Článek
Denně jsem ohledávala internet s novými nabídkami bytů v naší lokalitě. Příliš jich nepřibývalo a těch pro nás zajímavých, teprve ne. Kromě neúspěšného hledání bytu se mi stále nedařilo otěhotnět a trápily mě bolesti břicha, které mě dovedly ke dvěma operacím, určení diagnózy endometrióza a následně pak s partnerem do centra asistované reprodukce. Na čas jsem hledání většího bydlení odsunula na vedlejší kolej. Teprve, když přišel ten velký zázrak, díky němuž jsem hned při prvnímu cyklu IVF otěhotněla, jsem znovu a intenzivně začala s pátráním po novém domově. O podstoupení IVF i mé endometrióze jsem psala ve svých dřívějších textech.
Koupě bytu znamenala i prodej našeho malého
Kromě hledání většího bydlení jsme potřebovali sehnat kupce pro náš malý byt. Vyhodnotili jsme, že tuto činnost zadáme realitní kanceláři. Podepsali jsme s realitkou smlouvu a po pár dnech k nám makléř přispěchal upevnit na vnější část okna ceduli s nápisem „na prodej“. Zajistil také fotografie bytu a vydal inzerát. Zájemci na sebe nenechali dlouho čekat.
Co náhoda nechtěla?
Sousedka Eva si všimla našich označených oken a oslovila mě. O koupi bytu pro příbuzného měla vážný zájem. A co teď? Dilema. Prakticky by nám mohlo být jedno, komu byt prodáme, cena byla neměnná, ale s Evou jsme měli přátelský vztah, proto jsme se jí rozhodli vyjít vstříc. Nakonec jsme i z praktického hlediska zvolili lepší variantu, třeba proto, že pro nás větší byt stále nebyl ani na dohled a sousedka zas na koupi toho našeho nespěchala. Odmítli jsme tedy kupující nabízené makléřem a rozvázali smluvní vztah s realitkou.
Vzájemná důvěra, bezproblémové a férové jednání, trpělivost a podpora, tak bych shrnula náš toho času „obchodní“ vztah se sousedkou Evou.
Uvědomění a ponaučení
Zadáním prodeje bytu realitce jsme si chtěli usnadnit práci. Avšak opomněli jsme přitom jednu důležitost, předem zkusit sami oslovit širší okruh lidí v našem okolí. Samozřejmě těm nejbližším jsme možnost předložili. Ovšem, sepsat krátkou informaci na papíry a upevnit je do několika vchodů našeho družstva, nebo použít sociální sítě pro šíření informace v dané lokalitě, jsme neudělali. Přitom by nám tyto počiny nezabraly zdaleka tolik času a nepříjemností, jako jednání s realitkou a následná výpověď.
Času málo a kde je nový domov?
Čas nás dost tlačil, miminko bylo na cestě a malý byt čtyřem členům domácnosti nenabízel příliš prostoru. Chystala jsem výbavičku, a přitom neustále hledala místo našeho budoucího žití. Chodili jsme na bytové prohlídky, ale bezvýsledně. Nervozita stoupala.
Hurá, to je ten náš!
Až konečně! Na netu jsem narazila na inzerát psaný „majitelem“ (členem družstva, vlastníkem družstevního podílu) třípokojového bytu a za rozumnou cenu. Z fotografií i bližších informací jsem vyčetla, že se jedná o byt přímo v našem domě. Nemohla jsem uvěřit a nadšením jsem pomalu nedýchala. Okamžitě jsem kontaktovala prodávající s informací, že byt bereme. Sdělovala jsem jí, že se jistě známe, neboť obýváme stejný dům. Její jméno mi něco říkalo, její tvář jsem si však nevybavovala. Žena mi jen suše sdělovala, že jsme třetí zájemci, a že se máme nejprve domluvit s jejími podnájemníky na prohlídce bytu. Na té jsme však příliš nelpěli.
Znali jsme družstvo i jeho fungování, sousedy a konkrétní dům, od jehož vstupních dveří jsme měli vlastní klíče. Snadno jsme si mohli ověřit bezdlužnost bytu a jeho podoba nebo poupravená dispozice nás příliš netrápili, neboť jsme plánovali rekonstrukci. Věcné břemeno nebo jeho zástava u družstevního bytu v našem družstvu nehrozila a o problémových lidech z daného bytu nepadlo nikdy ani slůvko. Měli jsme jasno, TO JE TEN NÁŠ BYT!
Povinné ohledání bydlení
Přistoupili jsme na požadavek prodávající a domluvili se s podnájemníky na prohlídce. Bytem, který působil dobře, nás ochotně provedli dva studenti. Převážně původní stav nebo pár letitých úprav jsme nepovažovali za problém, vše si přeci upravíme a uzpůsobíme podle sebe, do porodu zbývají čtyři a půl měsíce, tedy nějaký čas máme.
