Článek
Něco se změnilo – a nejde jen o to, že si lidé čím dál víc zjišťují informace z TikToku místo z novin. Všichni víme, že demokracie není dokonalá, ale teď se zdá, že stojí někde mezi tím, že je nemocná a tím, že se prostě rozhodla inovovat.
Podívejme se na volby. Kdysi šlo jen o to, kdo se dostane do parlamentu, a lidé se chodili hlasovat. Teď máme fenomén „hlasování přes Twitter“, i když to ještě není úplně legální. Ale fakt, že se každý měsíc objevuje nová platforma, kde můžeme „vyjádřit názor“, nás vede k otázce: hlasování se už změnilo v lajkování memes? A pokud ano, co to říká o budoucnosti naší společnosti? Ne, že bychom byli proti memům – jen připomínáme, že někdy memy nejsou jen zábava, ale také sofistikovaný způsob, jak se lidi ztratí v informacích, a nakonec se rozhodnou, že politiku prostě přestanou brát vážně.
A co média? Ach, média! Ta instituce, která kdysi měla být strážcem demokracie, se dnes snaží přežít v džungli algoritmů. Novináři se stávají influencery, televizní reportáže se mění v reality show a největší investigativní úspěch týdne může být to, že někdo objevil, že ministr si koupil nový kávovar. Svět se mění a demokracie se mění s ním. Otázka je jen: mění se k lepšímu, nebo je to jen chaos, který si říká „pokrok“?
Nezapomínejme na populismus – tu věc, která dříve byla jen minoritním kořením politického menu, ale dnes je hlavní ingrediencí. Politici, kteří slibují „všechno pro lidi“, zatímco neustále mění názor podle toho, kdo jim fandí na Instagramu, jsou nový standard. A lidé? Někteří je milují, někteří nenávidí, a někteří jen nechápou, proč každý týden sledují stejnou show, jen s jinými účinkujícími.
Problém není jen v politicích, ale i v nás. Demokratické instituce fungují, pokud lidé rozumějí, co se děje, a participují. Ale my se často necháváme unést senzací, skečovými videi a internetovými hádkami. Když si každý může vybrat svou vlastní verzi reality, není divu, že se zdá, že demokracie je v krizi. Ale možná to není krize, jen proměna. Jako když starý dům projde rekonstrukcí – stěny se houpou, někde chybí dlaždice, ale dům stále stojí.
Sarkasmus stranou, změny mají i své světlé stránky. Lidé jsou více informovaní, více angažovaní a dokážou rychle mobilizovat názorové vlny. Petice, online kampaně, protesty – to všechno je důkazem, že demokracie není mrtvá, jen se učí nové triky. Je to jako teenager, který se snaží najít vlastní styl: někdy vypadá trapně, někdy geniálně, ale pořád je živý a je tu šance, že se z něj stane dospělý, který dokáže být zodpovědný.
Nakonec je tedy otázka, zda jsme svědky krize, nebo jen evoluce. Krize zní dramaticky – obraz havárie, hořících budov a ztracené víry v systém. Proměna zní mírnějším slovem – někdo by řekl: „Hej, demokracie se přizpůsobuje 21. století.“ Pravda bude asi někde mezi. Ale pokud se dokážeme smát svým vlastním omylům a zároveň se zajímat o věci, které ovlivňují náš život, můžeme být optimističtí. Protože demokracie, podobně jako internetový mem, není nikdy úplně stabilní, ale dokáže překvapivě přežít i ty nejbláznivější změny.
Takže ano, demokracie možná prochází krizí. Nebo možná jen dospívá. Ale pokud se zasmějeme chaosu, uvědomíme si absurditu politiky a přitom neustále sledujeme, co se děje, máme šanci, že přežije – a my s ní. A kdo ví, možná si jednou řekneme: „Pamatujete, jak jsme si mysleli, že je v krizi?“ a budeme se smát, stejně jako se dnes smějeme všem těm divokým politickým memům, které nás donutily uvažovat.
