit a naučit se mít ráda i single život. Jinak jsem na nejlepší cestě do maléru.
2) Nemám žádná očekávání: O tom jsme už psala a je to jedna z nejdůležitějších věcí (v seznamování i v životě obecně). Očekávání jsou mor, který nás vede k vyčerpání a rezignaci. Zkusím proto vyměnit očekávání za zvědavost. Prostě počkám a uvidím, co se stane.
Já jsem celý seznamovací projekt brala hlavně jako sociologický průzkum - jací lidé se tak kolem nacházejí, co hledají, jak žijí. Potkala jsem velkou spoustu zajímavých jedinců, které bych jinak nepotkala, navázala i nějaká přátelství a nasbírala spoustu vtipných historek. Ale nečekala jsem, že v prvním týdnu přicválá rytíř a odveze mě do západu slunce.
3) Předpokládám, že všichni lžou: To je trochu protimluv s předchozím bodem, že? Ale to je asi jediné očekávání, které pomáhá. Tuhle větu z Dr. House jsem si při online seznamování připomněla mnohokrát. Lidi lžou opravdu v různých věcech a někdy velice kreativně. Lžou o svých závazcích (existují výzkumy, že velká část lidí na seznamkách ve skutečnosti má partnera a tímhle způsobem si jen „honí ego“). Lžou o svém věku, váze, vzhledu, dětech, práci, dluzích, …
Neříkám, že jsou všichni takoví a že seznamky nemají smysl, to rozhodně ne. Ale na začátku kontaktu není opravdu vhodné automaticky předpokládat, že nám druhý říká pravdu. Já si vyslechla (a přečetla) velkou spoustu nesmyslů. Naštěstí se většina relativně rychle odhalí. Prostě nezapomínat na zdravý rozum a obezřetnost, to je celé.
4) Přežiju odmítnutí: Ne každý ocení naše kvality a i ten velkej sympaťák třeba k sobě hledá někoho jiného, než jsem já. A to je v pořádku a neznamená to, že já jsem špatná a nemám žádnou cenu a nikoho si už v životě nenajdu a ohlodají mě kočky (snad až po skonu). A ani to nutně neznamená, že on je debil.
Tohle možná ještě více dopadá na muže. Zaprvé pořád ještě se tak trochu očekává, že první kontakt realizují oni a zadruhé na většině seznamek je nedostatek žen a podstatná převaha mužů.
S tímhle bojovalo hodně pánů, se kterými jsem se v rámci seznamování bavila. Velká většina žen jim vůbec neodepíše a myslím, že je to často proto, že zvlášť v prvních dnech na seznamce („nové maso“) jsou zavaleny nezvládnutelným počtem zpráv.
V nich samozřejmě vyniknou zejména „profesionální seznamovači“, co mají naučené šarmantní vyjadřování a neudělají v textu ani jednu hrubku. Slušného chlapíka, který nemá vycizelované balicí metody k dokonalosti, to může pak dost snadno odradit. Možná bych šla až tak daleko, že bych doporučila mužům, ať se soustředí na ženy, které už profil chvilku mají. Je tam větší šance, že už ten nápor překonaly a budou mít čas se vám věnovat.
5) Počítám s tím, že se možná chvíli zdržím: To asi zase souvisí s těmi očekáváními (ach, to je zhouba). Znám lidi, co se fakt seznámili s budoucím partnerem během prvního týdne na seznamce. Ale znám daleko větší skupinu (a já se mezi ně hrdě počítám), kterým hledání toho pravého nějakou dobu trvalo.
To zase nic nevypovídá o tom, jakou máme hodnotu jako lidi. Někdy je to prostě otázka štěstí (a vytrvalosti). Je proto fajn připravit se na to, že seznamování bude delší proces. A možná to nevyjde vůbec. Pořád je ale lepší něco zkusit, i kdyby to nevyšlo. Jsem pevně přesvědčená, že je to vždycky lepší alternativa než složit ruce do klína, fňukat a nedělat nic.
Ale neznám ve svém okolí prakticky nikoho, kdo by v seznamování online nakonec neuspěl, nehledě na věk, pohlaví, vzhled, nároky atd. I když to třeba trvalo i několik let (jako mě). Takže neztrácejte optimismus a jestli máte chuť dát seznamkám šanci, jděte do toho.
Příště pár praktických tipů k randění.
