Článek
Jedním z největších problémů dnešní publicistiky je nahrazení faktického popisu reality ideologickou konstrukcí. Článek „SPD trhá vnitřní napětí. Rozpadá se koalice?“ je učebnicovým příkladem tohoto postupu.
Autor – zřejmě uchvácen vlastními dojmy – vytváří konstrukci rozpadu a vnitřních třenic, která by možná ladila s jeho přáními, ale s realitou má společné jen to, že se týká téhož světa.
Nejprve fakta, s nimiž si autor hlavu zjevně nelámal:
- Vladimíra Lesenská vede kandidátku SPD v Královéhradeckém kraji, tedy přesně tam, kde kandidovala už v minulých volbách. Žádná „nová tvář“, žádné překvapení. Jen kontinuita, kterou dnešní komentátoři neumějí rozpoznat, protože místo analýzy preferují senzace. Pro informační komplexnost dodejme zajímavost, že dnešní poslankyně za SPD byla v minulosti poslankyní za ČSSD. A to dokonce dvě volební období - 2006-2010 a 2010-2013. Byla mj. členkou výboru pro sociální politiku a působila coby předsedkyně podvýboru pro pracovní právo a zaměstnanost.
- Jindřich Rajchl kandiduje v Moravskoslezském kraji. Ne „na sílu“, ne „na úkor jiných“, ale strategicky a s vědomím voličské základny, která se v tomto regionu tradičně vyznačuje vysokou angažovaností.
- Jan Hrnčíř nebyl nikam odsunut. Je lídrem kandidátky v Pardubickém kraji. V minulosti vedl kandidátku na jižní Moravě – změna regionu není žádné „vytěsnění“, ale běžná taktická záležitost.
- Profesor Ševčík za Trikoloru též nekandiduje poprvé, jak naznačuje článek.
Již v roce 2021 byl na její kandidátce. Jak může být pro autora překvapivou figurou, zůstává záhadou – pokud ovšem nepočítáme překvapení z toho, že někdo stále ještě myslí konzervativně.
Když se z běžných organizačních kroků ve volební kampani dělají drama a rozvrat, nevypovídá to nic o stavu koalice, ale o stavu publicistiky. Ta se už dávno nesnaží porozumět, ale jen zesměšňovat a zesilovat jakýkoliv náznak konfliktu, i kdyby si ho musela vymyslet.
Jako člověk, který celý život hájil svobodu projevu, si nemyslím, že bychom měli podobným textům bránit v publikaci. Ale měli bychom si je umět přečíst kriticky – a říci si na rovinu: když komentátor nezná ani základní údaje o kandidátech, neměl by se pouštět do spekulací o kolapsech a rozpadech.
Je to nedůstojné a – především – nepravdivé. A právě pravda, nikoli senzace, by měla být ambicí každého veřejného projevu.
