Článek
Je to můj oblíbený, ale nemyslím si, že je dobrý nápad brát ho doslova. Sarkasmus je fajn a pesimisti se asi méně často zklamou, ale život je pro ně určitě těžší. Říká se, že jediní, kdo vidí život a svět přesně takový, jaký opravdu je, jsou lidi s vážnou depresí. To ale neznamená, že je to nějaká výhoda.
Každý, kdo kdy trpěl touhle nemocí, by určitě řekl, že o tenhle přesný náhled na svět rozhodně nestál a že mu nic dobrého nepřinesl. Ale i my ostatní máme často sklony myslet si, že lépe už bylo. Že potíže, které máme teď, už se s námi tak nějak potáhnou a naše možnosti jsou omezené.
Jeden můj kamarád tomu říká nedostatek představivosti. To v podstatě znamená, že si neumíme představit, že bychom se mohli mít líp. Zamysli se nad tím…
Náš mozek má totiž tendenci myslet si, že to, co platí dnes, bude platit i zítra. Takže máme sklon si naše budoucí já představovat jako ta současná, jen o něco starší. Se stejnými problémy, těžkostmi, nedokonalostmi. Ale tak to přece vůbec není.
Jak se mozek plete
Život je neustálá změna. A věci, co nás trápí dnes, můžou být zítra úplně jinak. Částečně možná i bez našeho přičinění (prostě se to tak nějak stane), ale o hodně snadněji, pokud se o to aktivně snažíme. Takže pocit, že to, co nám v životě nevyhovuje, bude s námi pořád, je iluze.
A může nastat jedna ze dvou možností: buď změníme svoji situaci nebo náš pohled na ní. Možná tě napadne i nějaký vlastní příklad něčeho, co tě strašně štvalo v minulosti a teď tě to nechává ledově chladným.
A změna situace? První krokem je právě představit si, že je možné, aby to bylo jinak. Když si to neumím představit, tak se nikam nepohnu. Proto říkám, že to, co nás brzdí a udržuje v neštěstí, není naše situace samotná, ale právě nedostatek představivosti.
Takže zkus se zastavit a představit si…
Hezký den,
H.
