Článek
Stačí si odmyslet, že se nejedná o macechu, ale že se jedná o matku obou dětí a máte představu o tom jak to v takových rodinách chodí se všemi vzorci. A je jedno, jestli se jedná o narcistickou matku nebo otce.
Macecha hraje pro okolí divadlo, jak má obě dcery stejně ráda jako vlastní, ale za zavřenými dveřmi se chová k nevlastní dceři jako k nějakému otrokovi.
V pohádce je to vše prezentováno tak, aby to bylo zcela zřejmé, kdo je doma otrok a kdo je princezna.
To samé se ale děje za zavřenými dveřmi v rodině s narcistickým rodičem.
Z jednoho potomka si narcistický rodič udělá zlaté dítě - Golden Child a z druhého obětního beránka - Scapegoat.
A podle toho se k nim i chová a vychovává je. Jako otroka a princeznu.
Jednomu dítěti dá to nejlepší a všude se s ním pyšní jako se svou trofejí a z druhého dítěte je neustále zklamaný, frustrovaný a chová se k němu jako by bylo nevlastní.
A vlastní otec Popelky? Jediný člověk, který by jí měl před vším ochránit?
Bezradný, téměř hloupý, omezený a zlomený muž, který se stará hlavně o to své, aby přežil a který spíš potřebuje pomoc od své dcery, než že by jí nějak dokázal pomoc sám.
Popelka je tak sama proti všem a její osud je, buď svojí roli přijme a tím udělá všechny spokojené, tedy obětuje se, nebo jí vysbodí princ a to ještě za pomoci zázraků.
Zázraky a princ přijdou a všechno dobře dopadne, tak jak to v pohádkách má být.
Pokud by ale Popelka měla pokračování… zjistila by, že její princ který jí vysvobodil jí zároveň uvrhl do stejného vzorce ze kterého utekla, protože tím princem není nikdo jiný než další narcista (v pohádce macecha)
A tito narcisté by jí chodili do života tak dlouho, dokud by nepochopila v čem vyrůstala a kým se kvůli tomu stala. Empatem, který se musí vysvobodit sám bez princů a pohádek.
I když jsem v tom sám vyrůstal, do svých čtyřiceti let jsem to v Popelce neviděl. Jen jsem chápal jak se Popelka cítí.
Až po zjištění, co je to narcistická porucha osobnosti a že jí má můj otec, jsem to začal vidět. Svůj příběh a osud v Popelce.
