Článek
Poprvé jsem si toho všimla v době covidových lockdownů. Lidé tehdy zdobili své domy a rozsvěceli stromečky v obývácích snad už od konce října. Nešlo je obvykle přehlédnout, protože o svou předčasnou vánoční náladu se dělili s každým, kdo procházeli kolem jejich domu či bytu. Bylo to pochopitelné. Doba to byla smutná a světlo na konci tunelu bylo tehdy v nedohlednu. Potřebovali jsme si ho tedy do života vnést alespoň prostřednictvím vánočních světýlek, které nám poskytovalo jakousi iluzi blízkosti a míru. Tu, kterou si často pamatujeme z dětství.
Zvláštní je, že tento zvyk jsme si často přenesli i do doby po pandemii. Zatímco dříve jsme za podobné chování plísnili obchodníky, kteří nás vánočními koledami masírovali ve vlastním zájmu už od října, dnes jsme vánočně netrpěliví i my. Mnoho lidí třeba zdobí stromky a rozsvěcí své balkóny nejrůznějšími vánočními symboly už dávno před adventní dobou. V Česku, kde jsme tak citliví na vlastní tradice a obvykle nás rozhodí každý symbol Santa Clause, sobů či vánočních skřítků, to najednou nevadí. Klidně rozsvítíme vánoční strom na náměstí už 25. listopadu a ve stejný den, tedy týden před začátkem Adventu bez mrknutí oka zapálíme první svíčku na největším adventním věnci v Česku. Jakoby nám snad něco mělo utéct.
Ta zvláštní česká rozpolcenost, kdy tvrdošíjně trváme na domácích tradicích a zároveň si je dotváříme k obrazu svému, mě nepřestává udivovat. Adventní věnec přece nemívá pět, ale má pouhé čtyři svíčky. Čtyři neděle, které nás přibližují tomu, co se stane na Štědrý den. Ta tradice má hluboký liturgický význam a zapálení první svíčky znamená, že začal advent - doba očekávání příchodu Spasitele. Planoucí svíce je přece symbolem světla v tmách, což jednak symbolizuje příchod Krista, jednak může upomínat i na slunovrat, kdy se den zase začne pozvolna prodlužovat. Každá nová svíčka, která je zapálena o adventní neděli, představuje přibývající světlo. Velmi podobně je to s rozsvěcením stromečku. Ty venkovní rozsvěcíme na první adventní neděli a ty domácí si necháváme až na Štědrý den.
Advent sám je vlastně přípravou na tyto události. Jeho tradice má svůj vlastní rytmus, během kterého se přirozeně stupňuje naše očekávání. Zapálení jedné svíčky o každé adventní neděli může být rodinným rituálem, který nám přináší společný zážitek. Samozřejmě, není povinné dodržovat to přesně tak, jak velí křesťanská tradice po celá staletí, ale nepřipravíme se tím o zvláštní atmosféru, ke které jisté napětí a příprava jednoduše patří? Bude pro nás rozsvícený stromeček skutečně něčím tak výjimečným, když bude součástí naší domácnosti dávno předtím, než se vánoční svátky vůbec nachýlí? Myslím, že kdybychom byli o trochu trpělivější, prožili bychom si svátky mnohem intenzivněji.
