Odešel vám lékař do důchodu? Obalte si nervy a připravte si peněženku

Na mých očích se začíná podepisovat věk nad 40, ale i každodenní práce na počítači. Poslední týdny mé unavené oči v odpoledních a večerních hodinách koukají rozmazaně a nesoustředěně. Problém přečíst dokument, knížku, jídelní lístek v restauraci, SMSku nebo článek na internetu, mě dohnal k telefonátům mé oční lékařce.

Již po několikáté vytáčím mobilní telefonní číslo na svou oční lékařku. Nemám štěstí, telefon nikdo nezvedá nebo je obsazený a ani nikdo nevolá zpět. Po třech týdnech pokusů o spojení, konečně slyším ve svém mobilu, namísto beznadějných tónů: „Prosím, oční ordinace.“ Hlásím, že bych se ráda objednala a než vyřknu důvod, sestra mi skočí do řeči: „Paní doktorka končí a už pacienty neobjednáváme.“ Ach ne, to mi byl čert dlužen! S nástupem očního problému má doktorka odchází do důchodu. Dosud jsem vždy absolvovala pouze preventivní prohlídky, avšak protože si z rodiny nesu riziko šedého i zeleného zákalu, nezanedbávala jsem je.

Všeobecný problém s lékaři

V mém okolí již delší dobu vnímám velmi silný problém spojený s nedostatek lékařů. Aktuálně příbuzný z malého města hledá náhradu za svého zemřelého praktika a zatím jej nemá (stejně jako ostatní občasné daného města). Několik kamarádek shání pro své děti nového pediatra v naší městské části, ale marně. Některé pak volí vzdálenější možnosti, jiné hledají dál. Někdo řeší zubaře a další gynekologa. Zdá se mi to nebo ne? Staří lékaři odchází do důchodu a mladí prostě nejsou?

Hledám a hledám

Proto se svých kamarádů a známých ptám bez očekávání. Doporučení nedostávám ani jediné, jejich očaři (pokud je mají) nové pacienty nepřijímají. Nezbývá než se soustředit na hledání přes internet. Ráda bych měla svého doktora poblíž bydliště, tak, jak tomu bylo dosud. Přesto, že Praha nabízí nespočet možností, záleží především jakých, kde a za kolik. Jdu na věc. Telefonuji dvěma lékařům v nejbližším okolí, více mi jich internet nenašel. Zkouším se jednomu z nich dovolat, druhý pro změnu číslo na webu ani neuvádí. Několik volání a bezúspěšných.

Hledám dál. Tentokrát lékaře ordinující o něco dál, ale stále v dostupné vzdálenosti, do půl hodiny cesty hromadnou dopravou od domova. Nacházím nespočet možností. Vybírám tedy podle recenzí, místa ordinace a studuji spolupráci se zdravotními pojišťovnami. Telefonáty jsou marné, jakékoliv vytočení čísla znamená marnost s nulovou zpětnou reakcí. Musím si odpočinout. Na čtení v počítači vidím dost špatně. Písmenka se mi rozpíjí a soustředění na čtení mě vysiluje.

Termíny k ničemu

Následující den s odpočatým zrakem hledím na další možnosti. Tentokrát raději ráno před prací, než nastoupí očekávaný problém. Na některých webech se lze objednávat pouze prostřednictvím elektronického systému, lékaři odkazují na moderní způsoby, které jim usnadní komunikaci s klientem. U několika vybraných očních lékařů nacházím nejbližší termín pro objednání v měsíci únoru nebo březnu. Takový termín mi s aktuálním problémem nevyhovuje. Další nejméně dva měsíce bych svou práci, ale i cokoliv s potřebou čtení zvládala jen těžko, jestli vůbec. Den ode dne je stav horší.

Brzký termín si zaplatíme

Konečně nalézám doktora, u něhož v elektronickém systému vidím volné termíny v řádu několika dnů. Zaraduji se a zadávám rezervaci. Před odesláním elektronického formuláře pro objednání, svým rozmazaným viděním luštím podmínky. Děsím se. Čtu: „Účtujeme 621 Kč za rezervaci termínu. Platbu uskutečníte v následujícím kroku v platební bráně.“ Cože? Registrační formulář okamžitě zavírám. Rozhodně na tuhle zvrácenou hru nepřistoupím. Sice zoufale vidím, ale mozek mám ještě na svém místě.

