Článek
Možností, kam uložit popel zesnulého, je dnes mnoho. Už rozhodně neplatí, že popel může být uložen pouze na hřbitově! Ano, urnu můžeme uložit do hrobu, do rodinné hrobky či do kolumbária. Nebo jej můžeme rozptýlit anonymně na rozptylové loučce na hřbitově. První takový rozptyl se v Praze na hřbitově na Malvazinkách stal kupodivu až v roce 1961 - předtím se nic takového totiž nesmělo. Můžete si ale vybrat také úplně jiní místo dle vlastního uvážení. Ať už půjde o místo, které měl zesnulý rád, kde trávil svůj volný čas nebo kde naopak na něj chcete vzpomínat.
„Z praxe víme, že nejhorší variantou si nechat popel zesnulého doma, třeba na polici. Lidé se pak neumí od zesnulého odpoutat, mluví s ním, chovají se k němu jako k dalšímu členovi domácnosti… Ano, odpoutat se od svého blízkého je těžké, ale člověk si potřebuje uvědomit, že zesnulý už zde není. Potřebuje, aby se stal vzpomínkou. A k tomu pomůže, když se s ním řádně rozloučíte formou obřadu a popel uložíte na vybrané místo,“ apeluje Oleg Vojtíšek, zakladatel projektu Pohřební průvodci.
Uložení popela na hřbitově
V případě, že vyberete hřbitov, máte několik možností. Můžete urnu s popelem uložit do hrobu nebo hrobky. Možností je také kolumbárium, které je dobrým řešením pro všechny, kteří se z jakéhokoliv důvodu nemohou dlouhodobě starat o hrob. Pokud už máte pronajatý hrob, můžete do něj uložit dalšího zesnulého - v hrobě je místa dost. Uložit urnu do hrobu můžete sami, nebo jen s kameníkem, který vám pomůže s mramorovou deskou. Hřbitova se nemusíte ptát. „Správa hřbitova většinou nabídne termíny v pracovní dny dopoledne, což ale není úplně nejideálnější čas na rozloučení. Z naší zkušenosti se hodí víkend nebo alespoň odpoledne či podvečer, aby pozůstalí měli dostatek času a prostoru,“ uvedl ze zkušenosti Vojtíšek z Pohřebních průvodců, která zároveň apeluje na fakt, že by uložení měl doprovázet alespoň malý obřad.
Uložení popela zesnulého do přírody
I když bylo ještě do roku 1988 umístění popela mimo hřbitov zakázáno, dnes už je popel právně vlastně jen „věc“, se kterou můžeme dělat cokoliv (nemůžete ji ale například zdědit, nebo někomu odkázat). Vše ale musíte dělat s úctou: nesmíme porušit důstojnost zesnulého.
Měl váš blízký rád vodu? Popel můžete rozptýlit třeba do řeky či moře. Pokud si zvolíte rozptyl do vody, budete potřebovat souhlas povodí. Oproti tomu na rozptyl do moře nepotřebujeme povolení žádné.
Variantu tvoří také rozptyl popela do přírody. Vyberte místo, který měl zesnulý rád, kam se rád vracel. Nebo je možné popel vsypat do země, třeba ke stromu, který zasadíte na počest zesnulého. I to je úplně legální a docela i běžné: musíte však mít souhlas majitele pozemku. Nebo tak činit na svém vlastní pozemku, ať už jde třeba o zahradu nebo louku.
Popel ve volné přírodě
Hodí se dodat, že popel neobsahuje nic, co by škodilo přírodě, jde jen o anorganické látky, především vápník. Nenajdeme v něm ani žádné bakterie, protože v krematoriu tělo projde žárem okolo 1000 stupňů Celsia. Když v přírodě odhodíte slupku od banánu, cizího ovoce obsahujícího bakterie, vytvoříte vlastně větší ekologickou škodu. Popel stromu navíc poslouží jako dobré hnojivo. (Přiznat však musíme skutečnost, že nikdo přesně neví, kolik se v popelu může nacházet těžkých kovů, které do těla v průběhu života střádáme. Nikdo takovou skutečnost zatím neměří a není ani moc možností, jak to udělat.)
Nezapomínejte na obřad!
Ať už se rozhodnete pro hřbitov, les, pláž, nebo třeba alej, odborníci jednoznačně doporučují: neukládejte popel „jen tak“. Udělejte obřad. Klidně jen malý, soukromý. Váš zesnulý si jej zaslouží, ale potřebujete jej hlavně vy, abyste se rozloučili a mohli jít dál.
Zdroje:
