Článek
„Dopiš!“, „Přepiš!“, „Oprav!“ nebo „Snaž se!“. To jsou červenou propiskou psané vzkazy v sešitech dětí prvního stupně, kde se to stejnou barvou nezřídka jen hemží. Čím více červené, čím více vykřičníků, tím více se toho děti naučí, myslí si nejspíš pedagogové. Učitelky a učitelé si neuvědomují, jak agresivně vzkazy doplněné vykřičníkem působí na motivaci dětí skutečně se něco dozvědět, naučit a mít radost z poznávání. Už u šestiletých dětí tak budují odpor ke škole a vzdělávání a zadupávají do země dětské sebevědomí i potěšení z učení nových věcí.
Zabiják motivace
Zvláště u dětí se specifickými potřebami je tento přístup spolehlivým zabijákem dobrého vztahu ke škole. Dysgrafik zkrátka nemůže psát stejně úhledně a bez chyb jako ti nejlepší z jeho spolužáků. Nikdy. Jeho mozek funguje jinak a pokud bude dostávat neustále negativní hodnocení, ztratí víru v sebe i v to, že to někdy bude lepší. Přesto, že vyniká například v matematice nebo v přírodovědě. Tlak na výkon, neustálé hodnocení a potřeba hodnotit každou drobnost, kterou děti ve škole vypracují, samozřejmě neprospívá ani dětem bez poruch učení. Být důrazně upozorněn na jakoukoliv chybu a pracovat jenom pro známky spolehlivě zničí veškerou vnitřní motivaci, která je dětem vrozená a dovoluje jim přirozeně a radostně se rozvíjet.
Nevěříte? Přečtěte si analýzu České školní inspekce, která hodnotila testy dětí 5. a 9. tříd v průběhu pěti let. Ta je založena na exaktních datech. Školy, kde se děti v češtině a matematice zlepšily, měly cosi společného. Učitelé zapracovali na jejich sebedůvěře a motivaci. Také tam bylo méně situací, kdy jim učitelé dávají najevo, že nejsou chytří, nebo se dětí nějakým způsobem dotkli před spolužáky. „Děti oceňují, když se mohou bez obav ve třídě ptát, cítí zájem učitele nebo mají třeba dostatek času na řešení úloh,“ zmiňují Seznam Zprávy doporučení České školní inspekce. Škol, které se v testech takto zlepšily, bylo pouhých pět procent. Zároveň víme, že se čeští školáci do vzdělávacích zařízení těší daleko méně, než jejich vrstevníci v jiných evropských zemích. To je na pováženou a svědčí to o často užívaných pedagogických strategiích, které děti neoceňují, nebo je demotivují.
Práce s chybou
Jednou z věcí, kterou učitelé u nás neumí, je práce s chybou. Opravdu je čmárání červenou propiskou způsob, kterým se mají posunovat dále? Nebudujeme spíše u dětí panický strach? Chyba je přece přirozenou součástí učení. Když se batole učí třeba chodit, musí mnohokrát spadnout, aby se zlepšilo. Chcete-li se stát v nějakém oboru skutečným mistrem, musíte udělat tisíce chyb, díky kterým se zlepšíte. Bez chyb to zkrátka nejde. Pokud ale učitel považuje za chybu vše, co neodpovídá ideálu, který si sám vytkl, ztrácí dítě schopnost samostatně myslet a opravdu se z chyb učit. Vnímá to jenom jako mocenský zásah zvenčí. Mnohem lepší je někdy před žáky přiznat, že něco sám nevím nebo že jsem chyboval a ukázat, jak dokáži s chybou pracovat. Může třeba ukázat, jakým způsobem k chybnému závěru došel, jaké jsou příčiny chybného závěru. Aktivuje tak myšlení u svých svěřenců, a to za to rozhodně stojí. Když učitele na chybu upozorní jeho žák, je to skvělá příležitost, jak žáka ocenit a vyslovit mu uznání. Namísto toho má ale mnoho pedagogů spíše strach z odhalení, že se dopustil nepřesnosti.
Velmi se mi líbí přístup paní učitelky Denisy Machoňové Tiché, která učí na jedné základní škole v Táboře. Před několika lety vytvořila ve své třídě nástěnku, kde byla postavička jménem „Chyba“ a kolem ní byly bubliny, ve kterých se objevily výroky „Jsem sympatická“, „Jsem důležitá“, „Pomáhám ti dělat pokroky“, „Patřím k učení“, „Neboj se mě“, „Posouvám tě dál“, „Najdi mě“. Nástěnku vyfotila vychovatelka družinářka, která učitelku ve třídě ten den zastupovala. Sdílela ji mezi svými přáteli, následně ji kdosi pověsil na stránky Společnosti pro inkluzivní vzdělávání a od té chvíle ji sdílely tisíce lidí. Obyčejná věc, kterou lidé vnímali jako neobyčejnou, téměř revoluční. To svědčí o velmi smutném stavu českého školství. Stalo se to už v roce 2019 a přála bych si, aby se od té doby mnohé zlepšilo. Mám ale dojem, že na tom nejsme o nic lépe než před pěti lety. Co myslíte?
https://www.csicr.cz/CSICR/media/Prilohy/2022_p%C5%99%C3%ADlohy/Dokumenty/TZ_Vyhodnoceni-vysledku-vzdelavani-zaku-5-a-9-rocniku-ZS-a-VG.pdf
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-skoly-ktere-se-zlepsuji-umi-zaky-motivovat-253747
https://eduzin.cz/wp/2023/10/20/ucitele-detem-rikaji-jak-pracovat-s-chybou-ale-sami-se-ji-boji-rika-ucitelka-z-prahy/
