Článek
Kazeťák dvojče náš kamarád
Nezapomenu na náš první kazeťák, tzv. dvojče, často nám dělal společnost. S bráchou jsme si při každé příležitosti přáli prázdné MC kazety, abychom na ně mohli nahrávat písničky z rádia nebo ze zapůjčené kazety. Cesta nahrávání byla klikatá, zastihnout v rádiu písničku od samého začátku působilo nemálo těžkostí. Následné přetáčení kazety sem a tam, abychom ji připravili pro další nahrávání hitů, někdy pásku nelítostně zamotalo. Nastala nervy drásající situace, zda příliš pomuchlaná páska nezkazí kvalitu nahrávek nebo zda ji vůbec z kazeťáku bez přetržení vyprostíme. K následnému namotání pásky vždy obstojně posloužila obyčejná tužka.
MC kazety s oblíbenými nahrávkami jsme někdy před pomačkáním pásek neuchránili
Objemné nákupy z Polska
Otevřené hranice zvaly k jednodenním zájezdům do Polska. Lidové ceny a množství všeho, co u nás ještě nebylo, lákaly k nákupním výjezdům. Jednou nás máma na takový nákup do Polska vzala. Do posledního místa zaplněný autobus nás dovezl k obrovským polským tržištím. Množství stánků s neskutečným množstvím předmětů a oblečení nám vyrazilo dech. Při příchodu k tržišti mě upoutaly chytlavé tóny hitu „Eins, Zwei, Polizei“ od zpěváka Fabia Frittelli známého pod pseudonymem Mo-Do. Do té doby jsem písničku neznala, ale od té doby je v mé paměti navždy spojena právě s tímto výletem.
Z Polska jsme si odvezli nejen zajímavé poznatky a vzpomínky, ale i žehlící prkno, dvě podobné oboustranné zimní bundy pro mě a bráchu a plno dalších věcí hlavně do domácnosti. Ostatní účastníci zájezdu se také nadrozměrných věcí nebáli, balíky s peřinami, lampy, elektroniku a další předměty si každý hrdě tlačil do přeplněných prostor autobusu.
Nevydařený první výjezd do Polska
Má první návštěva polských trhů měla proběhnout již o rok dříve. Tehdy jsem s dědou a babičkou pobývala na dovolené ve Vrchlabí. Babička se rozhodla zkusit trendy nakupování v Polsku s tím, že dědu necháme samotného v Krkonoších. Ve dvou jsme se tedy vydaly vstříc nákupům do města Jelenia Góra. Po hraniční kontrole s námi ujížděla stará Karosa polskou silnicí, než zazněla ohlušující rána a za autobusem se vynořil hustý tmavý dým. Autobusák zastavil u krajnice a vystoupil. Upadl výfuk! Dopravní prostředek nás nechal ve štychu. Abychom se dostali zpět na hranice, stopovali jsme autobusy s českou SPZ, které nás po menších skupinkách převezly. Následovalo delší čekání na náhradní autobus pro odvoz zpět do Vrchlabí. Tak skončil náš výlet, z něhož jsme si nepřivezly nákup, nýbrž vzpomínky na nevydařenou cestu, o níž jsem navíc kdysi sepsala školní slohovou práci.
Devadesátky neomezených možností
Každý toužil okusit svobodu na vlastní kůži, pouštěl fantazii na špacír a mnozí se pouštěli do podnikání. Podnikatelů se rodilo jako hub po dešti a ani naše máma nezůstala pozadu, založila si živnost a společně se známými otevřela malý obchůdek.
Videopůjčovny a elektronické novinky v domácnostech
Původní panelákové kočárkárny se měnily v prodejny potravin, domácích potřeb, cukrárny, a později i videopůjčovny. Jednu takovou jsme nadšeně uvítali i na rohu naší ulice. Ze zaplněných regálů vyhlížely vzorně podle žánrů seřazené barevné obaly s křiklavými titulky filmů. Nabídka nových možností lákala a půjčovna si mohla dovolit ke každé desáté zápůjčce přidat druhou bezplatně.
