Článek
Může postarší muž soupeřit v soutěži o přízeň předpubertálních dětí se sportovci, zpěváky a dalšími celebritami? Prezident Petr Pavel dokázal, že to jde, jak bude patrné z dalšího textu, jehož autorem je moje neteř Ella, která navštěvuje Výběrovou elitní školu v Praze.
Neobyčejný prezident
Generace mých rodičů sbírala nejrůznější kartičky herců a zpěváků. V dobách ještě dávnějších takové kartičky neexistovaly a moderní časopisy nevycházely. Tehdejším dětem tak nezbývalo nic jiného, než si vystřihovat fotky z těch tiskovin, které byly k mání, a lepit si je do sešitů. Takovým sbírkám dominovali sportovci, protože sportovní časopisy se tehdy tiskly ve vysoké barevné kvalitě.
Jeden takový sešit jsem kdysi našla u nás doma, kdysi patřil tátovi a byl plný především fotek fotbalistů, hokejistů a jezdců Formule 1. A já si řekla, že by mohlo být zábavné v jeho koníčku pokračovat. I když svět celebrit vnímám úplně jinou optikou. Ale i já mám několik sportovců, které obdivuji. Především ty, kteří se na cestě k úspěchu museli potýkat s rasismem, diskriminací a dalšími naší společností kladenými překážkami. Do sešitu tak přibyl jezdec Formule 1 Lewis Hamilton, tenistka Noami Osakaová a během minulé olympiády také navzdory mému odporu k bojovým sportům také boxerka Imán Chalífová, která se stala obětí nechutných útoků jenom proto, že při narození měla část mužských genů.
Obvykle však své idoly hledám v úplně jiných oblastech, než je šoubyznys. V oboru boje za lidská práva, ale i mezi politiky. Stejně jako moji spolužáci. Jako studenti Výběrové elitní školy v Praze samozřejmě tvoříme trochu jiný sociologický vzorek než děti z obyčejných rodin, které jednou budeme vést, ale i na obyčejných školách se začínají prosazovat moderní metody výuky, které vedou žáky stejným směrem. Ale proč to píšu?
Před časem jsem viděla fotku pana prezidenta Petra Pavla, který se zúčastnil závodu Rally Dakar. Sedí tam na sedadle závodního vozu a vypadá fakt dobře. A já se okamžitě rozhodla, že si tu fotku vytisknu a nalepím ji do společnosti výše uvedené trojice Hamilton, Osakaová, Chalífová. A když ji tam lepila, položila jsem si otázku. Jak je to vlastně možné, že ten starší prošedivělý pán nás tak přitahuje? Mě i všechny mé spolužáky? Protože obdiv k němu chováme všichni. A nejen my, ale i generace našich pedagogů.
Ale ono vlastně není tak těžké na to přijít. Spojuje totiž tolik skvělých vlastností, které žádný zpěvák, sportovec ani jiná osobnost veřejného života nemůže konkurovat. Jen posuďte:
1. Dobře vypadá. Všem holkám z naší školy se opravdu líbí.
2. Desítky let bojuje za demokracii v NATO a dalších západních strukturách.
3. Jako voják je silný a statečný.
4. Na nikoho se nepovyšuje.
5. Stojí na straně demokracie proti populistům a extrémistům.
6. Celý vyspělý svět ho má v úctě ,chová k němu respekt a závidí nám ho.
7. Váží si ho i ty celebrity, které obdivují moji vrstevníci z nižších sociálních vrstev
Vlastně mě napadlo, že kdyby se ukázalo, že umí i hezky zpívat, strčil by do kapsy kompletně celou společnost známých osobností po všech stránkách.
Jenže pan prezident Petr Pavel není jen tak nějaká celebrita z plakátu. Dívá se na nás každý den z fotografie v naší učebně a sleduje, co děláme. A já si při každé školní práci říkám, že budu pracovat tak, abych ho nezklamala. Abych k sobě byla stejně náročná jako on a abych se i já mohla jednou dočkat stejného uznání od celého světa.
Ella, malá Evropanka
