Článek
Minulý týden jsem odjela do teplých krajin. Sama. A nebylo to poprvé.
Nejsem chudinka. Nejezdím sama, protože nemám nikoho, kdo by se mnou jel. Je to svobodná volba a vědomé rozhodnutí.
A vřele ho doporučuju i ostatním. Protože i když miluju výlety s mojí drahou polovičkou nebo s partou kamarádů, cestování o samotě přináší unikátní kvalitu.
Nemusím dělat kompromisy. Nemusím s nikým ladit harmonogramy a řešit, kdy mu/jí dají v práci dovolenou. Nemusím se domlouvat na lokalitě, která nám všem sedne. Nemusím diskutovat o programu a připravovat předem, co, kdy, kde.
Prostě dělám, co mě v tu chvíli baví.
Obvykle až když jsem delší dobu sama se sebou, dokážu se skutečně zamyslet nad některými tématy, která se v běžném běhu dní nemají prostor vynořit. Všimli jste se, jak úspěšně dokážeme některé (i velmi důležité) věci odsouvat do pozadí? Když strávíte větší množství času sami se sebou, obvykle přijdou a přihlásí se o slovo.
Čas od času se velmi hodí udělat si takovou drobnou rekapitulaci svého života. Abychom nejeli jen na autopilota. Rozmyslet si, co mi vyhovuje a co ne a co je potřeba změnit. Klid bez povinností je k tomu ideální příležitostí.
A kromě toho takové cestování o samotě blahodárně působí i na můj pracovní výkon. Odstup od každodenních úkolů a od toho křeččího kolečka, ve kterém chtě nechtě trochu fungujeme všichni, přináší nadhled a novou perspektivu.
Vždycky mě to posune. Probudí se kreativita, mám spoustu nápadů. Které ale odolávám začít hned rozpracovávat, jen si píšu krátké poznámky. Nakonec chci hlavně relaxovat, ne?
Sdílení
Když se o sólo cestování bavím s jinými lidmi, obvykle dostávám reakci v duchu: „Joo, mě by se to asi taky líbilo, ale chybělo by mi to sdílení zážitků…“ Zajímaví lidé se ale vždycky objeví, vždycky je „s kým sdílet“.
Když totiž člověk cestuje sám, je daleko přístupnější pro ostatní. S párem se ne každý pustí do řeči, ale se samotnou ženou se baví kde kdo. Obvykle se začne na tématu: „A to fakt jedete sama?“ Takže z každé cesty přijíždím obohacena o spoustu zajímavých setkání, na cestách se prostě nová přátelství tvoří snadněji.
Mě k tomu nějak opustila potřeba sdílení, úplně mi vyhovuje si pěkná místa a skvělé momenty jen sama užít a prožít. A nevadí mi jít sama na oběd nebo na večeři.
Je fakt, že na začátku jsem z toho měla trochu divný pocit. Takové to očekávání, že na mě bude celá restaurace koukat právě jako na tu chudinku, co je tam sama. Ale zaprvé nikoho ani zdaleka tolik nezajímáme, jak se obáváme. A zadruhé, co je mi po tom, co si kdo myslí? Jestli chtějí koukat, ať koukaj.
Praktickou stránkou věci je, že jet na dovolenou sám/sama je prostě dražší. Obvykle platíte za celý pokoj, i když jste v něm sami. Málokde mají jednolůžkové pokoje, a i ty jsou většinou dražší než když vydělíte cenu za dvoulůžkový pokoj dvěma. To je fakt, který je nutno akceptovat. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat - jak praví klasik.
A mě to za tu svobodu a nové zážitky rozhodně stojí.
Tak co vy? Taky se vydáte na výlet jen sami se sebou?
