Článek
Tak jsme vybrali premiéra, paní Müllerová. Kdo by to byl řekl, že se po všech těch letech, kdy jsme si říkali „už nikdy“, „to přece není možné“ a „tentokrát to určitě vyjde jinak“, probudíme do dne, kdy se znovu zjeví známá silueta v šedém saku, s úsměvem, který připomíná kombinaci účetního auditu a babiččina koláče, a s hlasem, který by dokázal probudit i spící daňový systém.
Paní Müllerová, kdybych vám to měl popsat, připadalo mi to jako návrat starého známého do hospody, která ho před pár lety vyhodila. A on se vrátí, sedne si ke stolu, objedná si „to svoje“ a ještě si stěžuje, že pivo už netočí tak poctivě jako za něj. A přitom má pravdu — všichni jsou rádi, že je zase tady, protože aspoň bude zábava. Konečně někdo, kdo umí mluvit, i když nikdo přesně neví o čem.
Teď ale k věci — Andrej slíbil, že teď už to opravdu vezme do ruky. Žádné zbytečné papírování, žádné „já nic, to Brusel“. Ne, teď to bude jednoduché: všem přidá, nikomu nevezme, daně sníží, důchody zvýší, stát zjednoduší a přitom se zázrakem vyrovná rozpočet. Ekonomové si sice hromadně kupují letenky na Bahamy, ale lid je spokojen. Konečně premiér, který ví, co chce – tedy aspoň ráno, po poradě s marketingovým týmem.
Jeho nová vláda prý bude jiná. Žádní politici, jen odborníci. To už jsme jednou slyšeli, že? Odborníci, co rozumí všemu od zdravotnictví po vesmírné inženýrství. Jeden by skoro čekal, že ministr zemědělství bude mít v portfoliu i vepřové na Marsu. Ale to nevadí – hlavně že to bude fungovat. A když ne, tak se přece „všechno analyzuje“. A když ani to nevyjde, tak za to může Brusel, Pražská kavárna, nebo ten pes, co ukradl koblihu.
Paní Müllerová, jestli mě něco opravdu baví, tak ta neuvěřitelná jistota, s jakou Andrej vysvětluje všechno. Na otázku, kde vezme peníze na sliby, odpovídá: „Bude líp.“ A lidé kývají. Protože kdo by se hádal s někým, kdo má vlastní holding, noviny, televizní stanici a aplikaci, která vám pošle notifikaci, když se na něj podíváte křivě?
Volební kampaň byla přitom jako z reklamy na instantní optimismus. Autobus ANO zase křižoval republiku, koblihy se pekly jak o život, a v každém městě se objevila fotka Andreje objímajícího dítě, babičku nebo krávu – podle regionu. A lidé tleskali, protože kdo jiný by jim slíbil, že do roka a do dne dostanou slevu na elektřinu, nové silnice a možná i osobní e-mail přímo od premiéra.
A teď, když už sedí ve Strakovce, začíná ta pravá legrace. První tiskovka? „Já to spravím.“ Druhá? „Já už to spravuju.“ Třetí? „Tohle je hrozné, kdo to tady nechal?“ A všichni přikyvují, jako by tu předtím nevládl on sám několik let. Ale to nevadí – český volič má krátkou paměť, zato dlouhou trpělivost.
A tak nám začne nová éra. Éra, kdy se zase bude všechno digitalizovat, zjednodušovat a modernizovat. Bude to trochu trvat, ale do roku 2035 by prý měla být každá úřední fronta nahrazena aplikací, která se nikdy nepřihlásí. A mezi tím Andrej vyřeší inflaci, sníží ceny potravin a zařídí, aby bylo „všechno české“. Včetně čokolády z Německa a pomerančů z Moravy.
Když se ho novináři ptali, jestli bude dál bojovat s korupcí, prý se zasmál a řekl: „Jasně, pořád.“ A měl pravdu. Bojovat s ní bude, jen je otázka, z které strany barikády. Ale co, hlavní je, že bude veselo. Protože v zemi, kde se premiéři střídají jako počasí a kde si z vlády děláme národní sport, se trochu humoru vždycky hodí.
Tak jsme vybrali premiéra, paní Müllerová. Možná ne toho, kterého jsme chtěli, ale rozhodně toho, kterého si zasloužíme. A jestli se mu podaří splnit aspoň polovinu slibů, pak bude opravdu líp – aspoň jemu. A nám ostatním zůstane naděje, že se jednoho dne probudíme do země, kde už se nebudeme ptát „kdo nám to zase vládne“, ale jen „kdy už to konečně skončí“.
Ale než k tomu dojde, dejte mi ještě jednu koblihu, paní Müllerová. Tahle vláda bude dlouhá.
