Článek
S velkým potěšením sleduji nejrůznější studentské volby či nejrůznější pořady, kde se redaktoři ptají dětí, jaký by měl být náš prezident. Výsledky těchto anket mě vždy naplní optimismem do budoucnosti.
Že se podařilo v našich dětech vzbudit angažovanost, uvědomělost a nadšení pro budování evropských hodnot, je dozajista skvělou zásluhou reforem, které jsme provedli v našem školství, kdy jsme se právě na budování pozitivního vztahu k našemu zřízení a hodnotám zaměřili a odsunuli jsme na vedlejší kolej nejrůznější pavědy v čele s matematikou, fyzikou, nebo dokonce pracovním vyučováním. Je to dozajista i zásluha všech neziskových organizací, které ve školách pořádají besedy a učí děti lásce k nadnárodním organizacím, bez kterých by byla naše země ztracena a které jsou zárukou našeho zdravého vývoje do budoucnosti.
Přesto mi zde ale chybí nějaká celostátní (nebo klidně i celoevropská) organizace, která by vývoj a především formování politických názorů mládeže zaštiťovala. A která by eliminovala nebezpečí, že by naše liberální mládež v období puberty rebelovala a ohrožovala tak naše zřízení například poslechem závadových kapel, sociálně patologickým chováním či přímo sklony k nerespektování autority.
Toto je třeba podchytit. Taková organizace by pak měla mít svou buňku na každé škole nebo v každé vesnici. Děti by se mohly scházet v klubovnách, podílet se na výzdobě veřejného prostranství při slavnostních příležitostech a být výkladní skříní každého veřejného shromáždění, třeba při výročích 17. listopadu nebo při výročí referenda o vstupu do Evropské unie. Za tímto účelem by bylo vhodné stanovit i nějaký stejnokroj, kde by dominovala modrá a žlutá barva. Tento stejnokrok by děti při podobných příležitostech nosily a jasně by všem ukazoval, že naše mládež kráčí správným směrem a nenechá se svést z cesty.
