Článek
Bezdomovectví je rozsáhlým společenským a sociálním problémem. Nepořádek, zápach, výtržnictví, nadměrná konzumace alkoholu, krádeže a žebrání, tato i jiná úskalí řeší malá i velká města dennodenně a dotýkají se také každého z nás.
Neutěšená situace kolem nás
Poslední měsíce jsem se stala svědkem hned třech zásahů zdravotníků vůči zdraví a život ohrožujícím situacím u lidí bez domova. Vzácností nebývá ani přítomnost strážníků při narušování pořádku na veřejnosti nebo u potyček mezi opilými bezdomovci.
V centrech měst, u obchodních domů a před stanicemi metra postávají hlučné skupinky zanedbaných osob popíjející krabicové víno, ulicemi se plouží sóloví sběrači vajglů cigaret, na lavičkách polehávají zapáchající týpci s živobytím v igelitce, před našimi zraky se rozprostírají neutěšená zákoutí se starými matracemi a hordami odpadků a na dlažebních kostkách se choulí žebráci s hlavou skloněnou k zemi. Potkáváme je a míjíme. Odsuzujeme nebo litujeme.
Téměř 12 tisíc lidí bez přístřeší
Poslední rozsáhlý průzkum Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí z roku 2019 odhalil v rámci České republiky zhruba 23 830 osob v bytové nouzi, z nichž 2 600 byly děti. Polovina z celkového počtu osob obývala azylové domy, ubytovny, zdravotnická zařízení (hlavně psychiatrické léčebny), věznice atp. Druhou polovinou byli lidé žijící na ulici nebo ve veřejném prostoru bez příbytku. Takoví lidé žijí například v podmostí, ve stanech, autech, garážích, squatech, kdy občas někdo využije i přechodných nocleháren. Mezi lidmi bez domova převažovalo 80 % mužů. Největší množství bezdomovců žilo v Moravskoslezském kraji, v Praze a Jihomoravském kraji.
Také jsem byla bezdomovkyní
Ve své podstatě jsem i já ve svých 17 letech byla půl roku bezdomovkyní. Tehdy jsem slepě zamilovaná odešla s o 4 roky starším klukem. Společně jsme „bydleli“ v garáži, pod stanem, a nakonec v chatce v kempu, než si pro mě jako nezvěstnou nezletilou přijela kriminálka. Toť jen malý obrázek toho, jak snadno se lze dostat na ulici a také malý střípek z mé dávné minulosti, o níž jsem se mnohem obšírněji rozepsala již dříve.
Mohla bych odvyprávět i příběh mého kamaráda a jeho nejen bytové nouze. Zažil životní pád a beznaděj, z nichž se málokdo znovu postaví zpět na nohy. On se nevzdal a zabojoval.
Odmítači pomoci
Mezi bezdomovci jsou často lidé, kteří takto žijí z vlastní vůle. Netouží se začlenit do společnosti, nechtějí každé ráno vstávat do zaměstnání, pracovat, založit rodinu a pečovat, vzdělávat se, rozvíjet, zajistit si bydlení a udržovat ho, starat se o své zdraví a vztahy. Jejich nastavení může vycházet ze závislostí na alkohol, drogy nebo hazard, mohou na ně mít vliv jejich psychické poruchy, mentální nebo fyzické hendikepy, násilnické a agresivní sklony, anebo dokonce vnitřní bojkot společenských standardů a vyhovující volný styl života bez veškerých povinností, zodpovědnosti a společenských závazků.
Televizní dokumenty jako Katka, René, Láska v hrobě nebo Holky za mřížemi nastiňují život recidivistů, závislých a těch, kteří svůj způsob života nechtějí opustit. Utápí se tak v sebedestrukčních démonech a slabostech.
