Článek
Proto jsem se rozhodl přiložit ruku k dílu a přidat se k aktivitám organizace Euro v Česku, která se snaží získat 100 000 podpisů pod petici, která od vlády požaduje okamžité zahájení kroků k přijetí eura. Sběr podpisů probíhá už dlouhou dobu, ale ke kýženému počtu stále chybí obrovské množství podpisů.
Rozbalil jsem tedy na náměstí v jednom nejmenovaném maloměstě svůj vlastní petiční stánek, který jsem ozdobil evropskou vlajkou. A spolu s neteří Ellou jsme se rozhodli sbírat podpisy právě tam. Dali jsme si za cíl získat těch podpisů aspoň 1000.
Že se někteří jedinci z řad našich méně vzdělaných spoluobčanů naší snaze posmívali, to mě nijak z rovnováhy nevyvedlo. Nad lidmi, kteří bagatelizují zásadnost našeho členství v Evropské unii a závazky, které jsme dobrovolně přijali, jsem už dávno zlomil hůl a nestojí mi ani za jakékoli reakce. Kdybychom si vzájemně porovnali své znalosti o Evropské unii a především míru uvědomění si toho, jak je pro nás integrace do západní civilizace důležitá, dalo by se s úspěchem pochybovat o tom, zda vůbec patříme ke stejnému biologickému druhu.
Co mě zklamalo mnohem více, bylo to, že nás kolemjdoucí začali zahrnovat nicneříkajícími amatérskými ekonomickými báchorkami, zřejmě vyčtenými z dezinformačních webů a naposlouchanými od zneuznaných ekonomů, kteří nejsou u odborné veřejnosti příliš respektováni a ani nejsou zváni jako odborníci do médií. Tito kolemjdoucí mě tak zasypávali nějakými čísly (vytrženými z kontextu) a nejrůznějšími bláboly o pomalém hospodářském růstu zaostávajícím za jinými regiony v globalizovaném světě. Jeden diskutující, jehož agresivita začínala být nesnesitelnou, mi dokonce před očima mával displejem svého mobilu s jakýmsi grafem vývoje podílu ekonomiky Evropské unie ve světě. Nebudu o sobě tvrdit, že jsem vystudovaný ekonom, má touha po vědění se vždycky ubírala trochu jiným, více všeobjímajícím filosofickým směrem, ale bylo mi až smutno, jak mi tito intelektuální nedouci mávali před očima tabulkami a grafy, ale kultivovanou ekonomickou diskusi na úrovni absolvovat nechtěli.
Přitom právě to, jak se všichni dívali na tak důležitou věc výhradně optikou ekonomických čísel, mi na celých těch dvou dnech připadalo nejsmutnější. Euro, to není jen ekonomika. To je především přihlášení se k západním hodnotám a k evropské integraci. Je to přijetí do rodiny západních zemí. Je to vstup do elitního klubu.
Tisíc podpisů jsme nakonec nesesbírali. A i když jsme u stánku nestrávili zrovna příjemné chvíle, na konci bylo aspoň uspokojení z toho, že mnoha odpůrcům eura skutečně chybí nejen vzdělání, ale i vychování. A já jsem rád, že patřím do té kultivovanější části společnosti, která je orientovaná na hodnoty s poněkud vyšší nadstavbou. Ekonomické i morální.
Odkazy:
