Článek
Placení kartou je určitě pohodlné a svoboda je hodně široký pojem, ale představa, že placení kartou je ve srovnání s hotovostí nějakým zosobněním svobody, je hodně iluzorní…
Když platíte kartou, říkáte o sobě své bance spoustu věcí, které mohou být jednou „použity proti vám“. Typicky, když si budete chtít vzít třeba půjčku nebo hypotéku.
Zákon o spotřebitelském úvěru totiž nařizuje všem poskytovatelům, aby důkladně posoudily vaši „úvěruschopnost“, což udělají tak, že si řeknou o výpisy z vašeho účtu, na kterých nesmíte začernit ani řádek.
Když uvidí, že každý pátek platíte v kasinu nebo si jen každého prvního v měsíci posíláte pětistovku na Fortunu, úvěr nedostanete, protože jste „gambler“. A je přitom úplně jedno, jak vysoké částky sázíte, jaký podíl na vašich příjmech to dělá a že jde jenom o zábavu.
Když platíte obden v hospodě, říkáte o sobě, že jste alkoholik. Když každý den utratíte v trafice 139 korun, říkáte o sobě, že jste kuřák.
Když pravidelně nakupujete v hračkářství, říkáte o sobě sice, že jste dobrý rodič, ale taky, že máte doma děti, což může pro banku znamenat riziko vyšších výdajů…
Když platíte na dovolené, ví banka, kde jste, jak dlouho tam jste a podle charakteru výdajů nejspíš i proč tam jste.
Z veškerých vašich karetních plateb lze taky sestavit váš dokonalý profil. Co jste za člověka, kde se pohybujete, jaké máte rutiny, závislosti, úchylky, prostě všechno…
Platíte kartou? Nebo radši hotově? Obojí je naprosto v pořádku. Stejně jako právo obchodníka vybrat si, zda bude brát pouze hotovost nebo přijímat i platební karty. A tak by to mělo i zůstat.
— Zdeněk Hraba (@hraba_z) July 14, 2023
Některým se však očividně svoboda obchodníků vybrat si způsob platby nelíbí.… pic.twitter.com/cXyV76EiVU
Tohle už proti vám banka sice nepoužije a při stávající právní úpravě to ani nikomu nepředá (pokud budete „dodržovat pravidla“), ale i tak se to může dostat „ven“. Jako při nedávném útoku na indickou banku HDB, kdy unikla přesně taková data o 72 milionech klientů.
Takže kde je ta svoboda?
Já osobně vnímám svobodu jako stav, kdy si můžu dělat, co chci (samozřejmě v mezích zákona) a nikdo nade mnou nemá žádnou kontrolu ani dohled. A to umožňuje jedině hotovost, kterou k placení využívá i většina „bohatých“, s kterými se stýkám.
Já ne, protože dávám přednost té pohodlnosti.
Ale plést si pohodlnost se svobodou může být pro společnost nebezpečnější než ti podvodníčci za pultem, kteří nezdaní zisk na pár limonádách…
