Článek
Před třemi lety, než jsme pořídili morčata, bych si ani v nejmenším nepomyslela, co všechno nám rozhodnutí přinese a jak tu péči o ty dvě chlupaté členky domácnosti vyšperkujeme. Ani zodpovědná a pečlivá příprava nebo nastudování všeho o vlastnostech, péči, projevech a potřebách mazlíčků nás na novou roli dokonale nepřipravilo.
Ranním probuzením nám to začíná
Život s morčaty nám sice nekomplikuje brzký ranní budíček kvůli venčení, ale po vstoupení do místnosti, kde mají morčátka obydlí, můžete očekávat neodbytné zvuky radosti a nedočkavosti. Natěšení na ranní přísun živin a vitamínů je tak neúnosné, že začíná morčecí koncert. Nejprve obě spustí pískot a kvíkot. Následně se přihrnou k mříži obydlí. Ladný seskok z dřevěného patra a hupsnutí do prostoru s miskou, způsobí deset deka buničité podestýlky na podlaze mimo klec. Naše hnědá morčecí slečna bere do zubů mřížku klece a hlodáním kovu doprovází čistý „zpěv“ černé parťačky. Jasně, chtějí mi tím říct: „Pospěš si, máme hlad!“. Klidně bych zůstala jen u první sloky písně, kde ještě nefiguruje doprovodný zvuk na mříž. Ten je obzvlášť nepříjemný a někdy bych tu hnědou chlupatici nejraději okřikla, ať se nepokouší si vylámat ty své hlodáky. K snídani servírujeme omyté listy římského salátu, případně salátu little gem a v sezónně čistou trávu. Koncert při servisu snídaně utichá. Ještě láduji do seníku seno, naliji čerstvou vodu a holky si spokojeně chroupají.
Neustálý hlad
Ať už je jakýkoliv čas, klidně hned po snídani a bytem zašustí sáček nebo otevíráme šuplík lednice, nezbývá než si vlastní sluch připravit na další hudební příspěvek. Vážně jim to jde. Při každém takovém povyku však neletím, abych je umlčela žvancem. Musím být tvrdá a říkám: „Teď pro vás nic nemám, holky. Dejte si seno.“ nebo „Teď jdu jíst já, vy už jste jedly.“ Někdy se nad „chudinkami hladovými“ přeci jen slituji a dostanou ještě každá po snítce jejich oblíbeného kopru.
I za mým úmyslem je pohladit, vidí jídlo. Přistoupím k nim, promluvím, přiřítí se k mříži, kvíkají a očichávají mou ruku, pod bradou se sice podrbat nechají, ale hledají, jestli přeci jen někde neskrývám nějaký pamlsek.
A jak na jedné straně do sebe ládují především seno a zeleninu, z druhé části jejich tělíček se sype trus, jako mince z výherního automatu (tedy v případě výhry). Mám z toho obrovskou radost, že jejich vyprazdňování funguje, jak má, a holky jsou zdravé. Ale po vyčištění jejich obydlí bych si přála, abych se alespoň po pár minutách nemusela v jejich příbytku ohánět sběrem nebo zametáním nadílky. Kdyby se z nich sypaly právě ty mince, to bych se jen těžko zlobila.
V porovnání s jiným zvířecím druhem, například se psy, je takový úklid exkrementů procházkou růžovou zahradou. Onehdy jsem příbuzným venčila fenku a jako nezkušená jsem si zapomněla úklidový sáček. Došlo mi to, až v okamžiku akce. Aha, tak to zachrání papírový kapesníček a blízký koš, oddychla jsem si. Avšak zanedlouho nastalo pokračování, již ale ve velmi řídké podobě. Ach, tak to již tím papírovým kapesníčkem nedám, marná snaha. Za chvíli znovu a pak ještě … Tak a teď si určitě za trest našlápnu podobný smradlavý suvenýr na botu. Jsem si v duchu říkala. Nestalo se tak a doufám, že to kvůli mé nepřipravenosti ani někdo jiný neschytal. Příště budu obezřetnější a dostatečně se vybavím.
Umí morčata chodit na záchod?
Například chov na jednorázové podestýlce není jedinou možností. Nebo také tušili jste, že se morčata mohou naučit chodit na záchod? Mě by to bývalo dříve ani nenapadlo. A představte si, umí.
