Článek
Oběti narcistického rodiče nebo dlouholetého partnera narcisty, vydrží prakticky nemožné a to spousty let. Kde by se ostatní dávno zhroutili, oběti drží.
Jen to o sobě neví, že jejich údajná slabost je ve skutečnosti ohromná síla, které se narcisté bojí. Nikdo jim nikdy neřekl, že jsou ve skutečnosti silní.
Celou dobu totiž poslouchali od narcisty a jeho létajících opiček přesný opak, aby si tak oběť nikdy nemohla uvědomit svou skutečnou sílu a narcista tak o ní nepřišel, protože narcista potřebuje svou oběť, aby mohl „růst.“
Ale má to i svou druhou stránku.
Na druhé straně jsou tyto oběti unavený neustálým bojem a připraveností na všechno. Žijí prakticky celou dobu ve válce a tak se nemohou je tak zhroutit. Navíc by to bylo použito proti nim, takže by ublížili ještě sobě.
Ale naopak se často zhroutí tam, kde by to nikdo nečekal, po banálních věcech, tedy tam kde ostatní drží a nehroutí se.
Ostatní totiž nežijí celou dobu ve válce a tak začnou oběti soudit podle sebe. Začnou oběť považovat za slabou, která nic nevydrží a budou o to víc obdivovat narcistu, že jeho oběť může být ještě ráda, že narcistu má. Bez něj by totiž nezvládla ani banální věci.
Přitom je to přesně opačně.
Narcista je ten kdo je slabý a který vás potřebuje, aby se ze všeho nezhroutil a vy jste ten kdo to celé drží, i za cenu sebezničení.
A tak se budete všem snažit vysvětlovat a vysvětlovat, jak to ve skutečnosti všechno je, až se stanete pro lidi toxickými nebo se sami nezničíte.
Oběti narcistického rodiče jsou často ve válce sami proti všem a nikdy neví kdy jim zrovna dojdou síly, ale doma (v bitvě) si to dovolit rozhodně nemohou, protože by se to mohlo obrátit proti nim.
Věřím, že je to podobné trauma jako z války, proto jsem zvolil tento příměr, bitva ve válce. Většina vojáků se nezhroutila při bitvě, ale až po bitvě. A stačil k jim tomu třeba jen zvuk. Banální věc oproti bitvě, kterou právě zažili, přesto se dokázali zhroutit jako domeček z karet.
