Článek
Musíme trochu do historie. Ústava České republiky navazuje na československou ústavní listinu, kterou v roce 1920 sepsal profesor Jiří Hoetzel.
V jeho textu byla podmínka upravující prezidentův věk stanovena na 35 let a v roce 1992 byla zřejmě jen posunuta kvůli prodloužení střední délky dožití, která mezitím narostla o dvacet let.
Jinými slovy - 40 let v roce 1992 bylo podobné jako 35 let v roce 1920.
A proč těch 35 let? Profesor Hoetzel se při psaní československé ústavní listiny silně inspiroval ústavou Spojených států amerických, ze které kompletně převzal například celou preambuli a částečně spoustu dalších paasáží, včetně právě podmínky věku.
Ta v americké ústavě byla z jednoho prostého důvodu. Otcové zakladatelé, kteří ústavu sepisovali v roce 1787, tehdy s britským králem Jiřím III. čerstvě vyválčili nezávislost a nechtěli, aby se jakékoli monarchistické prvky objevily i v zemi, kterou si právě vysnili.
Byli si zřejmě dobře vědomi potenciální výhody kandidáta, jehož otec je úřadujícím prezidentem, i toho, že s dědičným titulem se jednoho dne zákonitě musí stát, že na trůn (nebo do Oválné pracovny) usedne šílenec jako Ivan IV., Jan Anglický nebo Ludvík XV.
A právě nástupní věk 35 let jim při tehdejší délce dožití zkrátka zajišťoval, že prezidentský úřad nikdo nepředá svému synovi.
Zajímavé přitom je, že hned dvanáct z pětapadesáti delegátů, kteří měli ústavu podepsat, věkový limit v té době nesplňovalo.
Anketa
Alespoň 40 let musí být i prezidentovi Slovenska, Německa nebo pobaltských zemí. 35 let je pak kromě USA limit i v Polsku, Portugalsku nebo Maďarsku. Ve Francii stačí 18 let a naopak v Itálii nezvykle vysokých 50.
