Souboj tří Babišů. Vyprázdněnost politiky dosáhla nového vrcholu

Když forma zvítězí nad obsahem, výsledky zákazníky zamrzí. Produkt čistého marketingu bez navazujících kvalit není nikdy řešením a politici nejsou výjimkou. Dosud byly ve volebních kampaních hesla, fráze a pohnutky partají alespoň částečně čitelné vždy, protože je doprovázel napsaný a deklarovaný program. Ten po volbách mohli voliči porovnat s prosazenou legislativou a přístupem vlády ke správě země, čímž vystavili politikům účet.

Letos je ale všechno jinak. Ze tří nejsilnějších politických partají v zemi nemá 60 dnů před volbami program žádná ze tří vedoucích partají a nelze očekávat výrazné zlepšení. Andrej Babiš udává tón a Petr Fiala se s koalicí SPOLU pod tíhou nedostatečných voličských preferencí proměnil v proevropského Andreje Babiše, který slibuje mnohé a své deklarace nepodkládá ničím jiným, než svým slovem. To ale v politice nestačí a voliči jdou v letošních volbách většinově odevzdat bianco směnky bez jakékoli garance politiků, jak s jejich hlasy plánují naložit při správě státu.

Andreje Babiše vždy definovala jeho ochota měnit názory za pochodu a politickou ideologii nahrazovat všeobecnými a nicneříkajícími sliby o tom, že bude líp. Jak konkrétně lepšího života lídr hnutí ANO se svou partají dosáhne, to zůstávalo skryto na stránkách knih a v deklaracích, které nebyly podpořeny daty ani fakty. Andreji Babišovi ale jeho voliči věří a vystavují mu bianco šeky pravidelně. Lze tak zcela jistě u Babiše hovořit o populismu a takový popis byl dosud vždy na místě.

Průšvihy Fialova kabinetu v posledních letech, kdy pod tíhou neutuchající ukrajinské krize a fiskálního chaosu ve státním rozpočtu vyletěl původní program koalice SPOLU oknem, vedly SPOLU k razantnímu a riskantnímu kroku. Do voleb jde koalice bez programu a pouze polarizuje voliče na ty dobré a špatné hesly „Teď jde o všechno“ a ,,Teď je rok rozhodnutí“. Rozhodnutí na základě emocí bez podpory v datech je ale tou nejhorší volbou, která nemůže z podstaty nikdy vést k uspokojivému výsledku.

Na politickém kolbišti ale zastává v průzkumech třetí pozici hnutí SPD, které po vzoru těch nejsilnějších taktéž opustilo jakékoli pokusy o tvorbu politického programu a společně se SPOLU a ANO se jen opírá o fráze a ideové zkratky nijak nepodložené písemnou garancí nebo popisem politických řešení.

Až 70 % voličů hodlá v letošních volbách hlasovat pro partaje, které nezveřejnily své programy. Jde o děsivé číslo vypovídající o vyprázdněnosti místní politiky a vítězstvím formy nad obsahem. Emoce zvítězily nad řešením a strach z odplaty při nesplnění deklarované politiky vyřešili místní lídři po švejkovsku - program nesepsali vůbec. Čestnou výjimku tvoří se svými programy Piráti, Starostové a Motoristé sobě, dohromady ale disponují podporou jen lehce nad 20 % a podobu politiky tyto partaje formují jen omezeně.

Letos tak probíhá souboj tří Babišů, protože lídři SPOLU a SPD vzdali jakoukoli snahu s hnuím ANO soupeřit a místo aby se proti populismu vymezili, stali se raději sami populisty.

Výsledkem přerodu většiny politiků v populisty jsou i často bizarní situace, kdy lídři stran a hnutí deklarují neochotu utvářet koalice s protivníky, ale nedokážou tento postoj přesvědčivě odůvodnit.

Andrej Babiš vylučuje vládu s ODS. Jak ale došel k tomuto závěru, když ODS ani koalice SPOLU nezveřejnily program? A mohl bych ve výčtu nepodložených a populistických deklarací pokračovat. Principem pluralitní demokracie není koalice neutvářet, ale naopak formovat taková spojenectví, která povedou k prosazení programu. Ten ale neexistuje a jsme tam, kde jsme. Prázdné deklarace, prázdné sliby a prázdná řešení bez konkrétních písemně podložených opatření povedou pouze k vládě populistů s mandátem měnit názory za pochodu přesně po vzoru politiky Andreje Babiše. Lídři vědí, s kým koalici neutvoří, ale nevědí proč.

Strany se přitom často na základních receptech shodnou. ANO a SPOLU spojuje proevropský přístup s lehkou skepsí k současnému směřování EU a shodují se i v daňové politice a základních tezích o energetice s důrazem na jádro. Shodují se i na potřebě posílit bezpečnost, jen vzájemně kritizují své snahy, jak vyšší investice do obrany strukturovat. V mnoha prioritách lze nalézt shodu i mezi ANO, SPOLU a Motoristy sobě - ideový základ je shodný, rozdílné jsou jen recepty, jak dojít ke kýženým výsledkům.

Půjde o nepopulární názor, ale z racionálního hlediska nelze vzájemnou averzi hnutí ANO a SPOLU pochopit - v kampani roku 2025 se obě partaje chovají zcela identicky a vymezují se proti sobě bez jakékoli opory v deklarovaných politických řešeních.

Nabídku vždy určuje poptávka a skupinou, která by se měla na programy a politické recepty ptát, jsou především samotní voliči. Kde je program, pane premiére? Tato otázka by měla rezonovat na všech předvolebních setkáních koalice SPOLU a při předání mikrofonu dalšímu debatujícímu by měla zaznít zas a znovu až do té doby, než politici řešení skutečně sepíšou a přijmou za řádky politickou odpovědnost.

Kde je program, pane Okamuro? A co Vy, pane Babiši, kde máte program? Proč Vás máme volit, když nevíme, jak k politice přistoupíte? Občané se ale takto neptají a více je zajímají osobní sympatie, prázdná hesla a emoce spojené s životními příběhy jednotlivých aktérů politického proudu. Programová vyprázdněnost pak partajím umožňuje názorové veletoče typické pro klasické populisty.

A tak tu máme videa z letních dovolených a krátké minutové videospoty dokreslené dramatickou hudbou a prázdnými, leč emotivními frázemi. Máme tu polarizovanou společnost, která lační po dramatu namísto sjednocení za konkrétní a všeobecně žádanou politikou. Emoce nabízí všichni, řešení dosud nenabídl kromě Pirátů, Starostů a Motoristů sobě nikdo.

Dříve to tak ale nebylo. V roce 2021 měla ucelený program na 60 stranách nejen koalice SPOLU. Detailní recept sepsala i koalice PirStan a pozadu nezůstalo ani hnutí SPD. Andrej Babiš si alespoň nechal napsat knížku.

Jisté je, že absence písemných slibů, receptů a deklarací povede pouze a jen k nevyzpytatelné politice a voliči mohou velmi pravděpodobně po letošních volbách ztratit i ty poslední kousíčky iluzí, které jim zbyly.