Článek
Je tomu rok, co jsme se s přítelem po 13 letech rozešli. Máme spolu krásnou dceru, po níž jsme oba toužili, přesto náš vztah nevydržel a rozpadl se. Toto je však jiný příběh, který teď vyprávět nebudu. Nový vztah zatím nehledám, nejsem na něj nastavená, ale to neznamená, že bych již nadosmrti chtěla zůstat bez muže. A tak se rozhlížím, jaké mám možnosti.
Lze se seznámit venku?
Ve veřejném prostoru jsou lidé často zahloubaní, nehledí kolem sebe a málo kdy navazují kontakt s někým cizím. Na ulici, v MHD nebo v obchodech nejsme příliš mluvní, a pokud něco utrousíme, jedná se třeba o: „Chcete se posadit?“ v dopravě uvolňujeme místo k sezení. „Také vystupujete? Můžu projít?“ sedíme u okénka a potřebujeme obejít spolucestujícího vedle. „Uvolnila se vám první pokladna vlevo,“ upozorňujeme z fronty u samoobslužné pokladny. „Promiňte,“ ostýchavě se omlouváme po neúmyslném dupnutí na nohu.
Dítě jako nástroj ke komunikaci a seznámení
Děti jsou bezprostřední, někdy roztomilé, jindy ukřičené a nové lidi přímo přitahují. Často však ne muže, ale další děti, jejich maminky, případně prarodiče. Pro vznik nových přátelství jsou děti skvělými spojkami, k navázání známosti však dost nepravděpodobně.
Osobně dětská hřiště, dětské zábavné parky, zoo zahrady, koupaliště a další místa určená pro zábavu s dětmi, nepovažuji za lovné rybníky pro partnerství. Tatínky s dětmi vnímám jako zadané, ať již jsou, či ne. Takováto místa jsou tedy pro mě zapovězená.
Mimochodem, dceři nového tatínka hledat nebudu. Svého milujícího a pečujícího tátu má a nepochybuji, že by to tak nezůstalo.
Porozhlédnout se po nejbližším okolí
Mezi přáteli a známými jsou „karty rozdány“. Letitá přátelství zůstanou přátelstvími, převážná většina všech v mém okolí žije více či méně spokojené rodinné životy a nových tváří (a už vůbec svobodných) již téměř nepřibývá.
Diskotéky, kluby, bary, hospody a restaurace
Osamělá čtyřicátnice na baru naláká významnými pohledy a mrkáním leda očaře, který doporučí brýle nebo kapky do očí.
Klátit se při tanci asi můžu, avšak na diskotéce bych mezi mládeží nezazářila. Proto se raději takového prostředí vzdám a zatrsáme si doma s dcerou před obrazovkou YouTube s oblíbenými písničkami.
Hospody a restaurace navštěvuji, abych se setkala a pobavila se svými přáteli. Mají mou plnou pozornost a ani by mě nenapadlo odbíhat třeba jen pohledy po mužích v podniku.
Což si pořídit psa?
Specifická komunita lidí jsou pejskaři. V naší ulici se snad mezi sebou znají všichni. Vzájemně si pamatují jména svých mazlíčků a občas se domlouvají na skupinovém venčení. Myslím, že by nemuselo být výjimkou ani venčení páru psů v páru páníčků, kteří si kápli do noty.
Tady rozhodně nějaký potenciál vnímám, jen však pokud si člověk přeje být pejskařem. Já bych asi s našimi dvěma morčaty v přenosné přepravce nepořídila.
Práce jako místo k seznámení
Jako mladičká maminka samoživitelka po maturitě jsem ze strany mužů ve svém prvním zaměstnání zažila nemalý zájem. Přestože mi lichotil, nápadníky jsem si držela od těla, citů a syna. Nevalná životní zkušenost mě držela v bublině a bránila mi se blíže seznamovat.
Zaměstnání však velký potenciál pro seznámení má, což se pak u mě projevilo až o několik let později. Osud mi přeci jen přichystal vážný čtyřletý vztah s kolegou.
Pracovní prostředí je k seznámení jak dělané. Pakliže se setkáváte s kolegy, jste v přímém kontaktu s klienty nebo zákazníky, obzory se rozšiřují. Pokud však děláte v úzkém týmu dlouholetých přátel, pracujete z domova a s pracovními partnery komunikujete online, seznámení s novým protějškem se stává nereálným.
Seznámení na seznamce
Prostřednictvím seznamky mě před dvaceti lety chtěla seznámit má kamarádka. Nepovedlo se a zůstala jen hořkost, kterou asi z velké části způsobila podoba inzerátu.
Nedávno jsem si na online seznamce založila profil. Chtěla jsem si vyhodnotit, jestli dám takovému seznamování zelenou. Seznamka mě odradila a po týdnu jsem svůj profil skryla. Kdoví, jestli si znovu dodám odvahy a svůj profil aktivuji.
Naivní představy romantičky
Jako puberťačka, mladá holka jsem propadla romantickým představám. Ve snech jsem se viděla jako Popelka, kterou zachrání osudový muž a navždy jí věnuje své srdce.
Toužila jsem nést složku dokumentů, načež by do mě omylem narazil charismatický mladík a složku z rukou mi vyrazil. Poté by se omlouval, pomohl mi papíry sesbírat a náhle by vzplanula vzájemná nesmrtelná láska.
Vždy jsem si představovala svůj jedinečný svatební den v krásných, dlouhých, bílých šatech s milovaným mužem po boku, pro něhož budu bohyní.
Vše z toho se stalo pouze v pohádce nebo romantické komedii, kde spolu žili šťastně až do smrti.
A co dál?
Z romantiky jsem dávno vyrostla. Jsem realistkou a mé mladické sny vzaly roky. A až nastane čas pro hledání nového vztahu, asi udělám to, co kdykoliv před tím. NIC, a jestli má něco přijít, přijde. Anebo si pořídím psa, změním zaměstnání či vydám inzerát na seznamce?
