Článek
I s řádnou psychickou přípravou popsanou v předchozích článcích je setkání s realitou online randění trochu šok. Přece jen na seznamce odpadnou všechny ty společenské filtry, které nás obvykle uzavírají do naší bubliny a najednou máme tu čest s realitou české populace, že? A já si vždycky říkala, kde jsou všichni ti voliči pana XY, když já ve svém okolí žádné nemám? Už to vím, jsou na netu…
První kontakt na seznamce obvykle znamená nějakou krátkou zprávu. A tu v našich reáliích stále ještě nejčastěji píše muž. A já zbaběle přiznám, že jsem za to ráda. Nikdy jsem nedokázala oslovit zajímavého muže jako první, pánům tuhle společenskou normu vůbec nezávidím, musí to být obrovsky vysilující.
A k tomu se ještě perou s tím velkým přetlakem mužů proti ženám. Není divu, že je snadno po čase ta spousta nezájmu odradí. Ten nezájem podle mého často generují „profesionální baliči“, kterými jsou seznamky zaplevelené. To jsou ti pánové, co se ve skutečnosti „naživo“ seznámit nechtějí. Většinou žijí spokojeně (nebo méně spokojeně, těžko soudit) v dlouhodobých vztazích a seznamky využívají jen jako zvedač ega. Pokud jste se někdy zkoušeli seznámit na internetu, asi jste na ně taky narazili.
Jediný způsob, jak se nenechat tímhle typem lidí otrávit, je se hned scházet osobně. Vyměnit si pár zpráv a když se zdá, že ten druhý působí aspoň částečně zajímavě, směřovat vše k osobnímu setkání. Dejme tomu do týdne od prvního kontaktu. Může to být krátká procházka v centru města nebo rychlé kafe, samozřejmě při dodržení bezpečnosti a zdravého rozumu. Jak se druhá strana začne podezřele vymlouvat, proč se zrovna teď nehodí se sejít, zbystřila bych.
Když se někdo chce seznámit, tak by si během týdne měl najít aspoň 30 minut času na schůzku, ne? Omlouvá jen infekční choroba nebo služební cesta. Radím ale opravdu maximálně tu kávu, neplánovala bych první setkání jako třeba večeři. Věřte mi, když to je „fail“, může být taková večeře zatraceně dlouhá. Jednou jsem takhle v pizzerii strávila subjektivně vnímáno asi tak dva roky poslouchajíc monolog o motokrosu a velmi zvučné mlaskání. To nechcete.
Když se sejdete co nejdřív, vyhnete se dalšímu moru seznamování - očekávání. Už jsem o tom psala, očekávání jsou podle mě největší zhoubou. A když si s někým měsíc píšete a sdílíte spolu všechno možné, často už po zprávách nabydete dojmu, že tohle je ten pravý, úžasný a báječný. A pak může být střet s realitou o to drtivější. Tohle zažijete 2× - 3× a i když jste sebevíc motivovaní, vykašlete se na to. Protože nevydržíte ta zklamání.
Nepříjemná překvapení bolí míň, když jim nepředcházel měsíc představ a snění o perfektní budoucnosti s tímhle týpkem.
Takže i když se seznamujete online, zkuste „online“ trávit s dotyčným co nejkratší čas. Protože seznamky jsou skvělým zdrojem, dejme tomu databází, ale ne místem, kde vytvoříte vztah. Plus věci, které jsou online hrozně důležité, v realitě tolik vlivu nemají a naopak.
Rande by nemělo být „big deal“, něco, na co se dvě hodiny chystáte a tvoříte outfity a make-up. A možná jsem divná, ale nemyslím, že by muž musel nosit kytku nebo vůbec nějaké dárky. Je to jen taková okukovací schůzka a nic většího. A mně třeba nijak nevadilo za sebe tu kávu zaplatit.
A jasně, je těžké někomu na konci rande říct, že to úplně nevidíte na další setkání. Ale z mé zkušenosti to ten člověk většinou pozná už v průběhu. A nebo nemusíte říkat nic. Po prvním rande je za mě úplně v pohodě dát vědět, že další nebude, písemně. Tam ještě nikomu nic nedlužíte.
