Článek
Je celkem úsměvné sledovat martyrium Jany Maláčové a Lubomíra Zaorálka, kteří se rozhodli kandidovat pod značkou Stačilo! a dnes čelí hněvu členů SOCDEM, kteří oba bývalé politiky nazývají zrádci a nosí jim k Lidovému domu rakvičky.
O několik měsíců dříve, po výsledku krajských voleb roku 2024, se ale zaprodala i Kateřina Konečná. I ona prodala svou stranu, která jí vychovala a zajistila příležitost i politický úspěch, než se sama stala předsedkyní. Komunistická strana Čech a Moravy kdysi byla relevantní silou na tuzemské politické scéně a mladá Kateřina Konečná těžila z obrovské členské základny bývalých komunistů i ze zkušeností a podpory lídrů strany. Jmenovat lze Jiřího Dolejše, Vojtěcha Filipa a Miroslava Grebeníčka.
Právě pod Grebeníčkovým předsednictvím získala Kateřina Konečná volitelnou pozici ve sněmovních volbách roku 2002, kdy se v pouhých jednadvaceti letech stala poslankyní. Ani Marek Benda nedosáhl mandátu tak mladý a Konečná stále drží historický rekord nejmladší české poslankyně a za svůj úspěch vděcí i podpoře KSČM.
Mladá poslankyně za KSČM strávila v Poslanecké sněmovně celkem dvanáct let v období 2002 až 2014, poté strávila následujících deset let v roli europoslankyně. Podobně jako v případě Marka Bendy tak Konečná strávila většinu svého života v poslaneckých lavicích české dolní komory i Evropského parlamentu. V roce 2021 ale přišel šok. Komunisté se poprvé od sametové revoluce nedostali do Poslanecké sněmovny a volební fiasko ukázalo, že demografie vedoucí k vymírání komunistických voličů i členské základny ve spojení s Andrejem Babišem a jeho vysávání hlasů jsou právě těmi důvody, díky nimž KSČM de facto přestala na politické scéně existovat.
Rok 2021 je přelomový i pro samotnou Konečnou. Po bezmála dvaceti letech v rolích poslankyně a europoslankyně přebírá vedení strany a určuje její další vývoj směrem k národovecké a antisystémové linii. Jde o první markantní změnu i vzhledem k angažmá poslanců KSČM při podpoře Babišovy druhé vlády a Konečná kvůli této změně přebudovala celou stranu jen proto, aby jí následně mohla prodat.
Stačilo! není Stačilo! aneb velká Vidlákova lež
Výměna předsedy Vojtěcha Filipa nebyla samostatným jevem v genezi ,,nové“ KSČM. Místopředsednická křesla opustili členové staré gardy, jakými byli Stanislav Grospič, Václav Ort nebo i sám expředseda Vojtěch Filip a přišly nové tváře věrné Konečné, například Marie Pěnčíková, Ludvík Šulda nebo Milan Krajča. Jde o mladé a dříve nevýznamné komunistické funkcionáře, kteří nemají ke straně vztah z předrevoluční doby.
Roku 2024 provádí Kateřina Konečná snad jedinou úspěšnou změnu značky v české historii novodobé politiky, když mění název KSČM na Stačilo! pro volby v krajích a europarlamentu. Nový název je úspěšný a Stačilo! získává pozice v krajích i dva mandáty europoslanců pro předsedkyni Konečnou a bývalého pirátského experta Ondřeje Dostála, který se po období koronaviru přeorientoval k podpoře antisystémové scény.
Zde ale historie prvního Stačilo! končí. Volby do europarlamentu a krajské volby financovala KSČM a také získala odpovídající příspěvek, protože strana kandidovala pouze s pozměněným názvem, ale komunisté si zachovali plnou kontrolu nad financemi i složením kandidátek.
Přichází druhé Stačilo! a jde o úplně jiné hnutí s jiným předsednictvem a vedení tohoto uskupení přebírá Vidlák Daniel Sterzik. Nové Stačilo! nemá s KSČM nic společného, jde o soukromou iniciativu Vidláka, který je předsedou a místopředsednictvo doplnil Ondřejem Dostálem, Dagmar Koníčkovou, Danou Kulichovou a Petrem Karolou.
Ani jeden z členů předsenictva není spojen členstvím s KSČM a tak nelze nazývat Stačilo! stranou komunistů, jak je často chybně v médiích interpretováno. Kateřina Konečná se stala pouhým maskotem uskupení Vidláka v jeho ,,druhém“ Stačilo! bez komunistického vedení.
Konečná financuje, Konečná podporuje, Konečná kandiduje - Vidlák řídí a inkasuje
Nové hnutí Stačilo! není politickým uskupením pod hlavičkou KSČM, jakým bylo Stačilo! z krajských a evropských voleb. Tok financí tak ovládá pouze Vidlák Daniel Sterzik a pokud uskupení překročí 3 % hranici nutnou pro získání státního příspěvku, finance skončí ve Vidlákem ovládané partaji.
Kateřina Konečná je ale hlavní tváří hnutí, přitom nezasedá ani v předsednictvu. Kateřina Konečná je také odpovědná za financování hnutí, zastavila totiž komunistům majetek jen aby jej předala Vidlákovi a ten si z prostředků zaplatil volební kampaň. Příspěvky podporovatelů totiž nestačí a navíc neplynou do hnutí Stačilo!, ale do Vidlákem kontrolovaného Institutu českého venkova z.s., který nezveřejňuje účetní závěrky.
Vidlák kasíruje příspěvky podporovatelů skrze svůj vlastní spolek a kampaň nechá platit Kateřinu Konečnou a její KSČM. V posledních dnech to skoro až vypadá, jako by Vidlák při jednání se SOCDEM pouze kalkulova, když jeho výzva kandidátům SOCDEM k uhrazení volebních nákladů připomíná výzvu k Janě Maláčové, aby mu předala klíče od Lidového domu. Není se ale čemu divit, Kateřina Konečná již nemovitosti zastavila a tak si Daniel Sterzik může myslet, že zoufalství Jany Maláčové a Lubomíra Zaorálka dosáhlo takové úrovně, že by mu Lidový dům skutečně předali. Ideální by byl bezplatný převod na Institut českého venkova.
Ve volbách jde o velké peníze a Vidlák to ví. Daniel Sterzik může mít mnohé neduhy, nelze jej ale obvinit z neznalosti finanční matematiky a kalkulací výnosů.
Komunisté dostanou nulu, Vidlák bere vše.
Hypotetický příklad volebního úspěchu hnutí Stačilo! a zisku 20 poslaneckých mandátů přiblíží, o co Vidlák hraje.
Při překročení hranice 5 % získaných hlasů pro vstup do sněmovny získá strana stálý roční státní příspěvek na činnost ve výši 10 000 000 Kč a dalších 10 % z celkového státního příspěvku dostane na činnost politického institutu. Dále za každý mandát poslance inkasuje Vidlákovo hnutí 900 000 Kč ročně a nejlepší výplata přichází jednorázově po volbách. Politické strany inkasují náhradu od státu za každý vhozený hlas ve výši 100 Kč. Při přepočtu 6 % na 300 tisíc hlasů při 55 % volební účasti vychází náhrada pro Vidlákovo Stačilo! na příjemných 30 milionů korun.
Zisk dvaceti mandátů tak pro Vidláka znamená příjem 28 milionů korun ročně za poslance a státní příspěvek, k tomu 30 milionů jednorázově a ještě navíc dostane 10 % ze součtu pravidelných příspěvků navíc na činnost politického institutu.
Vidlák není komunista, Vidlák umí počítat a své zisky náležitě pojistit plnou kontrolou nad hnutím Stačilo!, které je ale úplně jiné než původní Stačilo! Kateřiny Konečné. Stačilo! je Vidlákovo a komunisté dostanou na příspěvcích i náhradách rovnou nulu. Přestaňme tak Stačilo! nazývat komunisty. Komunisté přišli o své peníze, funkce, hlasy i členy a Kateřina Konečná prodala svou mateřskou stranu ve chvíli, kdy souhlasila s kandidaturou pod hlavičkou vypočítavého politického podnikatele Vidláka a umožnila financování jeho strany komunistickými penězi.
