Článek
K bydlení jsem si zvolila starou zástavbu pražského sídliště. Žiji tu již přes třicet let (včetně části svých dětských let) a jsem tu spokojená. Příjemné a klidné sídliště, vynikající občanská vybavenost, blízkost MHD, maximální vyžití pro děti, plno zeleně, udržované parky a příroda na dosah.
Náš panelový dům se nachází na strategickém místě s příjemným výhledem ze všech oken, kterému dosud nic nebránilo. Nikdo by při pohledu z našeho domu nevěřil, že by se snad mohl výhled někdy jakkoliv změnit, neboť tu žádná volná plocha pro další zástavbu prostě není.
Čas věci a jejich podobu mění, sídliště se mění
Postupem let se kvalita života na našem sídlišti mění, převážně v pozitivním slova smyslu, až na neodmyslitelné a asi i přirozené rozšiřování plochy sídliště růstem nové zástavby. Tak, jak po republice rostou satelitní městečka, i na okrajích naší městské části rostou nové sídlištní čtvrti. Domy utváří samostatné celky, nezasahují do staré zástavby a původního sídliště, tedy nezpůsobují velké těžkosti, kromě navyšování hustoty obyvatelstva. Avšak díky nadlimitní občanské vybavenosti donedávna nebyly tyto změny místním obyvatelstvem pociťovány.
Můj osobní problém
Nemohu si pomoct, množství zastavovaných zelených ploch, kde dříve rostly luční květiny, stromy, keře nebo se pěstovaly plodiny, mi zkrátka bytostně vadí. Jako realistka současně dokážu pochopit nezbytnost vytvářet nové bydlení pro lidskou společnost, proto nezbývá než být smířená. Ale má to jisté limity.
Developeři se cpou, kam nemají
Poslední tři roky novostavby nerostou již jen na okrajích městské části, ale také v jejím centru, ve staré zástavbě, což citelně narušuje kvalitu života místních obyvatel.
Nedávno tu developer bleskurychle vystavěl věžák poblíž obchodního centra. Stojí na křižovatce a čeká na další čtyři stejně vysoké „bratříčky“. Ti mají být vystavěni o pár metrů dál, na jediné travnaté ploše mezi domy staré zástavby, kam naše děti chodívaly v zimě bobovat. Nezávidím spoluobčanům přilehlých domů, kteří místo výhledu na travnatou plochu a vzdálenější domy budou nahlížet přímo do oken novým sousedům. Navíc budou muset i z nejvyššího patra starého paneláku vzhlížet do nejvyšších pater novostavby. Vlastně nezávidím ani těm novým sousedům, kteří si koupí byty v domech natěsnaných jeden na druhém, ve svahu a s ještě horšími výhledy. Tím nová výstavba zdaleka nekončí. Víme o dalších třech, které se brzy mají začít stavět ve staré zástavbě našeho sídliště.
Hustota obyvatelstva, chybějící lékaři, školy a školky
Noví lidé nakupují nové byty a zabydlují se tu. Zvyšuje se tak poptávka po lékařích, školkách, školách i po parkování u domu. Najít v posledních pár letech lékaře po původním odcházejícím do důchodu se stává velkým problémem. Umístit dítě v blízkých školkách a školách také není žádný med. A parkování? Každý místní jen přecedí přes zuby: „Katastrofa.“
Místní bojují o parkovací místa už nyní
Právě nedávno jsem byla svědkem sporu o parkovací místo v naší ulici. Auto stojící napříč vozovky a u předku tohoto vozu na jediném volném parkovacím místě postává mladší žena. Ruce zkřížené na prsou a nehne se ani o píď. Je pasažérkou druhého vozu odstaveného i s řidičem v protisměru u krajnice. Muž na ženu křičí ze staženého okénka svého nablýskaného bavoráku, aby vypadla a nechala ho zaparkovat. Žena zatvrzele stojí dál a říká, že místo je pro jejího manžela a byla u něj první. Další auta vjíždějící do naší ulice musí zastavit a čekat. Sem tam někdo zatroubí. Později se i ostatní řidiči vkládají do pře. Po čtvrt hodině spolkne řidič bavoráku svou pýchu a rychlým odjezdem za skřípění pneumatik odblokuje silnici.
Mimochodem parkování na žluté čáře je kolem našich paneláků zcela běžné, proto si sem dopravní policisté dělají časté procházky.
Novostavba, která mě obzvlášť ničí
A přichází podpásovka. Poblíž našeho domu se začalo stavět. Řeknete si, ale kde, když není místo? Developer je koumák, zbaví nás parkoviště a na jeho (pro bytový dům) miniaturní ploše vystaví věžák naléhající na budovu kulturního zařízení. Již nyní nabízí byty k prodeji, které prozatím postavila jen virtuální realita. Na videích a obrázcích dům ani byty nevypadají zle, zvráceností je jejich cena a především klamavá reklama. Realita není na propagačních materiálech vidět, potenciální kupec z fotek nezjistí, že si kupuje byt v domě přilehlém ke kulturnímu zařízení, s výhledem z oken do oken, žalostným problémem zaparkovat svůj druhý nebo i třetí vůz a v neposlední řadě na sídlišti s hustě houstnoucím počtem obyvatel.
Je mi z toho smutno. Na místě a prostředí bydliště zásadně záleží. Nikdo by si nekoupil dům nebo byt, před jehož okny vyroste obludná stavba, zastíní pohled na krásný západ slunce, naruší soukromí, zruší světlo do bytu a převýší všechny stavby v okolí. Nové budovy ničí nejen životní prostředí, kvalitu života lidí bydlících v blízkosti, panorama měst, ale i důvěru lidí ve zdravý rozum našich zákonodárců a starostů, kteří tyto zrůdnosti umožňují, ba dokonce schvalují.
Chápu, že je potřeba stavět, ale vše by mělo mít rozumná pravidla. Naše sídliště je reálným důkazem toho, že pravidla pro novou výstavbu nejsou v pořádku, jsou neadekvátní, hloupá a umožňují developerům nejen vydělávat nehorázné peníze za předražené byty, dávají zelenou klamavé reklamě a silně znehodnocují kvalitu bydlení občanům ve staré zástavbě. Mělo by to být nepřípustné, přesto se tak děje a ani podpora místních organizací proti takové nesmyslné výstavbě, ani petice místních občanů nepomáhají.
A tak se tu staví nové, vysoké bytové domy pro nové občany naší městské části, kteří budou hledat místa pro své děti ve školce a škole, pediatry, praktiky, očaře, gynekology, zubaře i místa k parkování pro své automobily. Tak snad zas nebudu svědkem nějakých potyček třeba na parkovišti.
