Babiš se musí zbavit Rajchla. Vládě hrozí izolace

Andrej Babiš není politický nováček a uvědomuje si vážnost gest a symbolů, zejména v oblasti zahraničních vztahů a mezinárodních aliancí nutných k prosazení politického programu hnutí ANO. Na evropském politickém písečku je vládní angažmá SPD nepřijatelné z mnoha důvodů. Andrej Babiš potřebuje spojence z Francie, Německa i Polska a Jindřich Rajchl, ale i další radikální členové SPD, jsou pro spojence České republiky nepřijatelní.

Mnozí si jistě všimli, že na letošních volebních setkáních Andreje Babiše chyběl Viktor Orbán i Robert Fico. Tato změna má příčinu zejména v rozmachu evropských konzervativců ve Francii, Itálii, Německu, ale i v Polsku a Švédsku. V těchto zemích jsou lídři států konzervativci proevropští a vesměs silně protiruští. Vyznačují se kritikou některých kroků Evropské unie, ale zároveň posilují obranyschopnost evropského bloku a podporují Ukrajinu proti ruské agresi. Tento přístup není slučitelný s kroky Viktora Orbána a rétorikou Roberta Fica, dvou nejprometičtějších členů Evropské unie, kteří svými cestami do Moskvy a vetováním unijních sankčních balíčků prokázali, že jim je bližší Putinův plyn než společný postup Evropské unie, ačkoliv by mohli s konzervativci sdílet mnoho témat, například v otázkách Green Dealu nebo snížení pravomocí unijní exekutivy v podobě Evropské komise.

Orbán a Fico si ale vybrali a jsou ostatními spojenci izolováni. Babiš moc dobře ví, že příklon k Maďarsku a Slovensku, zejména při angažmá odborníků nebo členů SPD jej izoluje také a miniaturní ekonomiky České republiky, Slovenska a Maďarska jsou v porovnání s unijními obry silou srovnatelnou s mravencem snažícím se ublížit nosorožci.

Salónní konzervativci ze Svobodných, ale i radikálnější, leckdy také jednoušší členové Trikolóry jsou pro Babiše lehce ovladatelnými elementy. Jindřich Rajchl s jeho radikální protiukrajinskou a protievropskou rétorikou je ale jiný šálek čaje. Předseda strany PRO se ale stal i symbolem samotné SPD, zejména pak proto, že získal více preferenčních hlasů než Tomio Okamura.

Pro samotného Okamuru je tento vývoj nepříjemný. Rád by po vyhrocené kampani ubral plyn a prokázal se jako konstruktivní partner. To by ale nesměl v partaji angažovat politiky typu Jindřicha Rajchla a Jaroslava Foldyny. Jejich otevřeně proruská rétorika je nepřijatelná pro Finsko, Polsko, státy Pobaltí, ale i pro Francii, Velkou Británii, Německo a Itálii. Andrej Babiš nechce být izolovaným čertíkem v krabičce po vzoru Roberta Fica a létat do Moskvy za Putinem. Babišovy zájmy jsou v Evropě a byznys Agrofertu závisí na přežití a prospěritě Evropské unie. Lídr hnutí ANO má tak eminentní zájem na dobré reputaci a na zbavení se nálepky agrobarona, populisty a dotačního podvodníka. Čeští občané Babišovi odpustili, nyní je zájmem lídra ANO přátelství s Poláky, jejichž bezpečnost již v minulosti zpochybnil, ale také s Ukrajinou, která se brání ruské agresi a jejíž obranná politika závisí na Evropské unii více než kdy jindy.

Jindřich Rajchl v minulosti prosazoval útok NATO proti Ukrajině, stíhání prezidenta Ukrajiny Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu nebo vyhoštění všech válečných uprchlíků z českého území a zastavení veškeré zbrojní pomoci Ukrajině. Tyto postoje jsou nyní symbolem postojů samotného Babiše. Pokud SPD do vlády pustí a Rajchla tímto krokem legitimizuje, ztratí lídr ANO před zahraničními partnery poslední zbytky respektu a zavře si před partnery dveře.

Pohled zvenčí na Babišovu budoucí vládu bude formován i členství ve frakcích Evropského parlamentu. Babišovi Patrioti pro Evropu jsou sice populisticko-konzervativní frakcí, ale stále jsou v očích Evropanů méně nebezpeční než frakce Evropa suverénních národů, jejíž součástí je SPD po boku německé AfD, tedy těch nejtvrdších a nejobávanějších radikálů, jejichž cílem není nic jiného než konec Evropské unie a návrat k národním státům. Členové partaje ESN reprezentují ty nejradikálnější radikály, které odmítá dokonce i Viktor Orbán a Geert Wilders, což mluví za vše. Za Slovensko je členem strana Republika, pohrobek nacistické LSNS Mariana Kotleby, Polsko reprezentuje krajně pravicová Konfederace, za Německo je členem ESN Alternativa pro Německo a Bulharsko zastupuje strana Znovuzrození, která je otevřeně proruská a jejíž program sestává z opuštění Evropské unie.

Je zcela irelevantní, zda by si sám Tomio Okamura přál teplé místečko ministra v Babišově vládě. Kvůli rétorice Jindřicha Rajchla a členství SPD v partaji ESN je nepřijatelným, nechtěným a toxickým partnerem. Andrej Babiš jednoduše nemůže kvůli reputaci České republiky v Evropské unii Okamurovo uskupení přijmout do vlády a v otázce Jindřicha Rajchla Babiš bude a musí být neústupný. Izolace České republiky by zhatila i plány hnutí ANO na odmítnutí četných evropských směrnic a nařízení, na jejichž blokaci Babiš postavil svou kampaň a vyhrál volby. K dosažení tohoto cíle budou spojenci z řad západních zemí a proevropských, leč euroskeptických konzervativců klíčoví.

Sny o vládě za účasti SPD si tak Okamura zhatil sám. Angažováním Jindřicha Rajchla došlo k zatlučení posledního hřebíčku do rakve exekutivní kariéry Okamury, který se stal příliš radikálním než aby o něj někdo stál. Nejhorší na tomto stavu je to, že Tomio Okamura je sám svými názory poměrně milý a usměvavý chlapík, který ale musel uspokojit domnělé touhy voličů a s ubývajícími preferencemi vsadil na totální radikalizaci. Ta jej nyní vynesla do sněmovny, ale znemožňuje mu vládnout.

Nebýt Rajchla, dokázal by snad Babiš agresivní a protiunijní rétoriku SPD nějak odkorigovat. Předseda strany PRO a nejradikálnější nově zvolený poslanec je ale nepřijatelný a lídr hnutí ANO jej musí z budoucí vlády i koaličního uspořádání eliminovat co nejdříve, jinak se sám stane pro zahraniční partnery toxickým a nechtěným.

Dodatečné zdroje: