Článek
Má první vzpomínka letí o dvě desítky let zpět k mé cestě metrem. V pokročilém stupni těhotenství s velkým zřetelným bříškem nastupuji do vagónu. Všechna místa k sezení plně obsazena, stoupnu si k madlu a držím se. Sedadla přede mnou zaplněna lidmi mladšího a středního věku. Mobily v tu dobu ještě nefrčely a lidé více vnímali své okolí, avšak ne tentokrát. Osobám přede mnou jsem hleděla do tváří a ty své zraky sklápěly, ignorovaly bezpečnost nenarozeného miminka i lidskou slušnost.
Bezohlednost vůči těhotenství podruhé
Do metra nastupuje těhotná s velkým bříškem. Všechna sedadla obsazena a nikdo se nezvedá. Postarší žena stojící u dveří iniciativně žádá muže středního věku, zda by těhotné uvolnil místo k sednutí. Muž se nepříjemně oboří: „Nepustím, tak si to nemá dělat!“ Sedadlo uvolňuje jiná starší žena.
Proč někomu uvolňovat místo k sezení?
Lidi omezené v pohybu, s berlemi, holemi, sádrou, ortézami snad pustí sednout každý. Nebo ne? Vozíčkářům, slepcům nebo jinak viditelně hendikepovaným snad přispěchá na pomoc každý? Velká potíž je samozřejmě tam, kde potřeba vyjít vstříc a pomoci není vidět.
Říkáte si, proč nechat sednout malé děti? Mají mladé nohy, ať stojí. Míst ke stání je dost. Bohužel takových, kde se malé dítě může bezpečně chytit a pevně se pro bezpečnou jízdu přidržet se někdy hledá velmi špatně. Vysoká nebo obsazená madla jízdu malého člověka ve stoje značně komplikují.
Pro zajištění bezpečnosti těhotné ženě a jejího nenarozeného děťátka můžeme udělat tu maličkost, že ji při jízdě v dopravním prostředku necháme posadit. Následky pádu si raději nikdo nechce ani představit. To stejné platí o mamince s nosítkem nebo dítkem v náručí.
V dopravních prostředcích často potkávám plno těch, kteří své sedadlo seniorovi neuvolní. Minimálně úcta ke starším lidem by měla hned každého zvednout na nohy. K tomu značná křehkost seniorů není možná vidět, ale existuje. S věkem se ztrácí ohebnost, pohyblivost a také tvrdost kostí. Pád mladého člověka může znamenat modřiny, ale u seniora je pravděpodobnost setkání s nepříjemnou špatně hojivou zlomeninou dost velká. Mého pradědu jedna taková stála život. Do svých téměř devadesáti let jako činorodý zdravý muž při plné síle lezl po vysokém žebříku na půdu domu. Po pádu s otevřenou zlomeninou nohy již nikdy nevstal.
Senioři by si zasloužili více pozitivní pozornosti, než se jim dostává. Většinou si sami o pomoc neřeknou, proto je na nás, abychom jim ochotu a vstřícnost sami ukázali.
Neomalený přístup od nás se pak může rovnat neomalenosti také k nám. A někdy se vrátí, jak bumerang. Stojíce v tramvaji přihlížím neuctivé seniorce, která se svižným nástupem do tramvaje hrne k mladíkovi a nepříjemně na něj křikne: „Stoupni si!“. Chlapec si stoupl a se zraněnou nohou se belhavě uhnul, aby seniorce vyšel vstříc. Ta se bez okolků k sedadlu nahrnula a obsadila ho. Mladík stát nezůstal, ochotní cestující ho v tom nenechali. Kdoví, co seniorku k takovému přístupu vedlo. Asi špatná zkušenost s mladíky? Snad se situací dostatečně poučila, aby tak příště nejednala.
Adrenalinová výzva s kočárky
Problematické cestování s kočárky znepříjemňují nejen dopravní prostředky s pevnými schody nebo zastávky metra s chybějícím bezbariérovým přístupem. Také nevrlý řidič se kochá zastavením nízkopodlažního busu na zastávce půl metru od chodníku, kdy se nejspíše slavnostně baví, jak si maminka s kočárkem narychlo poradí. Nástup i výstup s kočárkem nejen do/z autobusu má svá pravidla, ale… Pokud zapomnětlivý rodič nestlačil znamení před výstupní stanicí, řidič nekompromisně do dveří zavře kočárek s miminkem. Děsivá scéna. Maminka v šoku a řidič si poklepává na rameno, jak jí to nandal. Žádný výmysl, bohužel čistá realita.
Nástup i místo pro zaparkování kočárku v buse nebo tramvaji je přehledně vyznačené. V metru označení nenajdete. Podle pravidel pražské integrované dopravy může kočárek cestovat na jakékoliv plošině metra s ohledem na vozíčkáře a cyklisty. Doporučené jsou plochy u nouzových spojovacích dveří na konci vagónů a také u pravých dveří ve směru jízdy (většinou zůstávají zavřené). U pravých dveří se dobře cestuje nejen kočárkům, proto se někteří cestující neradi svých míst ve prospěch kočárků vzdávají. Stojí zabejčeně na svých místech dál a vjezdu kočárku zabrání. Neméně špatnou variantou se stává nepřiměřená blízkost bez uvědomění, že kočárek není opěradlo ani mantinel a ukrývá malou lidskou bytost.
Přeprava jízdních kol? Taky pořádná fuška
Právě máte 50 kilometrů v nohách a šupky dupky do metra. Kam, ale s kolem? Jízdním kolům jsou určeny plošiny u pravých dveří ve směru jízdy s výjimkou první plošiny prvního vagónu stěžejně určené pro přepravu vozíčkářů. Tedy pak každá další první a poslední plošina soupravy je určena pro cestování s jízdními koly. Dané místo u pravých dveří je vždy označeno zeleným piktogramem jízdního kola. Nedávno jsem zaslechla zvýšené hlasy. Pár cyklistů chtěl parkovat svá dvě kola na vyhrazených místech. Muž při vjezdu žádal paní stojící na místě pro kola o jeho uvolnění. Paní již o chvilku později obklíčena koly se svým tělem ani o píď neuhnula, a ještě se velmi rozčilovala: „Nemáte tu co dělat, neuhnu vám!“ Muž ukázal na zelený piktogram kola za jejími zády. Žena se sice ohlédla, ale zarputile osídlovala své vězení mezi jízdními koly.
Ukončete nástup a výstup dveře se zavírají
Pokud na poslední chvíli dobíháte do vagónu metra, pravděpodobně vám dveře někdo přidrží. Kolem nich totiž stojí cestujících nespočet. Avšak ne všichni dopřejí svým spolucestujícím volný nástup a výstup. Několik potyček, zvýšených hlasů nebo nadávek mezi dveřmi vagónu jsem zahlédla nebo zaslechla mnohokrát. Poslání do oněch míst si neodpustila ani vystupující, kterou arogantní slečna zablokovala svým nástupem.
Se zavazadly se raději rozumně ukliďte
Rozumní cestující své velké kufry z dovolených nejraději přisunou do nějakého koutu, ke svým nohám, někam ke straně, zkrátka kde nepřekáží. Ale jsou i tací, kteří se snad vyžívají zaparkováním kufrů ke vstupním dveří jakéhokoliv dopravního prostředku. Kdyby cestovali jednu zastávku, nikdo nehne ani brvou, ale podstrkávat své kufry lidem pod nohy, znemožňovat hladký nástup a výstup z prostředku je více než nevkusné.
Batůžkáři
V přeplněném autobuse v ranní špičce cestujete totálně narvaným autobusem. Hlava na hlavě, a přesto si někdo razí ještě větší prostor batohem na zádech. Neznámý hlas oznamuje: „Lidi, když si z těch zad sundáte ty batohy, budeme moci všichni volněji dýchat.“ Pod nohami nebo pod paží bude batoh i okolí spokojenější.
Jízdu může okořenit i spící cestující
Sedící muž v dopravním prostředku spí, jeho hlava padá na rameno ženy. Napřed rozpaky, než se žena prudce zvedne a přesedne o uličku dál. Chybějící rameno muže na okamžik probírá a místo vedle něj zůstalo prázdné, než nastoupí noví cestující.
Jiný muž se ze spánku v sedě rovnou poroučí k zemi. Postřehnutelný alkoholový opar a únava vykonaly své.
V metru obsazená nejenom tři místa k sezení jednou osobou? Na podlaze vozu leží zaplněný spacák. Chrápání potvrzuje v něm spící zakuklenou osobu. Noclehárna v odpolední dopravní špičce a odpuzující zápach vyklízí třetinu vagónu.
Prosím vnímejme se, buďme k sobě ohleduplní, tolerantní, slušní a dopřejme bezpečnou jízdu lidem ve svém okolí. Zpříjemněme cestování i sobě a vyčarujme svým přístupem úsměvy.
Zdroj a více informací:
