Za socialismu nechyběla téměř v žádné domácnosti. Síťovky se vrací do módy a sběratelé je chtějí

Se socialistickým Československem ji spojují vzpomínky několika generací, její příběh je však podstatně starší. Začal už v polovině dvacátých let na Žďársku a překvapivě souvisel s dámskými účesy.

Na Horácku se tehdy mnoho rodin živilo ručním síťkováním neboli necováním. Vyráběly především jemné síťky na vlasy. Když se prosadily krátké účesy a evropský trh zaplavilo levnější zboží z Japonska, odbyt domácích výrobků se prudce propadl.

Podnikatel Vavřín Krčil proto hledal pro zkušené síťkaře novou práci. K síti přidal praktická držadla a začal organizovat výrobu nákupních tašek. Přesný okamžik vzniku nápadu není doložen, za důležitou inovaci se však považovalo právě pevné ucho, díky němuž se taška dobře nosila.

Podle historie zveřejněné městem Žďár nad Sázavou se první kusy ručně zhotovovaly z umělé hedvábné příze. V dalších letech se používala bavlna, papírový motouz a později také syntetická vlákna.

Krčil neměl v roce 1926 dostatek peněz na získání mezinárodní ochrany původního výrobku. Ve třicátých letech si nechal patentovat alespoň některá vylepšení jeho trvanlivosti. Síťovky se mezitím začaly vyrábět také v zahraničí.

Výroba dlouho neprobíhala na běžné tovární lince. Jednotlivé rodiny síťovaly doma a hotové výrobky se následně upravovaly, balily a rozesílaly ze skladu ve Stržanově. Pro obyvatele chudšího zemědělského kraje šlo o vítaný přivýdělek, zejména během zimy.

Úspěch přinesla mimořádně jednoduchá konstrukce. Prázdná taška skoro nic nevážila a dala se schovat do kapsy. Po naplnění se oka roztáhla a přizpůsobila lahvím, pečivu, zelenině i nepravidelným balíčkům.

Síťované výrobky ze Žďárska se vyvážely do Německa, Rakouska, Francie, Švýcarska, Kanady a severní Afriky. Nevyráběly se přitom jen nákupní tašky. Sortiment zahrnoval vaky přes rameno, síťky na míče, potřeby pro tenis či stolní tenis i ochranné sítě na dámská kola.

Po roce 1948 přešla Krčilova výroba pod národní správu a pokračovala bez svého zakladatele. Samotná síťovka ale z obchodů ani domácností nezmizela. Ve druhé polovině 20. století se stala natolik běžnou, že ji Český rozhlas označuje za tehdejší symbol nakupování.

Dnes se lidé na sociálních sítích chlubí svými zachovalými síťovkami nebo si vyrábí modernější kousky.

Síťovka nebyla dokonalá. Drobné předměty mohly propadnout oky, ostrý obal dokázal přetrhnout vlákno a obsah nákupu zůstával všem na očích. Při větší zátěži se navíc tenká držadla nepříjemně zařezávala do ruky.

Přesto dobře odpovídala tehdejšímu způsobu nakupování. Lidé chodili do obchodů častěji a domů nenosili tolik rozměrných obalů jako dnes. Síťovaná taška se hodila na vratné lahve, několik základních potravin i na nákup, který člověk původně vůbec neplánoval.

Rozhodující bylo, že nemusela zabírat místo. Složená čekala v kapse kabátu, zásuvce v kuchyni nebo na dně kabelky. Když se objevilo zboží, které bylo právě k dostání, byla okamžitě po ruce.

Její ústup přinesly lehké plastové tašky. Ty neukazovaly obsah, chránily nákup před deštěm a obchody je začaly rozdávat jako pohodlný jednorázový obal. Síťovka tak postupně získala pověst zastaralého předmětu z domácnosti prarodičů.

Vlastnosti, které působily nemoderně v době nástupu igelitek, jsou dnes znovu výhodou. Současné síťovky se vyrábějí v mnoha barvách, s kratšími i ramenními uchy a z bavlny, syntetických či recyklovaných vláken. Některé už nepůsobí jako nouzová nákupní taška, ale jako promyšlený módní doplněk.

Česká výroba úplně nezmizela. Moderní síťovky se prodávají v designových obchodech, prodejnách lokálních potravin i v zahraničí. U některých současných modelů výrobci uvádějí nosnost kolem dvaceti kilogramů, jak připomíná také ExportMag.

K návratu pomohla snaha omezovat jednorázové obaly. Samotné označení „ekologická taška“ je však potřeba brát opatrně. Také výroba bavlny nebo umělých vláken spotřebovává suroviny a energii. Analýza Programu OSN pro životní prostředí upozorňuje, že žádný materiál nevítězí ve všech kategoriích. Největší význam má, zda majitel jednu tašku skutečně používá dlouhodobě.

A právě v tom síťovka vyniká. Není určena na jeden nákup. Při šetrném zacházení vydrží roky a po složení nepřekáží natolik, aby ji člověk nechával doma.

Zájem o retro předměty přivedl staré síťovky také na aukční portály. Objevují se ručně síťované exempláře, výrobky z bavlny, syntetických vláken i pevné tašky z barevné bužírky. Označení „sběratelská“ ale ještě vysokou cenu nezaručuje.

Doložené nabídky ukazují poměrně střízlivý trh. Stará necovaná síťovka nabízená za 111 korun 1na Aukru nezískala žádný příhoz. Stejně dopadla bužírková taška za 149 korun a dvojice síťovek ze 60. až 70. let, za kterou prodejce požadoval 120 korun.

To neznamená, že historický kus nemůže být zajímavý. Vyhledávanější bývají především nejstarší ručně vázané tašky s doložitelným původem, neobvyklým tvarem, původní etiketou nebo zachovaným obalem. Výhodou je také dobrý stav bez zpuchřelých vláken, domácích oprav a přetržených ok.

Předválečná taška spojená přímo s Krčilovou výrobou má jiný význam než anonymní síťovka ze sedmdesátých let. Bez značky, dokumentace či rodinné historie však bývá přesné určení obtížné. Podobná technika se používala na různých místech a pokračovala po mnoho desetiletí.

Při nálezu síťovky má smysl nejprve vyfotografovat celkový tvar, uzly, držadla a případný štítek. Pozornost si zaslouží také materiál a způsob spojení uch s tělem tašky. U staršího výrobku mohou právě tyto detaily pomoci s datováním.

Agresivní praní, bělidlo nebo dlouhé namáčení může oslabit přízi a změnit původní barvu. Tašku není vhodné zkoušet těžkým nákupem, dokud není jasné, v jakém stavu jsou její uzly. Pro praktické používání je bezpečnější pořídit nový kus a historický exemplář ponechat bez větších zásahů.

Síťovka se tak vrátila ve dvou různých podobách. Jednou je dostupná taška určená ke každodenním nákupům, podruhé připomínka českého designu a života minulých generací. Vysokou cenu starý kus mít nemusí. Jeho největší hodnota často spočívá v tom, že jednoduchý nápad z chudého kraje dokázal přežít téměř celé století.

Další zdroj:

1 Komerční aukční portál Aukro