Staré hodinky mohou skrývat rodinný poklad. Některé prodáte i za 150 000 Kč

U starých hodinek je první chyba hodnotit je jen podle dojmu. Nejdřív zjistěte, co vlastně držíte v ruce. „Jsou natahovací, takže budou vzácné“ neplatí. Mechanické hodinky byly desítky let normální věc. Důležité je označení na číselníku, pouzdru, strojku a někdy i drobné detaily, které laik přehlédne: ručky, korunka, typ víčka, průměr pouzdra nebo tvar indexů.

V českém prostředí se nejčastěji mluví o značce Prim. Není divu. Podle Českého rozhlasu se hodinek Prim v Novém Městě nad Metují do konce osmdesátých let vyrobilo kolem 15 milionů kusů. To je důležitá informace. Vysvětluje, proč se doma pořád nachází tolik primek, ale také proč většina z nich nebude stát desítky tisíc. Masová výroba sama o sobě sběratelskou vzácnost nevytvoří.

Jiná liga jsou rané a speciální modely. Značka Prim připomíná, že první československé náramkové hodinky nesly v roce 1954 jméno Spartak. A právě rané Spartaky, některé sportovní modely nebo armádní provedení umí vyvolat zájem. Tady je háček: podobnost nestačí. Hodinky „vypadají jako Spartak“ není totéž jako ověřený původní kus.

Částky kolem 150 tisíc korun u starých hodinek existují. Model Prim Orlík z roku 1965 se v minulosti vydražil za 156 tisíc korun včetně aukční provize, jak uvedl Artplus. Nešlo ale o běžné hodinky z krabičky po dědovi. Orlík byl armádní model, zakázka měla jen 300 kusů a dochované originály se počítají úplně jinak než běžná produkce.

Stejně tak dnešní nabídkové ceny u vzácnějších Spartaků ukazují, že pěkné kusy se mohou pohybovat v desítkách tisíc. Specializovaný obchod Antik Hovorka eviduje prodané kusy Spartaků i okolo 70 tisíc korun. To ale není univerzální cenovka pro každé primky s mechanickým strojkem.

Na rovinu, běžné starší hodinky Prim po servisu mohou mít cenu v řádu stovek až několika tisíc korun. Lepší stav, zajímavý model, původní řemínek, krabička, záruční list nebo doklad z hodinářství cenu zvednou. Zato přelakovaný číselník, vyměněné ručky, neoriginální korunka nebo poškozené pouzdro ji rychle srazí.

Velký omyl je také zaměnit staré za vzácné. Hodinky z padesátých let mohou být obyčejné, zatímco mladší limitovaná edice může být cennější. Sběratel nekupuje letopočet. Kupuje konkrétní kombinaci modelu, původnosti a stavu.

Když hodinky nejdou, nenuťte je. Netahejte korunkou silou, nezkoušejte je otevírat nožem a už vůbec je nestříkejte olejem z dílny. Starý strojek může mít zaschlý olej, uvolněné součástky nebo prasklé pero. Jeden nešikovný pokus o „rozchození“ může z dobrého nálezu udělat hromádku dílů.

Opatrnost platí i u vody. U starých hodinek zapomeňte na to, že nápis waterproof znamená bezpečné mytí rukou nebo sprchu. Specialisté na vintage hodinky z Amsterdam Watch Company radí zacházet se staršími kusy v zásadě jako s nevodotěsnými, protože těsnění, materiály i tolerance pouzdra se po desetiletích mění.

Než hodinky někomu nabídnete, vyfoťte je zepředu, zezadu, z boku a ideálně i s krabičkou či doklady. Poznamenejte si, zda tikají, zda jdou natáhnout a jak dlouho běží. Nechte je posoudit hodinářem nebo specializovaným prodejcem, ale nenechte si hned vnutit výkup za první částku.

Staré hodinky mohou být rodinná památka, drobný sběratelský kus i vzácný model za velké peníze. Nejlepší první krok je přitom úplně obyčejný: nic nečistit, nic neopravovat doma a zjistit přesný model. U hodinek totiž často nerozhoduje, že ležely třicet let v šuplíku. Rozhoduje, jestli v něm náhodu neležel správný kus.