Článek
Překvapení je kořením života. Teď mám na mysli zejména příjemná překvapení, ale tak neměli bychom hodnotit, že jo.
Tak si tak říkám, že lidi a situace, které nás opravdu příjemně překvapí, si pamatujeme dlouho. Vzpomněla jsem si, jak jsem jako ředitel oddělení nákupu v jedné výrobní společnosti potřebovala zavést nějakou eňo ňůňo skvělou novinku a celý tým tvrdošíjně vzdoroval.
Tisíckrát mi jeden po druhém vysvětlovali, proč se to pro náš podnik, naši situaci atd. vůbec nehodí a že ten klasický způsob funguje perfektně. Už teď nakupují úplně nejlevněji, jak to jde a nikdo si nestěžuje a vůbec, proč jim chci komplikovat už tak dost náročný pracovní život nějakým nesmyslem.
Dlouho jsem přemýšlela, jak jim tu myšlenku prodat, aby ji vzali za vlastní. Jak známo, nemá valný smysl lidem něco z pozice síly nařizovat. To si pak najdou milión a jeden důvod, proč to nejde, nefunguje a nikdy fungovat nebude. A nakonec budou mít pravdu, protože bez dobré vůle nejde fakt nic.
Nebyla jsem ve firmě dlouho, tohle byl vlastně můj první větší úkol. Jediná ženská ve vedení, skoro nejmladší v mém týmu, potřebovala jsem uspět.
Tak jsem nakonec přišla s fintou. Zkusíme to prostě každý jednou a ten, kdo bude první, dostane speciální pochvalu. Když jim to i po tom jednom pokusu, se kterým jim pomůžu, nebude připadat jako užitečná věc, vykašleme se na to.
Samozřejmě, že pořád brblali, ale zdálo se mi, že jsem ten jednolitý obranný blok malinko narušila. Říkala jsem si, že teď už se možná někdo najde, někdo progresivní, kdo si to bude chtít jako první zkusit. I kdyby pak měl říct, že měl pravdu a fakt to nejde. A ano, dobrovolník se skutečně přihlásil. Kolegyně, co měla v tu dobu asi rok do důchodu, naopak nejstarší v týmu. Objektivně vzato, ona toho měla na hřbetě skutečně nejvíc a měla nejmíň času na to učit se něco nového.
Ale statečně se do toho obula, měla chuť a odhodlání a když jsme společně pokusný projekt dokončily, všichni ostatní už byli s námi na jedné lodi. Protože se na jejím příkladu naučili, že to má smysl a skutečně to funguje.
Takoví lidé jsou vzácní a je třeba si jich všímat a podporovat je. A taky je fajn se vykašlat na stereotypy v naší hlavě, co nám říkají, že lidi určitého věku, vzdělání, … (dosaďte si vlastní předsudek dle libosti) to nebo ono nikdy dělat nebudou a nikdy nebudou vhodní na to či ono a nikdy se nic nového nenaučí.
Je důležité pamatovat si taková překvapení a snažit se dívat na lidi kolem sebe s čistou myslí.
