Článek
Česká populace se citlivému tématu posledního rozloučení raději vyhýbá. Téma, kterému se nikdo z nás nevyhne, zůstává v Čechách stále tabu. Na informovanost v tématu pohřbů se zaměřil nedávný výzkum agentury ResSOLUTION. K pomalé změně dochází až ve věku nad 55 let, kdy začínají lidé přemýšlet o podobě svého pohřbu. Skoupí jsme i na rozhovory o pohřbu v rámci rodiny. Pouze jedna čtvrtina Čechů ví, jaké rozloučení budou chtít jejich rodiče.
„Neradi myslíme na to, že nám jednou umřou rodiče, ale když už se to stane, a že se to bohužel jednoho dne stane, tak už nebudeme mít šanci se jich zeptat, kde chtějí být uloženi, jakou hudbu chtějí pustit a další důležité detaily posledních věcí člověka,“ upozorňuje Oleg Vojtíšek zakladatel Pohřebních průvodců, kteří čtvrtým rokem připravují pohřby dle individuálních přání.
Podle výsledků výzkumu jsou v naší republice k podobným diskuzím otevřeny především ženy nad 45 let, které se svými rodiči řeší budoucí podobu jejich posledního rozloučení. Právě ženy jsou také nejčastěji objednavatelky posledního rozloučení. „Promluvit si s maminkou o představě jejího pohřbu bylo zpětně jedno z nejlepších rozhodnutí a jsem za něj vděčná,“ vzpomíná paní Jana, která před pár týdny organizovala rozloučení pro svou maminku. „Sice jsme tím rozhovorem musely obě připustit, že se její konec nezadržitelně blíží, ale alespoň jsem mohla vše připravit podle jejího přání. Vůbec jsem dříve netušila, že chce, abychom za ní zasadili strom,“ uvedla Jana.
Smrt jako poslední společenské tabu
„Smrt je jedno z témat, které jsme z našich životů odsunuli. Většinou o ní nemluvíme, snažíme se na ni nemyslet. Často tak nevzniká prostor na důležité rozhovory,“ popisuje současnou situaci u nás psycholožka Ivana Štefková.
„Je důležité otevírat téma toho, jak si přejeme ze světa odcházet a jak se má zacházet s naším tělem, až ho nebudeme obývat, jaké rozloučení by se nám líbilo. Jsou to témata, na které se těžko přesměruje tok řeči během běžného nedělního oběda. Můžeme se však domluvit, že si na ně pravidelně vyčleníme prostor, vrátíme do života černé hodinky. Chvíle, kdy nás osvětlovalo jen světlo svíčky a mluvili jsme o tom, na čem skutečně záleží,“ doporučuje Štefková.
Neznalost napomáhá nedostatku diskuze
K uzavřenosti české společnosti vůči tématu posledního rozloučení přispívá také neznalost možností, které jsou dnes k dispozici. „Většina lidí si pohřeb představí v ponurém krematoriu s cizím řečníkem a předepsaným hudebním playlistem. To se naštěstí mění, stejně jako se za posledních třicet let změnily třeba svatby,“ vysvětluje Vojtíšek z Pohřebních průvodců a dodává: „Jen málo snoubenců dnes míří do oddací síně. I poslední rozloučení začínají být více o osobě zesnulého. Nejsou jen strohým neosobním obřadem, který pozůstalým nepomůže, protože nemají čas se pořádně rozloučit.“ Proto Vojtíšek se svým týmem připravil návod, který provede člověka jednotlivými kroky plánování pohřbu a představí tradiční i inovativní postupy, ze kterých je možné vybírat.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2640194-o-smrti-premyslejme-uz-odmala-radi-siklova-radsi-az-po-ctyricitce-mini-knez
https://www.ceskatelevize.cz/porady/11054978064-fokus-vaclava-moravce/222411030530002/cast/894501/
https://magazin.aktualne.cz/krematorium-je-depresivni-fabrika-rika-pohrebni-pruvodce-rad/r~e5377b86884111eda873ac1f6b220ee8/
https://plus.rozhlas.cz/cesi-jsou-opravdovi-premianti-v-popirani-smrti-tvrdi-zakladatel-spolku-pohrebni-8926611
