Článek
Toužili jsme po společném děťátku. Partner ve svých téměř čtyřiceti letech vyhlížel svého prvního potomka, já již obdařena úžasným synem jsem se těšila na druhé mateřství. Nedařilo se nám počít a při snaze o miminko se u mě projevila gynekologická nemoc zvaná endometrióza. Tato nemoc mě během několika měsíců dohnala ke dvěma operacím a reálně hrozily další zákroky. Velké riziko z možné neplodnosti spojené s touto nemocí nás tlačilo ke zdi a hrálo se o čas. K tomu těhotenství by naplnilo nejen naše touhy, ale stalo by se tím nejpřirozenějším lékem nemoci. Co vše návštěvě centra asistované reprodukce předcházelo a co je to endometrióza jsem sepsala v tomto článku.
Objednání do centra asistované reprodukce
Pustila jsem se do obvolávání center asistované reprodukce. Většinou jsem se nedovolala, anebo nám nabízeli termín návštěvy přibližně za půl roku. Tolik času nemáme! Nemoc mě ochromuje každým dnem a kdoví, co dalšího v mém těle dělá za neplechu? Telefonovala jsem dál, až jsem z telefonu zaslechla návrh zítřejšího termínu. Okamžitě jsem kývla.
Jdeme na vyšetření
Druhý den jsme se s partnerem vydali do nemocnice, v níž centrum asistované reprodukce mělo své působiště. Pro začátek nás čekalo vyplňování formulářů a souhlasů, dostali jsme žádanky na odběry krve, vyšetřili mě a objednali nás na příští návštěvu.
Při druhé návštěvě partner zamířil na spermiogram a vydali jsem se k nezbytnému genetickému vyšetření.
Třetí návštěva odhalila výsledek partnerova spermiogramu jako patologický s nereálnou možností přirozeného početí. Lékař sdělil, že metody asistované reprodukce s problémem pomohou, konkrétně metodou ICSI, laicky řečeno vpichu jedné vybrané spermie přímo do vajíčka. V návaznosti na výsledek spermiogramu, partner absolvoval urologické vyšetření.
Nepříjemné odhalení příčiny problému otěhotnět a nová vyšetření nás netěšily, avšak pocit, že nesedíme se založenýma rukama, že za námi stojí šikovní odborníci, kteří neváhají poskytnou svou péči a pomoc, bylo uklidňující. Plně jsem se soustředila na aktuální dění a myšlenky na endometriózu jsem zcela „vypnula“.
Doporučení postupu
Tři měsíce od první návštěvy centra asistované reprodukce uplynuly a my za sebou měli všechna vyšetření a jejich výsledky. Konečně jsme mohli vstoupit do další doporučené fáze umělého oplodnění metodou IVF společně s nezbytnou metodou ICSI.
IVF neboli oplodnění ve zkumavce (odborně in vitro fertilizace) je jednou z metod umělého oplodnění, při které se vajíčko oplodňuje spermií mimo tělo. Nenechme se plést názvem „ve zkumavce“, oplodnění mimo tělo totiž většinou probíhá v Petriho misce.
Metoda ICSI, neboli Intracytoplazmatická spermiová injekce je proces, při kterém se do každého vajíčka aktivně zavede jedna vybraná spermie.
Začíná umělé oplodnění
Lékař i sestra nás seznámili s celým procesem. Partner musel absolvovat další spermiogram. Tentokrát byl ejakulát uchován a zmrazen do rezervy, kdyby nebyl použitelný ten následující čerstvý v potřebné době.
Čekalo nás:
· Stimulace vaječníků - má za úkol vyvinout větší počet folikulů (folikulární tekutina), kde se nacházejí vajíčka (získat co nejvíce zralých vajíček)
· Odběr vajíček
· Mimotělní oplodnění embrya
· Přenos embrya do dělohy
Byla jsem z návalu informací celkem rozhozená. Sestra nám předala plán stimulace navázaný na můj menstruační cyklus, injekce a stimulační léky s tím, že se aplikace léků provádí injekčně do hýždě. Nabízenou možnost docházet denně po dobu 7 dnů vždy ve stejný čas na injekci do nemocnice okamžitě zamítl můj partner. A byť nikdy neměl injekci ani v ruce, nabídl svou asistenci při domácí aplikaci. Sestra se ochotně partnera ujala, aby mu předvedla práci s injekční stříkačkou, jehlou, stimulačním lékem a navedla na vhodné místo vpichu.
Doma jsme vše zpracovávali, probírali a připravovali se na první stimulační partnerovu injekci. Statečný partner mě velmi potěšil svým sebejistým přístupem a aplikace injekce mu šla hladce. Snadno mě tak zbavil obav, že bychom snad stimulaci spolu doma nezvládli. Sedm dní uteklo celkem rychle. Následoval ultrazvuk pro kontrolu velikosti a množství folikulů. Rozměry 4 folikulů dosahovaly 12, 12, 17 a 18 mm. Dozvěděla jsem se, že za dva dny mi lékaři vajíčka odeberou. V tu dobu partner lékařům předá také své čerstvé sperma.
Partner mi musel aplikovat ještě dvě stimulační injekce, následně provedl také vpich léku proti předčasnému dozrání vajíčka do mého břicha, a naopak večer těsně před ranním pondělním odběrem vajíček vpíchl ukončující injekci způsobující finální zrání vajíček.
Odebrali mi vajíčka
Následoval odběr vajíček při krátkodobé anestezii (cca 20 minut). Vajíčka vyprodukovaná stimulací se podařilo získat v počtu čtyř, avšak dvě byla špatná, nepoužitelná. Stálo před námi rozhodnutí, kolik vajíček budeme chtít ze dvou zbývajících zavést? Toto dilema nás potrápilo. Máme tolik riskovat o polovinu větší neúspěch nebo naopak riskovat, že budeme mít dvojčata? Rozhodnutí nakonec padlo na zavedení pouze jednoho vajíčka.
Lékaři nás pak telefonicky informovali o mimotělním oplodnění mých dvou vajíček partnerovou spermií. Z partnerova čerstvého ejakulátu se podařilo vybrat dvě vhodné. Následující dny nás oba provázelo obrovské napětí. Nemožnost ovlivnit výsledek nás drtil. Co se děje s naším embryem? Je vše, jak má být?
Embryo v mém těle
Přišel čas na zavedení embrya do mé dělohy. Po tomto rychlém lékařském úkonu jsem se s partnerem pro odreagování vydala do botanické zahrady. Ani nevím proč zrovna tam, ale dosud si pamatuji, že mě procházka mezi rostlinstvem aspoň tehdy odlákala myšlenky a soustředěnost od právě proběhlého úkonu.
Avšak těžko na embryo uvnitř mého těla nemyslet. Uhnízdí se, je v pořádku? Po čtrnácti dnech potlačované nervozity, napětí a obav jsem koupila těhotenský test. Nádech, výdech a jdu na to. S partnerem jsme pozorovali rychlé zabarvení jedné čárky a velmi, ale velmi slabý náznak zabarvení druhé. Tak ano nebo ne? Setrvávali jsme na telefonické doporučení lékaře v nejistotě další dva dny. Nový těhotenský test měl odhalit více. Jedna čárka a druhá se také zabarvuje, již mnohem výrazněji a opravdu tam je! Nemohli jsme tomu uvěřit, že by nás potkalo takové štěstí!
Těhotenský test nebyl jistotou ani zárukou, že je vše, jak má být. Tu měla nastínit kontrola v centru asistované reprodukce a odběr krve. Lékařka nás vyděsila. Při ultrazvuku sice potvrzovala uchycení embrya, ale jeho růst vypadal pomalý, a výsledky z krve také neukazovaly vysoké hodnoty těhotenského hormonu (tzv. hCG). Lékařka nám sdělovala, že kdyby embryo nerostlo, odebrali by jej. Důsledkem této návštěvy centra se pro nás stala záplava smutku a marnosti.
Ověření koncentrace těhotenského hormonu se mělo prověřit dalším odběrem krve. Dva dny utrpení, než jsme se mohli dostavit k následující kontrole.
Dodnes vidím milou tvář staršího usměvavého lékaře a z něj sálající klid. Výsledky odběru mé krve potěšily slušnou koncentrací i stoupající hladinou hCG hormonu. Lékař pokynul, položila jsem se na lehátko, téměř jsme s partnerem nedýchali. Lékař nám na ultrazvuku ukázal embryo i jeho tlukoucí srdíčko … usmíval se a my také. Ten šutr, co spadl z našich srdcí musel zadunět až někde u protinožců. Lékař zavřel desky naší zdravotní dokumentace s tím, že je ukládá do archivu, podal pravici a mile se s námi loučil slovy: „Moc vám gratuluji, již se neuvidíme, nepotřebujete mě.“ Ještě teď při vzpomínce na tyto okamžiky neudržím slzy.
Zdroje:
https://www.wikiskripta.eu/w/Asistovan%C3%A1_reprodukce