Schůzka s prodávající a podmínky prodeje
Po prohlídce jsem prodávající znovu potvrzovala, že byt bereme, ať s námi počítá. Prodávající stále vše podivně odkládala a neřekla jasně, jestli je byt náš. Alespoň jsme se domluvili na schůzce. Pár dnů čekání a konečně se vidíme.
Tvář bývalé sousedky jsem matně poznávala a ona mě. Před tím, než začala s tříletým pronájmem, žila v bytě se svou rodinou a na chodbách společného domu jsme se potkávali. Schůzka probíhala v přátelském duchu, jednali jsme s ženou otevřeně, upřímně, a se zdálo, že i prodávající jedná fér. Probrali jsme podmínky smlouvy, odsouhlasili si cenu a ujistili se, že s námi jako kupujícími počítá. Potvrdila nám, dávala najevo pochopení, že chceme být už s miminkem v novém. Na druhou stranu opakovala, ať si doma návrh smlouvy pořádně prostudujeme a dáme jí vědět. Jistě, smlouvu si pročteme, ale byt bereme. A kdyby ve smlouvě něco neladilo, přeci se domluvíme nebo ne?
Rána pod pás
Hned po příchodu domů jsem začala smlouvu důkladněji studovat a vše se zdálo zcela v pořádku. Prodávající jsem odeslala SMS, že je za nás smlouva v pořádku a můžeme obchod realizovat. Záhy mi přišla odpověď, že si před okamžikem obchod potvrdila s jiným zájemcem… Šok, rozhořčení, zrada, zoufalství! Emoce se mnou cloumaly a z očí mi kanuly slzy vzteku i lítosti. Ta hnusná pachuť z radosti a štěstí, které jsem ještě před pár okamžiky cítila, se rychle měnila na ukrutný hněv, pocit silné nespravedlnosti a současně bezradnosti. Domov, který se již rýsoval, se jednou hloupou SMS zprávou rozplynul jako dým.
Moji kluci byli stejně zaskočeni a zklamáni jako já, ale nedávali to na sobě až tak znát. Mé těhotenské hormony situaci příliš nenahrávaly. Nervozita mi zahlcovala všechny smysly. Myslela jsem na to, že ani skvělá Eva, nemůže na náš malý byt čekat věčnost. A kde se skrývá ten náš osudový, když to nebyl tento?
Čas kvapí, dva měsíce fuč
Denně, už zoufale jsem projížděla inzeráty. Za uplynulé dva měsíce jsme absolvovali jedinou prohlídku. Na zradu jsem už nechtěla myslet, než mi jednoho večera přišla nová SMSka. Ta nestydatá prodávající vypisovala, že k prodeji jejího bytu nedošlo a prý jestli o něj máme stále zájem. Nejraději bych ji poslala k čertu, jak mnou vztek zmítal. Ale nejednala jsem zbrkle a probírala situaci s partnerem i synem. Měla jsem co dělat, abych vše v klidu rozdýchala a střízlivě se na věc podívala. Té prolhané ženě jsem už nemohla věřit, co když nás zase bude vodit za nos?
Došli jsme k rozhodnutí
Cítila jsem, že ten byt k nám prostě patří, a přitom jsem již netoužila po dalším jednání s tou falešnou osobou. Byla jsem dotčená a zrazená. Sváděla jsem vnitřní boj sama se sebou a potřebovala jsem pohled na situaci bez směsi emocí. Takový mi naštěstí poskytli partner se synem. Mluvili jsme o možném scénáři dalších událostí a následné komunikaci s prodávající. Přemítali jsme nad tím, že pokud na obchod kývneme, komunikace s tou ženou bude jen dočasná, ale byt se stane naším domovem, pokud budeme chtít navždy. Tedy stačí se přemoci, skousnout ta jednání s ní a doufat, že vše dojde do zdárného finále.
Její hra nekončí
Odeslala jsem zprávu: „Ano, o byt máme stále zájem.“ Na odpověď jsem nečekala dlouho, přišla záhy. „Dobře, ale cena bytu bude o 150 000 korun vyšší. “ Aha, její hra nekončí? Znovu nás dostala? To nemohla napsat rovnou, že chce víc peněz? A kdoví, zda peníze nebyly důvodem upřednostnění toho jiného zájemce, jestli tedy nějaký jiný byl? I s námi mohla přeci od začátku vyjednávat o ceně. Jednali jsme s ní na rovinu a dávali najevo, jak moc o byt stojíme. Což nás samozřejmě při takovém obchodním styku oslabuje, protože si s námi pak proradní prodávají mohou pohrávat. Nejsme zkrátka žádní obchodníci a dobří vyjednavači, nic nezastíráme a pak se s námi dobře manipuluje. Takže? Znovu situaci probíráme a přemýšlíme, kde bychom případně peníze navíc sehnali. Žhavíme telefon a příbuzní nám mohou pomoci. Půjdeme do toho?
