Průšvih za 18 miliard: Češi zaplatí Diag Human za chyby politiků i Pavla Blažka

Podle informací médií je kauza Diag Human u konce. Česká republika prostřednictvím ministra zdravotnictví Martina Bojara znemožnila podnikání Josefu Šťávovi a dnes za své chyby musí zaplatit. Příběh celé kauzy a chyb, kterých se jednotlivé vládní kabinety dopustily, je natolik obsáhlý, že je třeba začít u samého začátku, tedy v roce 1991.

Josef Šťáva, český podnikatel žijící ve Švýcarsku, hodlal podnikat společně s dánskou firmou Novo Nordisk v oblasti krevní plazmy a konsorcium dvou firem vyhrálo státem vypsanou zakázku. Posléze ale ministr zdravotnictví nominovaný Občanským fórem, Martin Bojar, zasílá dopis dánské firmě a zpochybňuje důvěryhodnost Šťávy, čímž vyvolá rozpory v konsorciu a následně Šťávova firma Conneco (později Diag Human) konsorcium na žádost dánského partnera opouští. Ministr zmiňuje možné napojení Josefa Šťávy na nelegální obchody s krevní plazmou v Německu a Bojar nepodloženě podezírá českého podnikatele také z korupčního jednání.

Do roku 1996 je klid a posléze přichází žaloba Josefa Šťávy, který se domáhá ušlého zisku. Žádá nejprve 500 milionů korun a později částku snižuje na 197 milionů, těchto 197 milionů zůstává jádrem sporu až do dnešního dne a veřejnosti známé miliardy plynou z úroků z prodlení kvůli dnes již 30 rokům sporů v rámci mezinárodní arbitráže. Ministr zdravotnictví za ODS Jan Stráský poté záležitost řeší a za výsledky prvního sporu v letech 1996 a 1997 odpovídá. Již první spor Česká republika prohrává a dění v následujících letech je pro vývoj kauzy k dnešnímu dni zcela klíčové. Jan Stráský za ODS byl ve své funkci odpovědný a vedl vládu k ukončení sporu.

První usnesení rozhodčího soudu a přezkum tohoto usnesení v roce 1997 neúprosně přiřknuly Josefu Šťávovi odškodnění. Následně pak vláda v roce 2000 vydává usnesení číslo 1186/2000 a rozhoduje o smíru, čímž chce zmírnit náklady a spor ukončit. Česká republika také uvolňuje částku 327 milionů korun a směřuje veškeré kroky k smírčímu urovnání. Za věc odpovídá ministr zdravotnictví Bohumil Fišer a Josef Šťáva s rozhodnutím vlády souhlasí. O rok později se ale svévůlí Fišera a exministra spravedlnosti Pavla Blažka, tehdy v roli advokáta, celá věc mění - Česká republika se jde soudit znovu a právě rok 2001 je pro kauzu Diag Human přelomový, vše totiž mohlo dávno skončit a všichni účastníci sporu včetně České republiky neměli zájem kauzu nadále prodlužovat.

Těsně před zřízením Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v roce 2002, známého ve zkráceném znění ÚZSVM, jmenuje Fišer Pavla Blažka hlavním advokátem ve sporu s Diag Human a Blažek nechává zpracovat u svého známého Radomíra Daňhela znalecký posudek v hodnotě 7,17 milionu korun, který hovoří o šanci České republiky spor vyhrát zcela opačně než posudky oponentní, které byly zpracovány za zlomek ceny dříve. Miliony jdou bez výběrového řízení k firmě DEUP Radomíra Daňhela, která v té době zaměstnává Pavla Blažka i jeho manželku Alenu.

Pavel Blažek nenechává zpracovat pouze velmi nákladný znalecký posudek, ale píše také dopis členům rozhodčího senátu, kteří nárok Josefu Šťávovi v roce 1997 přiřkli a podezírá rozhodce z korupce a nepřímo jim vyhrožuje trestním stíháním. Výsledkem je, že Poslanecká sněmovna roku 2003 rozhodnutí o smíru vyšetřuje a v roce 2005 jej označuje přijatým usnesením jako chybu - tuto tezi podporuje zejména Blažkem zadaný posudek od Radomíra Daňhela - a své usnesení o urovnání sporu ruší.

Kauza se otáčí o 180 stupňů a Blažek odmítá smír, čímž vypukla mezinárodní arbitrážní bitva mezi Diag Human a Českou republikou znova. Věc roku 2002 přebírají právníci ÚZSVM, ale Blažkovy kroky jsou již nevratná a vleklá soudní bitva vede k dalšímu nálezu soudu v Londýně z roku 2008, kde Česká republika opět prohrává a ocitá se v exekuci.

Rozhodnutí arbitrážního soudu v Londýně z roku 2008 je právně závazné a navazující odvolání k soudu ve Švýcarsku vedlo ke stejnému výsledku. Roku 2011 se Česká republika navíc ocitla v exekuci, když Josef Šťáva uplatnil pravomocný verdikt a Rakousko na základě nároku zabavilo některá umělecká díla České republiky na svém území. Později byly historické artefakty opět uvolněny, ale Česká republika je od zmíněného data technicky stále v exekuci. Arbitrážní soud v Londýně také roku 2014 zpochybnil nezávislost českých rozhodců a posílil tím pozici Diag Human v dalších sporech.

Dnes již s vědomím výsledku marné snahy České republiky o zvrácení výsledku sporu nemá smysl zabíhat do technických detailů a lze pouze suše potvrdit, že od roku 2001 byl spor předem prohraný a pouze se potvrdily nálezy rozhodců známé již v roce 1997, kdy se kauza dala ukončit za zlomek dnešního vyrovnání.

Mezi roky 2001 a 2025 narostlo díky úrokům z prodlení odškodné Josefu Šťávovi o neuvěřitelných 17,5 miliard korun. Každý další den ale nadále stoupá o 1,3 milionu, čímž spor nadále stojí daňové poplatníky 40 milionů korun měsíčně a půl miliardy ročně. Neustálé odkládání nepříjemné kauzy za vlád ODS, ČSSD, ANO i Fialova kabinetu je pouhou ukázkou alibismu a přenášení předem prohrané bitvy na následující kabinety. Kauza Diag Human se stala pomyslným horkým bramborem a nenávratně skončila rozhodnutím soudu v Londýně, který opět Josefu Šťávovi přirkl odškodné a argumenty zástupců České republiky odmítl stejně, jako již několikrát dříve.

Dnes je s odstupem času možné identifikovat a pojmenovat viníky, z nichž nejzásadnější pochybení leží na bedrech ministrů zdravotnictví Martina Bojara, Bohumila Fišer a advokátů Radomíra Daňhela a Pavla Blažka. Ve věci kroků Pavla Blažka bylo neúspěšně podané trestní oznámení a další jmenování vyvázli bez trestu a nevyvodili osobní, ani politickou odpovědnost. Do roku 2025 byl Pavel Blažek členem vlády, Radomír Daňhel jeho náměstkem a konec politické kariéry obou zmíněných způsobila až kauza darovaných bitcoinů, která nese stopy morálního a pravděpodobně i procesního pochybení jakbysmet.

Za spor a chyby výše uvedených představitelů státu zaplatí Čeští daňoví poplatníci.

Použité zdroje: