Článek
Konečně! Dočkali jsem se! Dnes se s tou ženou, její nabubřelostí a podlostí setkáme naposledy. Zavedla nás do prvního z pokojů. Dráty trčící ze stropu žena okomentovala: „Svítidlo jsem si odmontovala, bylo mé oblíbené.“ V tom nevidím problém: „V pořádku.“
Divoký mix barevných papírových tapet na jedné ze stěn této místnosti jsme plánovali odstranit. K našemu překvapení byl, po bližším ohledání, pokoj vytapetován celý. Jen při prohlídce nás to do oka „nebouchlo“, určitě proto, že jsme měli v plánu rekonstrukci, která by tyto neduhy odstranila. Tak tedy nejen jedna divoce barevná stěna, ale i ty ostatní jsou pokryté bíle přetřenými tapetami (na první pohled podobné štuku), potřebovali strhat a skutečně vyštukovat. Fajn, zbytek bytu na tom asi nebude jinak. A opravdu, co místnost to tapeta natřená na bílo. Další dotaz namířený na prodávající se týkal tří starých skříněk. „Ty skřínky si odklidíte, je to tak?“ ptám se. „Ne, ty vám tu nechám. Nemám je jak a kdy odvézt.“ Netoužím po ničem, jen ať už to předání máme za sebou: „Nebudu se s vámi dohadovat, poradíme si s tím, ale byt měl být vyklizený!“
Proč ta žena vše obrací proti nám, sobecky a bezohledně nadřazuje sebe a své zájmy nade vše, nedokáže splnit své zodpovědnosti ani vykonat svůj díl práce? Ano, jsme ti blbci, kteří si to nechají líbit, nehádají se s ní a udělají, co se po nás chce. Tak si to vyžereme se vším všudy. Od počátku jednání s touto osobou, jsme jen figurky v její falešné hře.
V další místnosti zůstala velká skříň a postel. V obývacím pokoji pak sedací souprava, konferenční stůl, obývací stěna i pracovní stůl. Prima, takže tímto máme od každého nábytku dvakrát a vlastní vybavení si přestěhujeme kam? Ani lodžie není prázdná, vyjímají se tu další dva kusy, tentokrát nějakého poškozeného a špinavého nábytku. Míříme společně do sklepa, který již čekám plný haraburdí. A nemýlím se. Nechápu, že si někdo dovolí předávat nevyklizený byt, nemluvě o děsném nepořádku.
Zkontrolovali jsme v bytě veškeré měřidla, zapsali jejich hodnoty do předávacího protokolu a převzali si klíče. Pak už sbohem a po dalších setkání netoužíme!
Cítím bezmoc
Vše na mě padlo a poporodní hormony se bouřily. Zoufalství. Nejen, že nás čeká gruntování, stěhování, zabydlování a vybalování. Ještě před tím, musíme všechny prostory vyklidit. S přenášením a stěhováním nábytku jsem teď po porodu marná, a navíc jsme paradoxně oslabeni o dvě silné mužské ruce mého syna. Syn je nečekaně toho času na cestách.
Se založenýma rukama nesedím
Ze splínu jsem se rychle otřepala a šla jednat. Nábytek nafotím a za odvoz nabídnu na místním internetovém bazaru. K mému údivu, mi zájemci málem rvou ruce. Nábytek zdarma nalákal. Ještě, že tak. Při domlouvání termínů odvozu a běhání mezi malým a velkým bytem jsem ocenila, že se stěhujeme v rámci jednoho domu a mé přesuny s dcerkou jsou jen prostřednictvím výtahu. Nebylo to jen tak, ale podařilo se vše udat a navíc rychle, jak jsme potřebovali.
Stěhujeme akvárium (rybky neseme zvlášť)
Strop i stěny koupelny plné chlupů
V čase mezi přebalováním, kojením a říháním jsem spící miminko položila do kočárku, posbírala čistící a dezinfekční prostředky, hadry kýble a spěchala uklízet do našeho nového, toho času zaneřáděného budoucího domova. Koupelna připomínala pavilon zvířat. Nejen na podlahách, ale i stěnách a stropu visely chlupy a chloupky. Dodnes nerozumím tomu, z jakého tvora byly a proč se i na tak zvláštních místech objevovaly. Koupelna po několika mytích nahrubo a následně na čisto získala nový lesk. Umakartové stěny koupelny i toalety byly přetřené jakousi omyvatelnou barvou. Kromě stěn však daný „umělec“ barvou upatlal také vypínače, zásuvky, svítidla, vanovou baterii nebo tyč na koupelnový závěs. Ať už jsem zkoušela všelijaké prostředky, barva nešla setřít. O toaletě a její „čistotě“ raději taktně pomlčím.
Přítel zas vždy po práci naběhl do prostor komory, strhal prapůvodní zapáchající, zažloutlou tapetu, opravil, vybílil stěny a závěrem umístil úložný regál. Alespoň jedna místnost byla opravena.
Rodina nás nenechala ve štychu
Rodina neváhala a o víkendu přispěchala na pomoc. Pořádkumilovná neteř se pustila do likvidace letitých nánosů prachu na žaluziích a mytí zapatlaných rámů a skel oken. Z kuchyňské linky vylétávaly moli, všechny její skříňky tedy prošly, pod taktovkou partnera, deratizací a dezinfekcí. Zaneřáděnou myčku jsem měla po prvních ohledáních tendenci vyměnit za novou, ale šikovné ručičky pracovité švagrové dokázaly myčce, stejně jako troubě a plechům vdechnout nový život. Má čilá babička zamávala se špínou dveří, vypínačů (kromě těch upatlaných od barvy) i velké skříně (tu jsme si ponechali). Dlažba a lino potřebovaly silné paže, kartáče se tedy ujal přítel naší neteře. Vynalézavě zalehl na stěhovací vozík s kolečky a drhl a drhl.
Lodžie ukrývala trus neznámého zvířectva, které nejspíše zanechalo stopy již v koupelně. Podle exkrementů bych typovala nějaké hlodavce, ale neznám takové, co by lezli po stropech. Leda bílé myšky? Poškozený nábytek našel své dočasné místo ve sklepě mezi ostatním bincem, než po pár dnech následovala cesta do sběrného dvora.
I něco k dobru – stěhování z patra do patra
Bez teplého jídla a noclehu jsme naše dříče nenechali. Mým a dceřiným útočištěm byl prvního úklidového dne malý byt, kde jsem kojila, přebalovala, chovala, vařila, chystala věci ke stěhování a uklízela (čistou špínu malého bytu).
No, co vám budu vyprávět, byla to fuška, naše „úklidová četa“ si pořádně mákla a dodnes cítím nesmírný vděk, protože bez nich bychom to nedali. Generální úklid se stihl za den a půl. V polovině druhého dne jsme mohli začít s přesunem nábytku a veškerého vybavení. Nesmírnou výhodu nám poskytlo stěhování z patra do patra velkým nákladovým výtahem. Během pár hodin jsme měli vše hotovo a poslední dva pomocníci odjížděli vyčerpaní do svých domovů.
Květiny připravené ke stěhování
Paradoxní čekací lhůta
Vystěhovaný malý byt, jsme tak konečně mohli předat naší sousedce Evě. Ta jej od nás měla již zakoupen a nezdráhala nám jej ponechat jako dočasný azyl. Běžela totiž lhůta dva a půl měsíce, kterou prodávající velkého bytu prosazovala prý kvůli svému podnájemníkovi žádajícímu o hypotéku a hledajícímu byt ke koupi. Za tento čas se prý nic nestalo a její podnájemník se jen přesunul do nového podnájmu. Pravdu za slovy prodávající nehledám a skutečné důvody jejího zdržování neznám, faktem zůstává, že nám i Evě situaci dost nepříjemně zkomplikovala.
Než jsme malý byt předali naší milé sousedce, musela jsem ho douklidit. Na to, abych jej předala se umazanou podlahou po stěhování nebo nevyčištěným sociálním zařízením jsem kapku jiné povahy a jiného cítění než „naše“ nafoukaná prodávající. Finální úklid, nostalgické loučení, přetržení citového pouta k tomu místu, poslední fotky v upomínku a byt putuje do dobrých rukou nové majitelky.
Zabydlování a nefunkční světlo
Větší byt jsme před nastěhováním nestihly ani vymalovat. S výjimkou opravených stěn komory jsme ještě chtěli namontovat nové stropní svítidlo do pokoje. Jeden z drátů však ulomený, sotva visel těsně u betonového stropu. S poškozeným drátem přívodního kabelu si poradila mužská část domácnosti a naštěstí oprava jen o fous proběhla bez komplikací.
Jiná situace pak nastala při stisku vypínače v kuchyni, kde problém nefunkčního osvětlení zůstal skrytý někde v betonových zdech. Stropní svítidlo se znovu rozsvítilo až po letech po kompletní rekonstrukci bytu, kdy hliněné rozvody nahradily měděné. Kuchyň do té doby osvětlovaly svítidla kuchyňské linky.
A jak to bylo dál?
Vybalování věcí nám zabralo několik dnů, ale na rekonstrukci jsme si počkali pět let. Zkušenosti s rekonstrukcí jsem již dříve zaznamenala v těchto mých textech Rekonstrukce mě zaměstnala a Útrapy rekonstrukce. Pro úplnost pak nezapomenu sepsat ani výživnou rekonstrukci kuchyně.
Z cest za větším bytem si stěžejně nevybavím těžkosti. Vzpomínám, jak jsme společně to náročné překonali, naši nejbližší nás podrželi, pomohli a byli tu s námi. Rodina se semkla a strávili jsme nezapomenutelný společný čas. Myslím na to, jak jsme si starostmi nenechali zamlžit šťastné období s vytouženým miminkem a skvělým dospívajícím klukem v naší čtyřčlenné rodině.
A tak naše cesta za větším bydlením končí, ale život plyne dál, nové příběhy tvoří a já je píši vám.