Nalézám také další lékaře s volnými termíny ve stejném objednávkovém elektronickém systému. Výše poplatku za rezervaci se různí, pohybují se mezi 300 až 1000 korunami. Připadá mi, že svět se zbláznil. Od teď máme platit už i za to, že se jen objednáme k lékaři? A co zrušení termínu? Přijdeme o částku, kterou předem platíme? Troufnu si odhadnout, že ano. Na místě si pak ještě zaplatíme za výkony, které neproplácí zdravotní pojišťovna a v optice za drahé brýle. Navíc elektronický systém přeci lékaři a dalšímu zdravotnímu personálu snad slouží, aby si ušetřili nadbytečnou administrativu spojenou s objednáváním pacientů, aby se vyvarovali mnoha telefonátů během ordinačních hodin, nebo ne? A za to máme platit my, pacienti?

Tak kam se objednám?

Zdá se, že jsem našla jeden z kontaktů, u něhož se mohu objednat přes email. Píši, dotazuji se na termín objednání a zda se hradí nějaké poplatky nad rámec zdravotního pojištění. Odpovědi ohledně plateb se mi nedostává a chtějí mě objednat na konec února. Oči mi pro dnešek vypovídají službu a začíná mě bolet hlava. Vypínám počítač i oči, zítra promyslím další postup.

Smiřuji se s tím, že budu muset za vyšetření zaplatit, ale rozhodně se nesmířím s tím, abych vydala své finance za rezervaci termínu. Hlavně potřebuji vyšetřit a nejlépe zítra, pozítří nebo popozítří. Několik měsíců to nepočká. Dnes mám rozmazané vidění už po čtyřech hodinách intenzivní práce na počítači, další čtyři hodiny jsou teprve přede mnou.

Holt si zaplatím

Rozhodla jsem se, že budu naléhat na dva lékaře, které mám nejblíž domovu. Už vzdávám dlouhé marné hledání na internetu, paradoxně, když u toho mé oči trpí. Prvnímu se stále nemohu dovolat. U druhého se zase se setkávám s elektronickým objednávkovým systémem s důraznou žádostí k jeho výhradnímu využití. Přemýšlím, jak to řeší pacienti ve věku mé babičky, kteří nemají počítač ani smartphone? Asi musí pro své objednání docházet osobně? Telefonní číslo není na webu uvedeno. Registruji se tedy do propracovaného objednávkového systému. Následně přes sytém píši dotaz s žádostí o přijetí do péče a nejbližším možným termínem. Nikde žádné upozornění na platbu nad rámec, ani za rezervaci. Kéž by se mě konečně někdo ujal.

Druhý den mi přichází odpověď a nabídka termínu. Mohu se dostavit za dva dny, ale budu platit za některé vypsané výkony, které prý neproplácí zdravotní pojišťovna. Hmm, tak snad mi třeba nebudou tato pojišťovnou neproplácená vyšetření dělat. Před reakcí si dávám na čas a přemítám, jestli do toho půjdu. Pro zdraví a rychlé vyřešení problému si raději pro všechny případy připravím požadovaných tisíc korun a s termínem souhlasím.

Konečně u lékaře

O dva dny později mě usměvavý lékař vítá, přijímá a vysvětluje, že zdravotní pojišťovny mu proplácí pouze náklady za určitý počet pacientů. Nové pacienty přijímá jen velmi výjimečně a jen ty, kteří potřebují akutní pomoc. Jen již jsou nad rámec vyúčtování se zdravotní pojišťovnou, proto po mě požaduje platbu. Finance od pojišťoven prý tomuto lékaři nepokrývají ani drahý pronájem moderních očních přístrojů. Ale co s tím mám dělat já? Platím si pravidelně nemalé peníze za zdravotní pojištění a k tomu pak doplácím, že jsem pacientem nad limit? Proto tedy ta nutná platba? Aha, takže problém je hlubší. Lékaři jeho zdůvodnění věřit mohu a asi i věřím, ale současně tento nespravedlivý systém nechápu.

Aktuálně tento text sepisuji s brýlemi o jedné dioptrii a kouká se mi dobře, beze šmouh, rozmazání a bolesti hlavy. Nepíše se mi však snadno, předem se děsím, až do důchodu odejde také má letitá praktička, zubařka, gynekoložka nebo lékaři mých dětí.