České domácnosti postupně přijímaly rozličné novinky. V průběhu let se obměňovaly televizory za barevné, a především s dálkovým ovladačem, nakupovaly se videopřehrávače, walkmany, videokamery, mikrovlnky a někdo si také pořizoval z prvních mobilů nebo počítačů. U nás doma se časem objevil videopřehrávač a s ním také obrovská radost. Máma atakovala blízkou videopůjčovnu a nadchla se pro VHS kazety s horory, thrillery i komediemi.
Akční hrdinové z filmů, k nimž jsme vzhlíželi
Nás s bráchou lákaly akční filmy a probouzely velký zájem o bojová umění. Sympatie a obdiv si získávali třeba Bruce Lee, Jean-Claude van Damme, Steven Seagal, Sylvester Stallone, Arnold Schwarzeneger nebo Dolph Lundgren. Legendární filmy jako Cesta draka, Rambo, Rocky, Krvavý sport, Muž s cejchem smrti a mnoho dalších se nám nesmazatelně zapsaly do paměti.
Když brácha dostal k narozeninám knihu o filmových akčních hrdinech, stala se dárkem i mým. Oba jsme hltali každou informaci a fotku z knížky a přáli si být samurajem, nindžou nebo třeba Dannym (Ralph Macchio) z filmu Karate Kid. Negativním aspektem byla bratrova obliba si na mě kousky z filmů zkoušet. Byť jsme se při sportu bavili, bratrovy drsné tréninky končily mými modřinami a někdy i pláčem. Přesto jsme se oba kung-fu, karate nebo jiná bojová umění toužili naučit, ale nebylo nám to umožněno.
Bojová umění jsme obdivovali
Styl oblékání v devadesátkách
Kdo neměl šusťákovou soupravu nebyl in. Pestrobarevnou soupravu doplněnou o praktickou ledvinku, jsme nosili moc rádi. Džínové bundy, sukně, košile, kraťasy a samozřejmě kalhoty si často oblékala máma. Nejčastěji chodila celá v džínovém. Vybavuji si zřetelně i máminy oblíbené plísňové mrkváče. V pubertě jsem odhalovala ploché břicho v crop topech a frčely široké džíny s dlouhými nohavicemi.
Naše oblíbené hračky z devadesátek
Čokoládová vajíčka s překvapením ukrývala modré hrošíky, z nichž mělo malou či větší sbírku snad každé dítě. Bonbóny Lipo doplnily zábavnější bonbóny PEZ s dávkovači různých tvarů a barev. Brácha se oháněl s hakysákem venku i doma. Časopisy Čtyřlístek jsme vyměnili za ty s Mickey Mousem nebo kačerem Donaldem. S kamarádkami jsme nedaly dopustit na Barbie. Vlastnila jsem jen levnější napodobeninu bez ohýbání nohou v kloubech, a přestože panence chyběla značka Mattel, hýčkala jsem ji tak, že jsem ji později prodávala na bazaru jako novou, ještě uloženou v krabici.
Obdobu hry Pac-man jsme si mohli v ČR zahrát pod názvem Pampuch
Nostalgie herních konzolí
Velké překvapení nám nachystal jeden z dalších nákupů na polských trzích. Máma nám přivezla televizní herní konzoli, z níž se těšila i ona sama. Hrávali jsme hry Battle City (tanky), Donkey Kong, Super Mario, Pac-man, Prince of Persia, Nuts & Milk, Bomber Man a mnoho jiných. U příbuzné jsme se hromadně bavili herní konzolí s olympijskými hrami Hyper Olympic.
Realita nebo ještě větší retro?
Od vzpomínek na devadesátky se vracím zpět do reality, ale zanedlouho se vrátím ještě hlouběji do minulosti. Na plánované dětské oslavě narozenin si s dětmi křídami nakreslíme a zaskáčeme panáka, zahrajeme si čáru s céčky, zaházíme si míčem školku, naučím děti skákat gumu, zatleskáme „Jak se, tak dívám“ a přebereme si provázek.
