Článek
Nechci si tady hrát na ďáblova advokáta a jakkoli Duškův necitlivý výrok hájit nebo relativizovat – už jen proto, že to vlastně ani moc nejde – ale vážně je ten mediální lynč nutný?
Mainstream má na Duška „žízeň“ už hodně dlouho, protože některé jeho výroky jsou bez znalosti kontextu (a nemusí z něho být nutně „vytrženy“) nejen bizarní, ale úplně za hranou horizontu jakéhokoli pochopení, a Dušek teď jen konečně dal všem svým kritikům „uchopitelnou“ zbraň, kterou proti němu mohou snadno použít. Protože shodnout se na tom, že rakovina je zlo, a kdo říká něco jiného, si zaslouží pohrdání, je snazší, než ho „uvařit“ na tom, že léčí covid melatoninem.
Pozvat si na rozhovor psycholožku onkologických pacientů, která Duškovy výroky „striktně odmítne“, je samozřejmě v pořádku. Přesdílet vyjádření ministra zdravotnictví, který je označí za necitlivé nesmysly, je dokonce povinností. Dva dny se bavit více či méně „necitlivými“ vtípky na účet člověka, který takhle přestřelí, už k dnešní době patří…
— TMBK (@TMBKOFFICIAL) July 19, 2023
Ale chtít někoho úplně vyloučit z mediálního prostoru jen proto, že říká něco, co se „mainstreamu“ nelíbí nebo se to někoho dotýká, už je za hranou. Jasně, Duškův výrok taky, já vím, ale to není argument.
Ještě jednou teď radši připomenu, že si nemyslím, že zemřít na rakovinu je volba, ale přesto si myslím, že zastoupení názorů z Duškova „ezo“ spektra (kromě toho názoru, o kterém teď všichni mluví) český mediální prostor potřebuje naopak posílit.
Protože ne všechno, co je ezo, je nutně špatné.
O psychosomatice, alternativní a celostní medicíně, rolfterapii, bosé chůzi, sebepojetí, psychedelikách, síle myšlenky, telomerách, vnitřním dítěti, mikrobiomu, modrém světle a já nevím, o čem všem ještě, by se ve veřejném prostoru mělo mluvit daleko víc, aby lidé byli schopni tak nějak pocitově nahmatat hranici mezi „možná ještě realitou“ a čirými bludy podvodníků, kteří na její rozostřenosti vydělávají v nejrůznějších kurzech a „klinikách“.
V zemi s tak obézní populací závislou na tabáku a alkoholu, by nebylo ani úplně od věci, kdyby se víc mluvilo o tom, že za některé nemoci (ne, nemluvím o rakovině) si můžeme sami svým životním stylem. A dokud o tom nikdo nebude mluvit s takovým zásahem jako rozcuchaný „hráč“ z Pelíšků, byť přitom občas někoho urazí a naštve, tak asi lepší než nic.
Jaroslav Dušek možná zašel na cestě od ezoteriky k šílenství dál, než je zdrávo, ale taky přivedl desítky tisíc lidí k hlubokému zájmu o své tělo a duši.
Jestli to nepřeváží jeden hodně debilní kec, tak nevím, co by mělo…
