Článek
České rozpočty jsou již od vlády Bohuslava Sobotky soutěží o nejúčinnější kouzlení s čísly. V roce 2018 se například přebytkový rozpočet Andreje Babiše vykázal tak, že se utratilo 22 miliard z privatizačního fondu, čímž poklesly vydávané prostředky a šéf ANO mohl vítězoslavně ohlásit, že svou pílí a vervou dosáhl skvělých hospodářských výsledků. Babišovy precedenty ale umně využívá i jeho nástupce, tedy Zbyněk Stanjura za ODS. Současný ministr financí ale přidal také několik vlastních zlepšováků, například nevykazuje evropské půjčky strategických státních podniků jako výdaje nebo také masivně čerpá dividendy ze státních společností, které se pak samy potácí na hranici ziskovosti a jejich provozy jsou hrubě podinvestované.
Úvod píši zejména pro objektivitu, protože níže popsané Stanjurovy kroky, které lze vnímat minimálně jako kontroverzní, vznikly i díky precedentům předchůdců současného ministra, tedy zejména díky Aleně Schillerové a Andreji Babišovi. To ale Stanjuru zdaleka neomlouvá v jeho ambici vysát veškeré dostupné prostředky a zanechat v roce 2026 státní podniky bez peněz na krizové scénáře, rozvoj i nutné investice.
Letiště, Lesy, ale i Budvar jsou bez peněz. Stanjura potřeboval doplnit rozpočet
Rok 2025 je v otázce stahování dividend ze státních podniků zcela bezprecedentní. V tržním prostředí je zvykem vyplácet v podobě dividendy vlastníkovi maximálně polovinu čistého zisku a zbytek ponechat firmě na investice, rozvoj, ale i krizové scénáře. Případ Lesů České republiky je v letošním roce ten nejkřiklavější. Státní podnik Lesy České republiky vydělal za minulý rok 4,7 miliardy korun. Ministr financí Zbyněk Stanjura chce ale po podniku, aby vyplatil dokonce 7 miliard, čímž si firma vysála vlastní krizové i rezervní fondy, například na budoucí kůrovcové kalamity nebo pro případ rozsáhlých povodní či požárů.
Státní podnik letos očekával investice ve výši 2,9 miliard korun na opravu koryt vodních toků po povodních roku 2024 a stále i dnes Lesy České republiky také investují do obnovy porostů po kůrovcové kalamitě, letos mělo jít o 3,2 miliardy korun. Příkaz Zbyňka Stanjury ale tyto projekty nejen že zastavil, ale Lesy České repuliky také přišly o krizový fond a fond na financování soudních sporů, jak uvedl ředitel podniku, Dalibor Šafařík, pro portál iDNES.cz
Podobným příkladem je i Letiště Václava Havla nebo Budějovický Budvar. Pražské letiště mělo v plánu investovat až 36 miliard korun do rozšíření terminálu a zlepšení služeb. Podnik si nechtěl podle slov vlastního vedení půjčovat, ale zafinancovat investice z vlastních tržeb, protože hospodaří s přebytky. I kvůli této dlouhodobé investiční strategii byla nastavena s vlastníkem, Ministerstvem financí, dividendová politika cílená na odvody ve výši 20 % čistého zisku. Letos ale Zbyněk Stanjura zahlédl zisk letiště ve výši 2,4 miliardy korun a nařídil z něj vyplatit celých 80 %. Podniku tak zbyde ze zisku pouze 400 milionů korun.
Budějovický Budvar je ale v ještě horší situaci. Ikonický pivovar pod kontrolou státu dostal poněkud nesplnitelné zadání. Podnik musel do státního rozpočtu přispět částkou půl miliardy korun, zatímco za rok 2024 ale vydělal pouhých 466 milionů, čímž došlo k výplatě vyšší dividendy než činil celý zisk podniku. V korporátním světě je tento přístup nepředstavitelný a stejně jako v případech Letiště Václava Havla nebo Lesů České republiky bude Budějovický Budvar muset odložit některé investice a inovace vlastní výroby, čímž se stane méně konkurenceschopným a finančně silným podnikem.
Poslední, ale neméně nepochopitelný případ, je největší plátce dividend v České republice, tedy společnost ČEZ. Podnik vlastněný ze 70 % státem vydělal v roce 2024 30,5 miliard korun a majoritní vlastník v podobě státu žádá dividendu 80 % zisku, tedy 17,7 miliard korun. ČEZ ale zároveň žádá o půjčku ve výši 28 miliard korun stát, tedy opět Zbyňka Stanjuru. Proč si státní podnik nenechá svou dividendu a peníze vyplatí státu, od kterého si znovu půjčuje?
Důvodem jsou rozpočtové výkazy, kde se propíše dividenda jako příjem, ale již se nepropíše půjčka jako výdaj, čímž lze vykázat na oko lepší hospodaření státu, ačkoliv jde o pouhou hru s čísly. Pokud by si ČEZ svou dividendu ponechal a zisk 30,5 miliard korun investoval do případy projektu jaderné elektrárny Dukovany, stát by hospodařil s poměrově vyšším schodkem oněch zhruba 18 miliard. Takto ČEZ státu peníze vyplatí a od toho stejného státu si vezme půjčku 28 miliard, která ale ve výkazu rozpočtu jako výdaj chybí, protože jde o návratný transfer.
Dalším zajímavým úkazem je státní podnik MERO, správce ropovodů a skladovatel pohonných hmot. Podnik loni vydělal 680 milionů korun, ale letos státu posílá 1,3 miliardy, což odpovídá celému zisku posledních dvou let. Státní podnik MERO tak přišel o veškerý zisk, ačkoliv je i podle zástupců podniku nutné v následujících letech investovat do navýšení kapacity ropovodu TAL. Z čeho ale podnik bude investovat, když převedl veškerý zisk státnímu rozpočtu, dosud není jasné.
Má kritika nepochází z prosté antipatie vůči Stanjurovi. Naopak, role státu je v některých oborech, jakými je energetika nebo správa lesů nezastupitelná a pokud podniky prosperují, měly by si adekvátní část zisků ponechat a expandovat. Pražské letiště, Lesy České republiky nebo i polosátní ČEZ jsou dlouhodobě odpovědnými společnostmi a jejich schopnosti zisky reinvestovat důvěřuji mnohonásobně více než státnímu aparátu. Ona nesystémovost a nehospodárnost spočívající v neustálém přerozdělování prostředků je to, co vnímám jako nejvíce problematické. Pozitivně naopak vnímám angažmá Jozefa Síkely, který v krizových letech zajistil převod klíčových a strategicky významných podniků zpět do rukou státu.
Stát něúměrně navýšil zákazníkům platby za elektřinu. Zisky ČEPS putují zpět do státní kasy namísto investic do přenosové soustavy
Zbyněk Stanjura ale přišel i s novým modelem, jak do státního rozpočtu získat peníze z dosud neznámých zdrojů. Státní podnik ČEPS, správce distribuční soustavy elektřiny, získal rekordní příjem díky navýšení regulačního poplatku za distribuci již v roce 2024. Tyto peníze měl podnik investovat do rozvoje přenosové soustavy a jejího zabezpečení, ale skutečnost vypadá jinak.
ČEPS získal díky platbám zákazníků za regulovanou část ceny tolik peněz, že je firma není schopná proinvestovat a oklikou tak spotřebitelé platí nepřímou daň do státního rozpočtu, kterou si opět stáhne Zbyněk Stanjura. V roce 2024 vykázal státní podnik ČEPS rekordní zisk 13,6 miliard korun a státu odvedl 6,5 miliardy korun ve formě daně z mimořádných zisků zvané windfall tax a také formou dividendy. Podnik ale nemá vlastní příjmy, inkasuje pouze podíl z platby zákazníků za regulovanou cenu elektřiny, čímž lze konstatovat, že tato částka byla nastavena neúměrně vysoko a ČEPS vykazuje příliš vysoké zisky, což financují české domácnosti.
Stát si ale polepšil o více než 8 miliard, což vykazovanému rozpočtu pouze prospěje. Zaplatili to ale ti samí zákazníci, kteří si dlouhodobě na vysoké ceny energií stěžují.
Zbyněk Stanjura za sebou nechává rozpočtové peklo a státní podniky bez peněz
Co započal Babiš svými transfery z privatizačních fondů, dokonal Stanjura rabováním státních podniků a neúměrně nastavenými příspěvky zákazníků, které ve finále živí pouze a opět Stanjurův státní rozpočet. Pokud se tato rozpočtová praxe zachová i během vlády nového kabinetu po volbách v říjnu, nedává smysl nadále státní rozpočty v současné podobě tvořit a zveřejňovat. Bezúročné úvěrové transfery, dividendy z krizových fondů a platby zákazníků, které jsou pouze nepřiznanými nepřímými daněmi vytváří pouze nedůvěru, netransparentní prostředí a výsledek v podobě schváleného rozpočtu, ve kterém mnoho výdajů chybí a příjmy jsou někdy jen fiktivní. Stát na této praxi dokonce i prodělává. Kdo asi opraví škody po povodních lépe, státní podnik Lesy České republiky se znalostí prostředí a potřebným vybavením, nebo stát, který vypíše podpůrný program a čeká, kdo se přihlásí?
Současná politika ale bohužel ministry financí přímo motivuje k rozpočtovým kličkám, tvorbě nepřímých daní, stahování neúměrných dividend a vykazování příjmů, které jsou ve skutečnosti pouze dalšími výdaji, jako v případě polostátního ČEZu. Nelze se také již nadále spolehnout na vykázané schodky, protože ty jsou ovlivěné bezúročnými půjčkami, úvěry od evropských institucí a vnitropodnikovými transfery, jako v případě Lesů České republiky.
Stav státních podniků je na konci ministrování Zbyňka Stanjury v naprosto tristním stavu a Stanjurova rozpočtová morálka ovlivní i podle nejcitovanějších ekonomů v České republice další vlády. Ekonomové Stanjuru dlouhodobě kritizují a upozorňují, že míra netransparentnosti a rozpočtových kliček překročila všechny myslitelné hranice. Stanjurovi kritici ale nepochází pouze z řad opozici blízkých tváří, ministra financí kritizují nejen ekonomové, jako David Marek, ale také členové Národní rozpočtové rady, tedy tělesa, které si zřídila sama vláda Petra Fialy.
Zbyněk Stanjura na Babišovy rozpočtové kličky navázal kličkami vlastními, čímž se státní rozpočet stává stále méně důvěryhodným dokumentem, jehož obraz o hospodaření státu stále méně odpovídá skutečnosti. Takový odkaz by od ministra financí za ODS čekal ještě v roce 2021 pouze málokdo.
