Článek
Letos jsem vyrobila ptáčkům na zimu na terasu úplně moc krásné krmítko. Viděla jsem návod na internetu, z keramického květináče, misky a provázku, vypadá moc pěkně, dekorativně. Ne jako ta hnusná blbá plastová miska, kterou jsem měla přivázanou drátkem na plotě několik let předtím. Akorát někde nastala chyba. Problém je, že tam ti hloupí ptáci vůbec nechtějí lítat. Mistička je furt plná.
Jsou to nějaký úplně blbý ptáci. Takový pěkný to mají. Vykašlu se na ně. Vůbec nevědí, co je pro ně dobré. Jsou zmlsaní a vlastně si nic nezaslouží.
Já se tady můžu přetrhnout a oni, hajzlové nevděční, si ani nezobnou.
Tak hezky jsem si to všechno naplánovala. Takový drahý krmivo jsem koupila, venku mrzne až praští a furt to tam všechno leží. Nemá to smysl, ať si nežerou, když nechtějí.
Tak si tak sedím a koukám na to krásné a naprosto opomíjené krmítko a zase mě bere ten vztek na ty blbý ptáky, co vůbec nevědí, co je pro ně dobré. A konečně mi to došlo. Kdepak, to já nevím, co je pro ně dobré.
Evidentně jim z nějakého důvodu to krmítko nevyhovuje. Buď jsem zvolila špatnou konstrukci, nebo špatnou lokaci, každopádně to já jsem udělala chybu. Ne ti ptáci. Oni hlad mají jako každý rok. Ale já jim neumožnila se najíst tak, jak potřebují.
A tak si říkám, jak je to často podobně s lidmi kolem nás. Jak máme pocit, že pro ně děláme to nejlepší, dáváme jim to nejlepší a oni jsou nevděční a nechtějí to. Jak nám to nedává smysl a jsme naštvaní a nechápeme, jak může být někdo tak tupý a nevzít si to nejskvělejší, co mu nabízíme.
Možná je to proto, že to pro ně v tuhle chvíli to nejlepší není. Možná to není to, co potřebují. Není to jejich chyba. Takže mluvme spolu o tom, co skutečně potřebujeme. Protože lidí (na rozdíl od sýkorek) se můžeme zeptat.
Veselé Vánoce
