Článek
Bylo nebylo, před pár lety jsem se ocitla volná na partnerském trhu. To zní dost hrozně, co? Chci tím říct, že jsem byla po ukončení dlouhého vztahu single a bylo mi 35. Moje poslední zkušenosti se seznamováním byly z vysoké školy a tam to šlo tak nějak snadněji.
Když je vám dvacet, bydlíte na koleji a máte spoustu kamarádů a ti mají další kamarády, příležitosti se najdou. Ale když už jste nějakou tu dobu v pracovním procesu a do té hospody už taky tak často nechodíte, tak je všechno o něco těžší.
Po rozchodu jsem se samozřejmě nějakou dobu jen sžívala s novou situací a na seznamování neměla ani pomyšlení. Po nějaké době si ale začnete říkat : „Přece už nebudu do smrti sedět sama doma, obklopena zvířecími mazlíčky a prázdnými lahvemi od vína“. Nechápejte mě špatně, nemám vůbec nic proti single lidem, být sám je taky fajn a má to spoustu výhod, ale já přece jen začala koketovat s myšlenkou, že bych možná časem ráda nějaký ten další vztah.
No ale jak na to? Nějakou dobu si říkáte, že tomu necháte volný průběh. Že se možná jen tak někdo objeví a nebudete pro to muset nic moc dělat. Ale jak říkám svým koučovacím klientům a i píšu v jednom z předchozích článků, jenom přát si něco (většinou) nestačí. A v mém případě to platilo taky - nějakou dobu jsem čekala, jen tak okouněla okolo, ale nikdo zajímavý nepřicválal na bílém koni.
Se není co divit, co? Myslím, že v podobné situaci se ocitá spousta lidí, kteří se ocitnou bez partnera jako dospělí. Máte stálý okruh lidí, se kterými se vídáte a noví se objevují jen velmi zřídka. Možná na začátku vám nějaká kamarádka zkusí dohodit kolegu z práce nebo známého, ale pokud tohle neklapne, tak se možnosti dost ztenčí. Samozřejmě můžete na to jít od lesa - třeba najít si nějaké nové hobby, kde by se dalo nenápadně seznámit. Hodně se prý dneska seznamují lidi v posilovně.
Tak nevím, mě tam nikdy nikdo neoslovil, asi jsem neoslnila. Ono když se u cvičení vidím v těch zrcadlech všude kolem, tak se popravdě řečeno ani nedivím. A přece nezačnu chodit na fotbal, jen abych se seznámila? Nebo do nějakého motoklubu? Tyhle úvahy už mi připadaly malinko směšné - přece nebudu chodit na judo jen s vágní nadějí, že tam bude i nějaký volný chlap, se kterým bych si rozuměla? Jako námět romantické komedie to možná není špatné, ale reálně to nedává smysl.
A tak jsem asi po roce přestala čekat na zázrak a jednoho letního odpoledne dopřála sluchu svojí dlouholeté kamarádce, která se seznámila na internetu. Hlavně její partner mi to líčil v tak růžových barvách, že jsem ho podezírala, že mu ta seznamka dává nějaký podíl z každého uloveného singla.
„Na seznamce XY se do měsíce na vážno seznámí 95% ,“ hlásil mi nadšeně. „Hele, já tam byl asi tři neděle, když jsme se dali dohromady.“ Jeho žena unaveně opáčila: „Aha, tak to já patřím do těch zbylých pěti procent, miláčku, já tam byla šest let.“
Takže úvodní informace se trochu různily, ale naděje a koneckonců i živý důkaz existovaly. Zbývalo jen zjistit, jak to prakticky funguje a mentálně se na celou věc připravit. Kolem online seznamování totiž existuje celá řada mýtů a předsudků a velká část z nich zněla i v mé hlavě. Jak se tedy připravit na online randění tak, abyste neztratili všechnu naději, ideály a zdravý rozum?
V první řadě je nutné si vyjasnit co očekáváte a koho hledáte. To se zdá být samozřejmé a jasné, proto to většina lidí nedělá. To je ale chyba. Před tím, než jsem si vůbec někde založila nějaký profil, jsem si v klidu sedla a napsala si na papír, s kým se chci seznámit a co od toho čekám. Jestli jste v podobné situaci, opravdu vřele doporučuju tohle nepřeskakovat.
Napište si co možná nejpodrobněji, jak vypadá váš ideální partner, jaké všechny vlastnosti by měl mít, co by naopak vůbec nefungovalo atd. Prostě co nejdelší seznam. A taky to, jaký typ vztahu si představujete, kam by měl směřovat, bydlení, děti, všechno. A nebuďte zbytečně skromní, napište si opravdu ideál, to nejlepší.
Neděláte to proto, že se těchto seznamů pak budete držet za každou cenu. Ale vědět, co chci (a co nechci), je základem úspěchu. Je to i zajímavé mentální cvičení. Lidi pak často zarazí, že někoho chtějí, ale nejsou si vlastně jistí koho. Ale kdo to má vědět, když ne vy?
Takže máme informace, máme seznamy, tak co dál? Ufff, tak jdeme na to.
O tom, jak zvládnout s klidem a grácií založení profilu a první dny na seznamce zase až příště.