Po čtvrt roce neustálých nákupů, přenášení velkých pytlů s hoblinami a poté vyhazování kilogramů promočené zapáchající podestýlky jsem si řekla dost! Zkusím to tedy s tím záchodem. Dle nastudování jsem pořídila textilní koberečky, textilní absorpční podložky a toaletu. Pod záchodem pro morčata si nepředstavme malou napodobeninu toho lidského, ale plastovou obdélníkovou nádobu, přibližně 5 cm hlubokou.
Vlastní výroba patra do klece
Obydlím našich dvou slečen je od počátku klec o délce 120 cm, což je pro ně minimum, pro naše umístění v bytě zase maximum. Abychom jim pohodlí v jejich bydlení zpříjemnili a o trochu zvětšili, sehnali jsme nelakovanou dřevěnou desku a dřevěné nožky. Pustili jsme se do řezání, smirkování a montování, až z toho vzniklo jednoduché patro sloužící jako přístřešek, „prolézačka“ i palanda. Žádný žebřík k němu netřeba. Artisticky založené slečny si ladně vyskočí i bezpečně seskočí. Jen žádné překážky pod packy a výška patra zcela odpovídá jejich pohodlnému použití.
Změna podestýlky
Poslední čištění a odklízení jednorázové podestýlky. Hobliny čau a do čisté klece pokládám podložku, kobereček i záchod naplněný savou jednorázovou buničitou podestýlkou. Morčice mají bydlení nově vybaveno. Hobliny se jim do chlupů již nezamotají, zbavili jsme se prašného prostředí, zápachu, při údržbě se mi značně ulevilo a máme od morčat o dost méně odpadu.
Výuka používání toalety
Jak je ale na záchod naučit? Připevnit seník tak, aby ho s nonstop přísunem sena měly k dispozici a při chroupání stébel mohly vykonat potřebu na místo, kde tráví mnoho času. Chválit za vykonání potřeby na správné místo drobnou odměnou (lístečkem oblíbené bazalky nebo máty), sbírání bobečků spadlých na textil a mluvení k morčátkům. Čistotné holky celkem rychle pochopily, že loužičky provedou raději do buničiny namísto koberečku. Obsah záchodku pak měníme jednou za 3 dny a nic nezapáchá. Tuhé bobky sice trousí, kudy chodí, ale zásadní problémy to vyřešilo.
Večerní akce s hladovými krky
Přichází na řadu večeře. Kromě stále plného seníku je večerním základem mrkev a celer-bulva. Jmenované doplňuji navíc třetím druhem zeleniny, čímž může být petržel, fenykl, paprika, čekanka, řapíkatý celer, řepa aj. Důraz na přiměřené porce a na obměnu třetího druhu zeleniny neopomíjím. Nejen ve stravování mě v počátku velmi pomohly a nasměrovaly přehledně popsané informace, rady a tipy paní Reny z Azylu pro morčata.
Pokud v podvečerním čase škrábu slupku jakékoliv zeleniny, bystrému morčecímu sluchu to neunikne. V ten okamžik vím, že mazlíčci mají s večeří přednost. Opět neúnavné, intenzivní pískání i nervy drásající hlodání mříží, mě přimějí okamžitě odhodit naše brambory a upřednostnit zasycení dvou hlučných hladových krků.
Interval servírování večeře pro člověčí část domácnosti přesně odpovídá času bezobilných granulí. Načeš popadnu půl hrsti této dobroty, abych nás vyvarovala pokračování vystoupení hvězdné pěchoty v podání hnědé a černé v kleci. Posléze nerušeně k večeři usedáme i my.
Manikúra, pedikúra
Velké drama přichází vždy s pravidelným stříháním drápků. Jako by tušily, že je z klece beru za tím účelem, prchají přede mnou závodním tempem. Nutná příprava pamlsků zaručí alespoň malé zklidnění. Mé 40leté oči by již nepochybně potřebovaly zaostřovací skla, byť má očařka u mě zatím problém neshledává. Prý si mám přisvítit. Svítím, ale drápy jsou i tak rozmazané a zrak nesoustředěný. Nejen oči neslouží, ta divoká zvěř se se mnou pere. Když popadnu drobnou packu, pracně a soustředěně přikládám kleštičky k drápu, náhle cuk. Znovu beru nožku do prstů, chystám kleště a zase cuk. To bych se z toho… Dokonce i taková vynalézavost, jako že trucovitě schovám packy pod chlupy. Tak se chvilku přetahujeme a někdy to i vzdávám. Morče končí v příbytku a já přemýšlím, jestli je nevezmu k nějakému profíkovi, který to s nimi vyřídí raz dva. Poslední půl rok provádíme stříhání zásadně ve dvou. Dcerka drží tu zvěř a já „bystrozraká“ stříhám. Tak mi alespoň neutíkají z klína, nezalézají pod triko nebo neschovávají packy pod vlastní tělo.
Kadeřnictví
Naše peruánská morčata mají dlouhou srst, proto péče o ně zahrnuje také zastřihávání jejich dlouhé srsti. Především v okolí zadečku, nad očima a vlastně i celkově, aby si své chlupy nepřišlapávaly. Stříhání srsti je stejně oblíbené jako péče o drápy. Připravit podložku, morče na ni umístit, kopr mazlíkovi do pusy a když mám štěstí, chvíli si všímá žvance místo nůžek. Střih ofiny většinou ještě klapne bez obtíží. Zastřižení, aby z holek nebyly Lociky, se také někdy obejde bez povyku. Zato zástřih chlupů na zadní části je vážně peklo. Stačí malý dotyk a hnědochlupka se točí za mou rukou, jak na kolotoči a zadnici si schovává. Černochlupka zas piští, jako by s ní měl být amen. A co potom, když se v zadních partiích objeví motanec. Na takový dred startuji zastřihovač. Jen kdyby chvilku jedna nebo druhá držela, byl by dred hned „dead“. Ale ne, neprobíhá to dle mých představ, musí to mít grády, abych si stříhání vychutnala. V ty momenty si vybavím mé toužebné přání z dětství, stát se kadeřnictví. Tenkrát jsem si své umění zkoušela na panenkách a myslela si, jak mi to pěkně jde. Nepomyslela bych, že o řadu let později budu upocená nahánět hromádku neposedných chlupů s nůžkami. I pro vzhled našich morčat jim můj syn přezdívá košťátka, můj brácha paruky nebo jim známí věnovali přezdívku mopy. Po dostříhání, kde krátím patnácticentimetrovou srst o tři centimetry se může zdát kupa ostříhaných chlupů jako třetí přírůstek do morčecí party.
Peruánská morčata
Zdravý pohyb ve zdravém těle
Pravidelné proběhnutí morčat je potěšením pro obě strany. Na zavolání si, jak pejskové přiběhnou pro dobrotu a vyskočí mi téměř do klína. Vesele si šmejdí po velké obytné místnosti a motají se i pod našima nohama. Mým poklepáním na schůdek, signalizuji volný vstup do vyčištěné klece, kam se nahrnou, jako by tam nebyly snad týden. Po náročné procházce se spokojeně svalí do svých pelíšků.
U textilní podestýlky to začalo
Přechodem na textilní podestýlku jsem zjistila, že by nebylo špatné těm našim morčatům zajistit nějaký pelíšek. K tomu ještě prolézací tunel, hamak a textilní seník. Vytáhla jsem šicí stroj a začala se učit šít. Profi švadlenka se ze mě nestala, ale něco se mi ze starých textilií spíchnout podařilo. Raději se na výrobky nekoukat příliš z blízka. Ale zvířectvo naštěstí detaily neřeší a v zavěšeném hamaku rádo polehává, ze seníku stébla uždibává, tunelem prolézá i v pelíšku se povaluje.
Spánek s otevřenýma očima
Víte, že morče může spát s otevřenýma očima? Tak to má naše černá morčice. Občas leží, jako vyvržený vorvaň a kukadla dokořán, že by z toho jeden dostal šok. Po ohledání nastává úleva, morče je v pořádku, jen si prostě dávalo šlofíka. Vyvaleně pak na mě zírá, proč proboha jsem ji vzbudila?
Každý správný pán chce pro svého miláčka, o něhož pečuje jen to nejlepší. Ač se to zpočátku nezdá, můžeme být později překvapeni, kam nás péče o zvířátko zavede. Takže, pokud ještě svého domácího mazlíčka nemáte a o nějakém uvažujete, určitě zvažte, jestli chcete být švadlenou, truhlářem, zelinářem, úklidovou četou, pedikérem, kadeřníkem, a především laskavým a milujícím pánem.