Jdeme do jámy lvové za větším
Řekli jsme si ano a s dávkou sebezapření jsem té ženské zatelefonovala. Komunikovala jsem s ní už jinak, rázně, s odstupem a chladně. Už jen nutné informace a žádné kamarádíčkování. Z její mluvy jsem ucítila drobné sypání popela na hlavu, ale možná jen mé dojmy. Prý ti zájemci, které upřednostnila, neměli dostatek peněz a podivně jednali. Ale kdoví, jak to bylo doopravdy? Domluvily jsme se na dalších krocích, nabídly našeho známého právníka pro potřebné úkony se zobchodováním bytu (rezervační smlouva, kupní a o finanční úschově, jejich ověření, notářská úschova) a kupodivu byla naše nabídka pozitivně přijata. Kéž by již vše proběhlo bez komplikací.
Ale ne, zase to není bez zádrhelů
Když jsme ladili termíny, přepis družstevního podílu a předání bytu, opět nastal šok! Klacky pod nohy nám od prodávající létat nepřestaly. Byt nám prý uvolní až za dva a půl měsíce. V mé řeči, to znamenalo, že do termínu porodu přestěhováni nebudeme.
Hladký průběh prodeje malého bytu
Koupi většího bytu jsme financovali z prodeje našeho malého bytu, úspor a kvůli navýšení ceny také z prostředků od příbuzných. Obchod mohl proběhnout téměř obratem, a tudíž i naše nastěhování. Veškerá agenda řešená s naší sousedkou Evou – kupující malého bytu, totiž probíhala bez sebemenšího zádrhelu, svižně, za oboustranné důvěry, bez právníka a přitom vzorně. Rychlý převod družstevního podílu, peníze za náš malý byt na našem účtu, malý byt přepsán na sousedku, ale dle domluvy jsme jej mohli stále obývat. Zlatá Eva a zlatý obchod s ní. Takový přístup byl balzámem na duši.
Ubohé výmluvy prodávající a naše marné snahy
Prodávající nám podsouvala výmluvy, proč byt nemůže uvolnit, co nejdříve. Prý jeden z jejích nájemníků hledá byt ke koupi a zažádal si o hypotéku. Prý mu chce počkat, až si věc vyřídí, aby nemusel hledat jiný podnájem. Cože? Vždyť hledání nového domova může trvat roky? I jak vlastní zkušenost nabádá.
Ta osoba si z nás vážně utahuje? Copak nechápe, co musíme absolvovat? Co tím způsobuje? Proč na tom tak lpí a nevyjde nám vstříc? Nenatrápila se nás už dost? Naší sousedce obýváme její byt, zdržujeme ji v nakládání s jejím bytem, následně pak již s miminkem na světě budeme řešit balení, uklízení, stěhování, vybalování, zabydlování? S tím, že před nastěhování rekonstrukci nestihneme, jsme se už smířili, ale že ani pár dílčích úprav nebude zrealizovaných jsem těžce skousávali.
Vyjadřovali jsme nelibost, vyjednávali jsme, ale marně, trvala na svém. Buď počkáme a koupíme, nebo nepočkáme a budeme muset hledat jiný byt. Měla nás v hrsti. Nezbývalo než na její požadavek přistoupit.
Velké prádlo - chystání výbavičky pro miminko
Máme miminko a stěhování na krku
Za ten čas, před nastěhováním jsme se vůbec nenudili. Přípravy na příchod miminka vrcholily, přípravy na stěhování a vyklízení malého bytu také v plném proudu a finále prodeje, koupě, následných přepisů a protokolů k předání.
Narodila se nám holčička. Čtyři dny od porodu císařem nás pustily domů. Mužský nás dovezl do malého bytečku, který nám už nepatřil a obývali jsme ho ještě tři týdny, než jsme se s ním definitivně se slzou v oku rozloučili.
A vše končí zalité sluncem, radostné a bezstarostné… ale kdepak. Cesta za větším bytem pokračovala, a tak pokračuji i já ve svém psaní … o převzetí bytu od nafoukané prodávající, která poškodila přívod stropního osvětlení a zanechala nám, co se jí (ale ani nám) nehodilo. O náročném GENERÁLNÍM úklidu … neboť při prohlídce bytu není ledacos vidět. A k tomu kojení, balení, kojení, přebalování, úklid, říhání, kojení, stěhování, stále úklid, kojení …
