Článek
Koalice čtyř celků stvořená pod taktovkou Tomia Okamury je časovanou bombou vnitřních sporů. Je známým faktem, že uvnitř strany Svobodných nebyli členové spokojení nejen s programem, ale také ve věci spolupráce s Trikolorou. Obě strany se v minulosti jednou spojily a vnitřní rozpory nakonec donutily Svobodné, aby se od celku Zuzany Majerové veřejně distancovali a dokonce se členové Svobodných za spojení s Trikolorou i omluvili.
Napjaté vztahy jsou i v Ústeckém kraji. Tamní silná a oblíbená zastupitelka Ivana Turková není spokojená s vyškrtnutím z kandidátky a stěžovala si dokonce veřejně. V zákulisí politiky jsou známé obavy Tomia Okamury ze svérázné Turkové a již její volební úspěch v krajských volbách SPD vyděsil - Turková se dostala z posledního místa společné kandidátky PRO a SPD k skrze preferenční hlasy k mandátu v zastupitelstvu kraje.
Taková překvapení nechce nikdo opakovat. Rajchlovci jsou známí svou úskočností a ze složení kandidátek lze dovodit, že celá volební koalice Tomia Okamury je spíše zoufalstvím, než čímkoli jiným. Také mnoho členů a poslanců SPD může na svá lukrativní místa ve sněmovně zapomenout - nahradili je Klausovi lidé.
Tomio Okamura prodává svůj sen o vládě
Co vlastně vedlo lídra SPD k uzavření široké nepsané volební koalice s lidmi od Václava Klause a Jindřicha Rajchla, kteří se vyznačují úskočností, četnými vnitřními rozpory a nevyzpytatelností? Odpovědí je prosté zoufalství.
Navzdory rekordní neoblíbenosti Fialovy vlády SPD naprosto propadla v eurovolbách a v krajských volbách nijak nezazářila jakbysmet. Okamura prodával svůj úspěch ziskem více mandátů, ve vyhrocené době a v opozičních lavicích by ale měl získávat daleko větší procentní zisky. Volba Pavla Macha jako lídra volební kandidátky do europarlamentu navíc dopadla naprostým fiaskem.
Pro Okamuru je spojení několika menších stran - rozumějte lídrů těchto stran, běžní kandidáti a členové nezískají nic - zoufalou volbou. Klesající preference bylo třeba vyvážit novou energií a tu dodali právě Jindřich Rajchl a Markéta Šichtářová. Lze si v mediálních výstupech a televizních debatách povšimnout mizivé přítomnosti Zuzany Majerové nebo Libor Vondráčka, ačkoli jsou oba zmínění lídry svých politických uskupení.
Z dostupných informací dosud obětoval Tomio Okamura pět postů lídrů kandidátek právě pro Zuzanu Majerovou, Libora Vondráčka, Jindřicha Rajchla, Miroslava Ševčíka a Markétu Šichtařovou. Jde o neobyčejně velkorysý dar a navíc kampaň plně financuje SPD.
Koho výše zmínění nahradili? Kandidáti SPD a současní poslanci ze svých míst jistě nadšení nejsou…
Koho Okamura obětoval?
Tomio Okamura neváhá v široké nepsané koalici obětovat množství svých vlastních lidí. Stačí se podívat na výsledky voleb v roce 2021 a porovnat je s dnešními ohlášenými volebními lídry - je jisté, že množství současných poslanců za SPD ustoupí novým tvářím, často nedobrovolně.
Říká vám něco jméno Vladimíra Lesenská? Zřejmě nikoli, jde ale o poslankyni SPD za Královehradecký kraj, ta byla nahrazená Jindřichem Rajchlem. Jiří Kobza je ale známější jméno, angažuje se na dezinformační scéně a poskytuje rozhovory například Protiproudu, kde se objevuje i Václav Klaus. Kobza byl v minulém volebním období na čtvrtém místě pražské kandidátky a před sebou má prominentí jména typu Jana Čížka, šedé eminence SPD a lídra volební kampaně Tomia Okamury. Jan Čížek je velice zajímavá osobnost, ale o něm snad někdy příště - každopádně musel ustoupit Markétě Šichtařové v Praze a je otázkou, zda se najde místo i pro Jiřího Kobzu, ten bude muset dvojce Svobodných zřejmě ustoupit také.
V Jihomoravském kraji byl zas upozaděn známý člen SPD, Jan Hrnčíř a Lucie Šafránková, současná poslankyně, zřejmě skončí až na třetím místě. Kandiduje totiž Klasův oblíbený ekonom, Miroslav Ševčík.
Jak se asi Hrnčíř a Šafránková cítí, když na místo lídra kandidátky nastoupí dosud nikým nevolený ekonom spojovaný s Václavem Klausem, navíc opředený četnými kontroverzemi? Ševčík navíc otevřeně médiím sdělí, že vlastně kandidovat nechtěl.
Není divu, že rozpory uvnitř SPD, ale i jednotlivých volebních uskupení uvnitř koalice, začínají pronikat i do veřejné debaty.
Trikolora se bouří, Svobodní lamentují a Rajchlovci pláčou nad výdělkem
Nepokoje uvnitř Trikolory a vzpoura členů, kteří nesouhlasí s prapodivnými finančními toky uvnitř strany, začíná Zuzaně Majerové jistě dělat nové vrásky na čele. Členové upozorňují na netransparentní financování, kdy o směřování financí vědí jen zasvěcení a navíc Zuzana Majerová dosud nepodala ucelené vysvětlení a nesdělila, kam finance tečou. Ve věci lze očekávat další vývoj zejména kvůli tomu, že místo za Trikoloru získal bývalý docent Ševčík - ten není členem strany a ani dosud nikam nekandidoval.
Strana PRO Jindřicha Rajchla také není spokojená - místopředseda Petr Vacek a místopředsedkyně Ivana Turková byli opomenuti. Okamura dokonce dospěl do takového stavu, že v Ústí nad Labem oblíbenou Turkovou nechce pustit na kandídátku vůbec. Také Michal Hašek není spokojen, brousil si zuby na poslanecké křeslo v Jihomoravském kraji a posléze zjistil, že byl přeskočen Miroslavem Ševčíkem bez předchozích politických zkušeností.
Svobodní se rozpadají zevnitř, část členů protestuje, ale zřejmě tento fakt nikoho nezajímá, protože Libor Vondráček a Markéta Šichtařová byli již Okamurou potvrzení na místa lídrů. Nelze předpokládat, že Svobodní tento rozkol vydrží a strana bude pokračovat v další činnosti - proč také, dva prominenti využili upadající uskupení jako výtah k moci a pozornosti médií.
Informovaným pozorovatelům doporučuji sledovat dění ve straně PRO a v Trikoloře, zejména v Ústeckém kraji a Jihomoravském kraji. Pokud střet a vnitřní problémy nepsané koalice SPD někde vybuchnou, budou to tyto dva kraje. Mohu na základě svých informací spekulovat, že Ivana Turková, Jan Hrnčíř a Michal Hašek rozhodně neplánují současnou podobu kandidátek přijmout a ještě bude veselo.
