Článek
Rozhodli jsme se a plánovaně jsem vysadila antikoncepci. Netrvalo dlouho a ve svém nitru jsem cítila drobné změny. Silná bolestivá menstruace mi připadala běžná, občasné velmi drobné pobolívání podbřišku už tak moc ne.
Snaha o miminko byla po několika měsících bezvýsledná, ale bolest v podbřišku nabírala na intenzitě. Gynekoložka nic neshledala, ale poslala mě s doporučením na vyšetření do endoskopické ambulance v nemocnici. Doktor v nemocnici zjistil na mém vejcovodu srůst ve velikosti slepičího vejce. Příčinu vyhodnocoval prodělaným neléčeným zánětem. Řešením měla být operace.
Čekání na operaci nenabíralo konce. Pár týdnů před operací jsem absolvovala hysteroskopii spojenou se stěrem z děložního čípku. Výsledek tohoto vyšetření nic nenapověděl a nález stěru byl negativní.
První operace
V den přijetí k pobytu v nemocnici jsem podstoupila vyšetření na velkém ultrazvuku. V tyto okamžiky jsem poprvé slyšela slovo endometrióza. Lékař provádějící pro mě velmi bolestivé ultrazvukové vyšetření vyjádřil svou domněnku. Potvrzení nebo vyvrácení diagnózy se mělo prokázat za několik hodin až při samotné laparoskopické operaci.
Před mou první operací v životě mě provázela silná nervozita. Sál, narkóza, operace, JIPka. Později mě přesunuli na nemocniční pokoj, kde mě navštívil operující lékař a vyřknul ortel: „Máte endometriózu a museli jsme vám společně s výrůstkem odstranit také celý levý vejcovod i vaječník.“
Vůbec jsem netušila, co to vlastně ta endometrióza je. Doktor víc nerozváděl, nevysvětloval a rychle pospíchal k dalším pacientům. Mně jen běželo hlavou: „Přišla jsem o vaječník a vejcovod.“ Jediná úleva, že druhý z páru orgánů i s vejcovodem v mém břiše zůstal. Tudíž stále zůstávám plodná. Propuštění z nemocnice, zotavování a pak brzké začlenění do pracovního procesu.
Endometrióza
Samozřejmě jsem hned po zjištění příčiny zdravotního problému neváhala nastudovat maximum o této nemoci.
Zjistila jsem, že u toho gynekologického onemocnění dochází mimo dělohu k růstu buněk podobných jako v endometriu (výstelce dutiny děložní). Ložiska se pak mohou nacházet kdekoliv v těle třeba na mozku, plicích bránici, ale nejčastěji na vaječnících, vejcovodech, tkáni kolem dělohy a vaječníků, na střevech nebo močovém měchýři. Jedině na srdci a slezině se ložiska endometriózy nikdy nevyskytují. Během menstruačního cyklu podléhá endometrium, tedy i tato ložiska umístěná mimo dělohu, vlivu ženských pohlavních hormonů. V místech výskytu endometriózy tak dochází k cyklickému krvácení, rozvoji chronického zánětu, vzniku cyst, jizev a srůstům.
Příznaky nemoci zahrnují např. pánevní bolest, silnou bolestivou menstruaci, bolestivé vyprazdňování střev, bolestivé močení, bolest při pohlavním styku, krvácení z míst výskytu ložisek endometriózy, avšak přibližně 25 % žen nemá vůbec žádné příznaky, i když nemoc bují.
Endometrióza může způsobit neplodnost, partnerské, sociální a psychické problémy. Neplodnost se vyskytuje až u poloviny postižených žen.
Nejlepší a nejpřirozenější léčbou, pokud není žena neplodná, se stává těhotenství, které zastaví hormonální změny spojené s menstruačním cyklem a tím zastaví také endometriózu. Dále je možné nemoc utlumit nebo zastavit hormonální léčbou, hormonální antikoncepcí, nitroděložním tělískem s gestragenem nebo v případě příznaků nezvládnutelných jinou léčbou se provede chirurgický zákrok.
Nic nevzdáváme, ale nedaří se
I přes tuto diagnózu a prodělanou operaci jsem neklesala na mysli. Pořád jsme toužili po miminku. Po zotavení jsme se dál snažili o mé otěhotnění.
Bohužel však s několikaměsíčním odstupem od operace mě začaly sužovat nové problémy. Krvavé hleny ve stolici, zácpy, bolesti v břiše, bolestivý pohlavní styk. Současně mi v pupíku narostl výrůstek, který vždy v době menstruace krvácel. Na nic jsem nečekala a při prvních projevech jsem opět navštívila stejného lékaře v nemocnici.
Druhá operace
Další čekání na operaci. Lékař mě postrašil vážností mého stavu. Prý mohu skončit s vývodem z tlustého střeva. Mou endometriózu zařadil do skupiny třetí ze čtyř, kdy čtyřka je nejzávažnější stupeň nemoci. Neskutečně jsem se bála, jak problému se střevy, tak možné neplodnosti. Nervy a strach … „Co mi nemoc uvnitř mého těla může ještě napáchat za škody, než se dočkám operace?“
Nástup do nemocnice, přijetí a následná operace. Pak JIPka a silná vzpomínka na probuzení z narkózy, kapačku, obrovskou žízeň, sucho v krku, rozmazané vidění a nepříjemný stav, jako bych létala a motala se zároveň. Přála jsem si to zaspat. Bohužel už to nešlo.
Po zlém pobytu na JIPce mě převezli na pokoj, kde se ukázal můj operující lékař. Shrnul průběh operačního zákroku, při němž odoperoval ložiska endometriózy doléhající na střeva, v pochvě a také na močovém měchýři. S pupíkem nic nedělal. Naštěstí se střevo nepoškodilo a já jsem zůstala plodnou.
Mé stavy mysli v nemocnici se však blížily depresi. Abych mohla spát nechávala jsem si na noc dát prášek na spaní. V hlavě se mi motaly negativní myšlenky a nedokázala jsem se od nich oprostit. Přemítala jsem nad tím, co bude dál a jestli se z tohoto kruhu vymotám.
Po propuštění z nemocnice, jsem neviděla jiné východisko, než „okamžitě“ po zotavení otěhotnět. Za partnerem jsem přišla s návrhem: „Co když navštívíme centrum asistované reprodukce?“ Partner kupodivu souhlasil. Trávila jsem čas bezúspěšnými telefonáty, až … Měli jsme neskutečné štěstí, sestra jednoho z center mi nabídla zítřejší termín. Právě se jí prý z termínu omluvil jeden pár.
Absolvovali jsme velmi náročnou, klikatou, stresující cestu s nejistým výsledkem. Hrálo se o čas a nebylo to hned. Cesta však stála za to! Těhotenství mě zachránilo od dalšího zákroku, jenž by jistě následoval. Těhotenství zastavilo endometriózu a krvácení z pupíku, které mi do té doby týden v každém měsíci říkalo – pozor jsi nemocná. A především se nám splnil velký sen! Čekali jsme vytoužené miminko!
Zdroje:
