Článek
Snad každé malé dítko miluje melodie a rýmy. S prvními slůvky a větami děti učíme také říkadla, lidové písničky a básničky. Mnohdy se obsahem příliš nezabýváme a radostně recitujeme nebo si zpíváme. Na druhý pohled můžeme nacházet mnoho nejasností, které působí nesmyslně.
Říkadla pro děti a jaký mají význam?
Říkadla vychází z lidové slovesnosti a jsou určena dětem na podporu jejich rozvoje. Podstatou říkadel je krátké rýmování, rytmický zvuk a hravost. Text někdy obsahuje zastaralé výrazy nebo smyšlená slova, a přitom významně podporuje dětskou soustředěnost, paměť, slovní zásobu i pohybovou hru.
Zvláštnost a nesrozumitelnost říkadel
Dětská zvídavost někdy přináší obtíž, jak třeba vysvětlit Hou, hou, krávy jdou, nesou mlíko pod vodou? Mohlo by nás třeba napadnout, že si krávy máčí svá vemena při přecházení řeky. Jen by se muselo jednat o velmi hlubokou řeku. Případně jde o omyl v textu a větší smysl by dávalo „po dvou jdou“. Tím nemyslím po dvou nohách, ale ve dvojici. Jen zas vyvstává otázka: jak krávy ve dvojici udržet?
Rýmované rozpočítávadlo Ententýky dva špalíky, čert vyletěl z elektriky dospěláci alespoň částečně chápou a mohou dítku vysvětlit, že čert vyběhl z tramvaje (případně šaliny). Ale co úvodní ententýk? Výklad může být různý, třeba jako smyšlený rým ke dvěma špalíkům? Ale třeba by se mohlo jednat o vykastrovaného kačera podle německého výrazu pro kachnu „Die Ente“ a rázem by byly vysvětleny také dva špalíky, dříve pro kastraci reálně používané.
Šnečku, šnečku, vystrč růžky, dám ti krejcar na tvarůžky a troníček na tabáček, bude z tebe hajdaláček. S touto říkankou se kdekomu hlava zamotá. Na copak by šnek potřeboval peníze, tvaroh, tabák a co znamená výraz hajdaláček? Hajdalákem se dřív nazýval nedbalý člověk, ale i lupič, povstalec nebo toulavý sladovnický pomocník či pasák dobytka. Takového tuláka si s uzlíčkem naplněným homolemi tvarůžků, chlebem a tabákem, jako jediným jeho jměním, již dokážeme spojit. A rýmovačka pak tedy může poukazovat na šneka, jako malého poutníka se svým domovem na zádech.
Lidové písně
Lidové písně nás provází od nepaměti a vyznačují se tím, že je jejich původní autor anonymní. Vznikaly za běžného chodu života například při draní peří, práci na polích nebo uspávání děťátka a předávaly se ústně z generace na generaci. Náměty lidových písní tvořily všední situace, mezilidské vztahy, pocity a vnímání, životní zkušenosti, významné události a také vlastenectví.
Při práci na poli si lidé rádi zpívali a právě i zde vznikaly lidové písně
Malé zmatky z dětského poslechu
Předškolní děti by se mohly pozastavovat nad slovem „půrko“ u písničky Já do lesa nepojedu. Ve školních lavicích pak už psaný a čtený text dává smysl a věc uvádí na pravou míru. Nejedná se o smyšlenost, ale násadu k sekeře neboli topůrko.
Mě jako malé nějakou chvíli hlavou vrtal výraz „okíbača“, a jak s ovečkami zatáčí. Vysvětlení se mi dostalo a když drobně písničku Beskyde, Beskyde shrnu, vyplývá z ní povídání o černookém bačovi z Beskyd a jeho mladém bezstarostném životě. Co mě zaráží dodnes jsou ty černé oči. Často o nich v českých písních pějeme (např. Černé oči jděte spát), i přestože pro Slovany nejsou typickým znakem. Odvozuji tedy, že se mohlo jednat o zobrazení nějaké povahové vlastnosti člověka.
(Ne)vinné lidové písničky pro děti
Nejasné souvislosti děje v písni Šla Nanynka do zelí získávají úplně jiný rozměr, pokud si Nanynky košík představíme jako znak dívčí počestnosti. Rázem je víc než jasné, že Pepík Nanyku připravil o počestnost a zasel plod jejich splynutí. Rodiče pak požadují, aby Pepík přijal za Nanynku a jejich dítě zodpovědnost, oženil se a postaral se o ně. Pepa to odmítá a raději chystá odchod na vojnu.
Na tom pražským mostě, kde „rozmarýnka roste a žádnej ji tam nezalejvá“, nemusíme na první dobrou hledat nějaký podtext. Písnička nám může připadat zcela nezávadná, avšak jen do té doby, než se zamyslíme nad rozmarýnem, který by jistě v Praze na mostě ani nezakořenil, natož sám nerostl a rozhodně nepřežil dnešní natož dřívější české zimy. Vysvětlením může být, že afrodiziakální rozmarýn představuje krásnou dívku, o kterou žádný muž nepečuje, ale když se ji některý ujme, dívka zkrásní a bude vzkvétat jako ta rostlinka.
Není až příliš myslitelné, že by se holka z vesnice kdysi bála koně, proto nejspíše i píseň Pod našima okny skrývá sexuální podtext. Posuďte sami.
Pod našima okny teče vodička, napoj mě má milá mého koníčka. Já ho nenapojím, já se koně bojím, já se koně bojím, že jsem maličká.
Já husárek malý nejprve vypráví o chlapci, který se brání vojně a druhým dechem poukazuje na malou husarku, která by si sličně poradila s dvěma sty husary.
Kdyby bylo ještě
těch husarů dvě stě,
já bych se jim postavila
jako švarné děvče.
Běžela ovečka vyobrazuje odmítnutého milence, který si jde na svou milou stěžovat. Muži se dostává slovní útěchy, že jistě brzy ženu z její vůle o věneček připraví.
Běží liška k Táboru není honem na lišku, ale na ženu. Stíhá ji muž s vidinou slasti, třeba i za pomoci povzbuzujících účinků zázvoru. Druhá sloka upřesňuje, že jde o mladého muže (zajíčka), který ženu dostihne, avšak ta se mu vysměje a sebe mu nedá.
„Išla Marina do cintorína, šuhajček za ňou s holbičkou vína“. Chlapec dívku láká, aby s ním popila víno. Dívka víno i to, co by následovalo odmítá. Další nepříliš známá píseň, Jaké je to hezké povídá o kováři, jeho lásce k šafářovic Aničce, která však věrností neoplývá. Vínečko bílé odhaluje lásku muže ke dvěma ženám zároveň.
Ptáci v písních i pohádkách
Vyletěla holubička zcela prokazuje hlubší význam písně, protože „kdyby byly modré oči nespaly, byly by tu holubičku dostaly“, později se ukazuje, že jde o jiného ptáka než holubičku a závěrem přichází i výčitka, že pokud ji milý nechce milovat, bude si namlouvat všímavějšího.
S tématem ptáků se mi vybaví úryvek z pohádky Čertova nevěsta, kde královna (Sabina Laurinová) se služebnou (Bárou Munzarovou) vedou dvojsmyslný dialog o tom, jak na svět přicházejí děti. Služebná královnu poučuje, že děti nosí čáp nebo vrána, ale že je to vlastně jedno „pták jako pták“. Královna se tváří překvapeně, protože si myslela, že děti obstarává svatá Kryšpína. Služebná odvětí: „Kdepak, vždycky je v tom nějakej pták.“
Skryté tajemství textů
Mé zamyšlení obsahuje jen velmi malou ukázku úspěšného či neúspěšného rozkrývání hlubších významů písní a říkadel. Výklad může být mnohem různorodější. Podstatou je, že lidová tvořivost otevřené příběhy, včetně těch intimních přinášela. Nutné však bylo je dobře zašifrovat před dětským sluchem, a protože se tak podařilo, písně dosud zpíváme i s těmi nejmenšími.
Maskování v písních
Za maskou netrpělivého berana, ježka s bodlinami, mladého zajíčka, divokého hřebce nebo statného medvěda se ukrývá muž. Ženu či dívku zas symbolizuje vychytralá liška, krásná květina, mírná ovečka nebo plodná, úrodná půda. Intimní partie a erotické znaky se připodobňují zvířatům, plodinám nebo přírodninám třeba s povzbuzujícími účinky.
Český jazyk je úžasný a velké díky bohaté lidové tvořivosti. Můžeme tak nahlížet do příběhů našich dávných předků, kteří se prostřednictvím vlastní tvorby svěřovaly se starostmi, radostmi i intimnostmi všedních dnů.
Zdroje:
