Článek
Jejich hlavním zdrojem obživy je empatie druhých.
A aby už nikdy nemuseli trpět hlady, potřebují někoho, kdo je schopný empatie nepřetržitě.
A tím není nikdo jiný, než empat.
Narcisté nejsou schopní empatie, protože je to lidská vlastnost. A pokud je to lidská vlastnost, musí najít zdroj, ze kterého budou žít.
A empati jsou pro narcisty naprosto dokonalým zdrojem obživy.
Empati si sami dodávají energii, sami se drží při životě, sami si řeší problémy, sami si je vyřeší a dostanou se z nich, všechno zvládají zcela sami a ještě k tomu nemají žádné vlastní potřeby, které by bránily empatii vůči narcistovi.
Empat je tak pro narcistu téměř nevyčerpatelný zdroj energie, díky kterému se narcista dokáže dožít i velmi vysokého věku…pokud teda empatovi náhodou nedojdou síly.
Pokud empatovi dojdou zcela síly, narcista si najde jiného empata. Přeci by neumřel hlady.
Jakmile jen jedinkrát ukážete svou empatii vůči narcistovi, bude ji od vás vyžadovat doživotně. A je jedno, jestli jste jeho oběť nebo jeho létající opička.
Pokud mu jen jedinkrát nedokážete projevit empatii, obviní vás z toho, že nejste schopní žádné empatie a že tedy musíte být narcista.
Pokud narcistovi jen jedinkrát nedodáte jeho obživu v podobě lidskosti, obviní vás z toho, že jste to vy, kdo je tu vysavačem jeho energie.
Pokud narcistovi budete neustále dokazovat svou empatii a lidskost, narcista díky tomu bude silnější a jistější a vy skončíte naprosto vyčerpaní v nemocnici s vážnými nemocemi, aniž by to narcistu zajímalo.
Narcistu nezajímá, kde jeho empat čerpá energii, bez které nedokáže být člověkem. To není jeho problém. To je problém empata.
Pokud empat narcistovi nedodá co potřebuje, narcista to začne brát tak, že ho empat nutí trpět hlady a tím mu způsobuje bolest a trauma.
Narcista vždy a ze všeho vyjde jak ten nejvíc ublížený a jediný kdo ho dokáže pochopit, je zase empat.
Pokud empat najde nějakou energii pro sebe, narcista se jí bude snažit zničit za každou cenu. Přeci mu jen tak neuteče a nezačne si žít se svou energií pro sebe.
Empat je tu pro narcistu a pokud mu přestane dodávat co potřebuje, narcista se bude cítit ohrožen.
A pokud se narcista cítí ohrožen, je už možné cokoliv. Klidně může něco říct a v druhé větě to může zcela popřít. Dělá to proto, protože je ohrožen a k tomu ještě začíná být hladový.
A pokud je narcista hladový, potřebuje lidské vlastnosti, aby se najedl. Nejlépe v podobě vyhrocených emocí, které sám záměrně vyvolá.
Čím více budete přirozenější, tím více na vás bude útočit.
Čím více se budete blížit pravdě, tím horší následky si od narcisty odnesete.
Po silných emocích, které ve vás narcista záměrně vyvolá a za které se budete sami trestat, narcisté často odcházejí velmi spokojení, jakoby zrovna dojedli.
Klidně si potom všem dají šlofíka, jako po vydatném obědě.
Narcisté empata zcela vysají a pak ho obviní z toho, že mu ubližují svou vyčerpaností.
Ale kde se vlastně berou tihle empati?
Paradoxem je, že empat bývá zrozen narcistním rodičem.
Kdo taky jiný by měl vytvořit empata než narcista, kterýho potřebuje, aby mohl být člověkem.
Narcisté si své empaty vychovávají v podobě svých potomků. Odtud se nejčastěji berou. Sami narcisté si je vychovávají.
Jakmile si tito empati vytvoří vlastní život, jejich život bude plný narcistů, které si sami přivedou do života.
Jediné co se u narcistů mění je, že začátku to vše dělají nevědomě a postupem času to začnou dělat zcela vědomě.
U empata se mění to, jak moc je pod vlivem narcisty a jak moc ho narcistický svět udržuje v jeho nevědomí.
Empat a narcista totiž nejsou protiklady, kteří se přitahují, ale jsou zrcadly, které si vzájemně nastavují.
Narcista své zrcadlo neustále promítá do svých obětí, protože nikdy nepřekoná strach podívat se na to své.
Empat tak nevidí své zrcadlo, protože narcista všechnu realitu dávno obrátil naruby, aby si empat myslel, že narcistovo zrcadlo je ve skutečnosti zrcadlo empata. A tak se empat celý svůj život stará o zrcadlo narcisty, v domnění, že je jeho.
Jakmile empat začne vidět své zrcadlo, přichází jedna z nejtěžších fází. A tím je pravda o empatovi.
Ne proto, že by byl špatný, ale proto, že poprvé uvidí, kolik ze sebe celý život rozdával, aniž by věděl komu a proč.
Ten okamžik, kdy si to empat dovolí uvidět, bolí.
Bolí opuštění staré role, starého života, ze kterého moc nezbyde.
Bolest zneužité důvěry i smutek nad tím, kolik lásky šlo směrem, odkud se nikdy nemohla vrátit.
Je to velice bolestná a smutná fáze vědomí, ale pokud tímto obdobím projde, nečeká ho další utrpení, ale uzdravení, které mu dá obrovskou šanci na skutečný život.
Čeká ho něco, co narcisté nikdy nezažijí a tím je skutečný svobodný život a to ještě s obrovským darem, kterému kdysi říkali prokletí.