Lidé v nouzi se snahou žít normálně
Často si nedokážou sami pomoci, ale chtějí se z bludného kruhu vymotat. Nemají sebevědomí, odvahu, finance, lidské vzory, mnohdy ani rodinu a přátele, přesto nepodlehli závislostem, jen vlastní beznaději. Toto mohou být adepti na znovupřijetí a získání nových životních šancí. Jsou to ti, co podanou pomocnou ruku přijmou, váží si ji a něco pro změnu dělají.
Pomoc existuje
Lidem v nouzi pomáhá mnoho různých organizací, dobrovolníků, sociálních pracovníků a nezaostávají ani města a obce. Materiální pomocí, lékařskou i sociální péčí poskytují podporu a drobnými krůčky se pokouší začleňovat bezdomovce zpět do běžného života.
Hmatatelnou pomoc přinesla Praha 9
Novou životní šanci a pomoc poskytuje program Hommless blues. Před 11 lety stáli tehdejší starosta a radní Prahy 9 před rozsáhlým problémem s bezpečností opuštěných míst zaneřáděných odpadky. Namísto vytlačování bezdomovců z městské části se rozhodli pro zcela unikátní směr. Za minimální náklady a bez dotací nabídli vybraným lidem bez domova bydlení, zodpovědnost a práci.
Jak program Hommless blues funguje?
Městská část poskytne vybraným lidem bez domova bydlení ve stavebních buňkách. Buňky jsou umístěny na problémových místech, jímž bývala třeba oblast pod pražskou vysočanskou estakádou. S bydlením jsou spojené povinnosti a pravidla, ubytovaný klient pečuje o přidělenou oblast v okolí, udržuje čistotu, pořádek a klid. Díky programu se každoročně podaří nasbírat kolem 50 tun odpadků, dochází k zamezení koncentrace dalších lidí bez přístřeší, vzniku vyloučených míst a přináší kultivaci tzv. městských džunglí. Vloni bydlení zajišťovalo 28 buněk a mnozí jejich obyvatelé získali také pracovní místa, třeba v podobě hlídání parkovišť.
S klienty v unimobuňkách pracuje organizace Neposeda se zkušenými pracovníky zaměřenými na práci s lidmi bez domova, pomoc s vyřizováním dokladů, ekonomickým poradenstvím, podporou při hledání zaměstnání a pomocí v začleňování do společnosti.
Krásným výsledkem těchto aktivit se stala revitalizace sadu na Klíčově, kde vznikla malá farma s ovcemi a kozami. Magistrát zde navíc umístil veřejnou sušárnu na ovoce. O zvířátka, sušárnu a prostředí sadu pečují bývalí lidé bez domova, klienti programu Hommless blues. Tito klienti nejen mnohé získali, ale také mnohé přináší.
Bezdomovci z Plzně hlídají parkoviště a už nejsou bez domova
Bezdomovci Stáňa a Tonda žili pod plzeňským mostem. Před třemi měsíci získali nenadálou příležitost, začali si na odstavném parkovišti za podpory vedení a spolupráce zástupce spolku SISU budovat malý dřevěný domek.
Právě před několika dny se nastěhovali, domek mají na starost, stejně tak čistotu i pořádek v jeho okolí a dohled nad bezpečností přilehlého parkoviště. Vyloučeno je užívání drog, agresivita vůči okolí a v domku nesmí přenocovat nikdo jiný než oni dva.
Zkouška dodržování pravidel, nácvik zodpovědnosti a plnění úkolů může pár postavit na novou startovací čáru s velmi pevným základem a oporou, což právě představuje jejich nový domov a do nich vložená důvěra.
Pomáhat málem
Pokud neslyšíme volání o pomoc, neznamená to, že není potřeba. Stačí se jen kolem sebe rozhlédnout, nasát tu syrovost, obnaženost a zamyslet se. Nemůžeme spasit celý svět, nemůžeme se pro druhé rozdat a sebe zničit, nemůžeme věnovat celou svou výplatu nebo poskytnout vlastní střechu nad hlavou. Někdy stačí i málo, třeba se nedívat skrz prsty, vnímat, naslouchat, zajímat se a k té velké pomoci nasměrovat.
